Něco extra.
Týdny se na něj třese celé Česko, protože se hraje proti Brazílii.
Už to jméno samo o sobě!
I kdyby přivezla třeba jen ligový výběr, pořád by se nad ním vznášela aura čehosi magického.
Jak jen to popsat? Co dělá z Brazilců nejatraktivnější soupeře, na jaké lze ve fotbalovém světě narazit?
Možná kanárkově žluté dresy, dílo kreslíře Aldyra Schleeho z roku z roku 1950. Od té doby jako by brazilská kouzla získala ještě romantičtější nádech - v geniálně jednoduchých dresech vypadá fotbal tak elegantně! Skoro jako umění.
Možná tkví tajemství v úspěších, kterých Brazilci nasbírali víc než jakákoli jiná fotbalová reprezentace světa. Pětkrát juchali s pohárem pro mistry světa. Dvakrát byli stříbrní, dvakrát bronzoví, osmkrát vyhráli mistrovství Jižní Ameriky.
Možná, že brazilský půvab zvýrazňuje (mnohdy nepřesná) iluze pohodového životního stylu: fotbálek na pláži s kamarády, slunce, vychlazené koktejly.
ONLINEČesko vs. Brazílie v podrobné reportáži |
Zdánlivě jako by šlo všechno v klidném rytmu a úžasné talenty vyrůstaly jen tak mimochodem na každém plácku či ulici. K tomu ještě přičtěte libozvučné přezdívky, které od nepaměti nahrazují oficiální jména.
To vše vytvořilo ze slov „brazilský fotbal“ jednu z nejvýznamnějších značek světa. A logicky i jednu z nejdražších.
Za zápas v Praze původně Brazilci podle šéfa fotbalové asociace Martina Malíka požadovali přibližně čtyřicet milionů korun, což ještě nezahrnovalo náklady na cestu a ubytování. Chtěli i padesátiprocentní podíl z prodeje vstupenek.
Fotogalerie: Brazilci před zápasem v Praze |
„To by nešlo. Ale postupně jsme se dostali na úroveň, kterou si umíme představit,“ oddechl si Malík.
Startovné i tak činí dvacet milionů korun. A níž klesnout nemohlo ani ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že v Edenu nevyběhne megastar Neymar - srážky z ceny při neúčasti hlavních hvězd se totiž nevztahují na případ zranění.
Jako Bolt. Nebo All Blacks?
I proto ze Strahova od začátku znělo: Na Brazilcích nevyděláme, jde nám hlavně o prestiž.
S takovým úmyslem těžko hledat vhodnějšího soupeře než Brazílii. Patří mezi sportovní fenomény, jakých moc nenajdete.
Koho také přivezla BrazílieAlisson Thiago Silva  Alisson  Thiago Silva  Philippe Coutinho  Roberto Firmino Philippe Coutinho Roberto Firmino Gabriel Jesus |
Podobné haló v Česku vyvolávaly třeba návštěvy Usaina Bolta, nejskvělejšího sprintera planety. I když v Ostravě neútočil na světový rekord, fanoušci s nadšením čekali na jeho rozzářený úsměv a vtipkování na tiskových konferencích.
Nadšení předloni v Praze vyvolal tenisový Laver Cup s Rogerem Federem a Rafaelem Nadalem.
V kategorii kolektivů ale Brazilcům těžko najdete konkurenta. Možná All Blacks, novozélandské ragbyové hvězdy. Nebo Harlem Globetrotters, americký exhibiční basketbalový tým, který se svou show objíždí svět už od roku 1926.
Jde nám o hodně. Ale nám taky!
Brazilci na rozdíl od nich sbírají trofeje v oficiálních soutěžích, ale i oni zjistili, že na přípravných zápasech se dá slušně vydělat. Ten s Českem je jedním z mnoha v sérii nazvané Brasil Global Tour: začala v říjnu 2012 a potrvá až do světového šampionátu v Kataru v zimě 2022.
Ve fotbalovém prostředí se síle značky Brazílie rovná snad jen Real Madrid, který si Česko také nedávno užilo: loni v listopadu si zastřílel při Lize mistrů v Plzni (0:5).
Stejný výprask Češi schytali v pátek ve Wembley, teď potřebují obstát se ctí. I proto kouč Šilhavý už v pondělí prozradil: „Plánujeme čtyři změny v sestavě.“
Jenže i Brazilcům - ač se to na první pohled nezdá - jde o hodně. Fanoušky nadzvedla sobotní remíza 1:1 v přípravě s Panamou, pozice kouče Titeho zeslábla, a tak je klidně možné, že proti Česku nasadí nejsilnější možný tým.
Očekávaná bezstarostná exhibice během dvou dní dostala pro obě strany nový, mnohem ostřejší náboj.
Tohle nebude obyčejný přátelák. V žádném ohledu.
Brazílie a láska k míči. Ježíši Kriste! Fotbal je jak život sámZápisník Miroslava Němého Edson měl míč chvíli na čele, pak zase na zátylku; kdyby člověk nemusel chodit spát, žonglovat by vydržel asi celý den. Až se vám chtělo k tomu nejslavnějšímu z kopců v Rio de Janeiru a jeho obří kamenné soše zvolat: Ježíši Kriste, to je taková radost! Radost z fotbalu. Protože fotbal je jako život. Edson byl jedním ze dvou průvodců, kteří mě měli na starosti ve favele Rocinha (Pedro nosil dres brazilské reprezentace). Zrovna se rozbíhala letní olympiáda, ale upřímně - hry pominou, fotbal zůstane. Každý taxikář, u nějž to dovolila oboustranná jazyková bariéra, básnil o svém milovaném klubu a hráčích. Procházku po pohlednicově krásných plážích Ria proměnily partie plážového fotbalu v estetický zážitek. Radost pohledět!  Jenže fotbal je život, a tak letošní zprávy o tom brazilském mimo jiné zněly: ve fotbalovém centru Flamenga uhořelo deset lidí, nejslavnější stadion Maracaná kvůli dluhům nájemce muselo převzít město... Brazílie je rájem jen na první a krátký pohled. Jinak je to tu tvrdé, jako v Rocinhě, kde Edsonovy nožičky, hlavičky a další triky sledovali místní kluci, podobně šikovní jako on a zároveň bezprizorně bloumající dalším dnem. Když se ale vzduchem točila mičuda, bylo jim krásně. Jako skoro každému Brazilci - i těm, co budou kouzlit v Praze v Edenu. |
