Nechtěl se pouštět do hlubší analýzy, do podrobného hodnocení neúspěšné kvalifikace. „To mě čeká až v úterý, bezprostředně po zápase má člověk myšlenky úplně jinde,“ omlouval se.
Co bude dál, rozhodne příští týden vedení českého fotbalu. „Já nerad chodím od rozdělané práce. Vidím, že naše mužstvo je v nějakém vývoji, že se pohnulo a rozhodně je v lepším stavu, než když jsme začínali.“
Jaké jsou tedy bezprostřední dojmy po neúspěšné kvalifikaci?
Víc než v Severním Irsku, kde jsme přišli o naději, zklamaný být nemůžu. Věděli jsme, že už jsme bez šance, ale pořád jsme hráli o body do koeficientu.
Znovu jste se však proti San Marinu trápili v koncovce. Nevyčítal jste hráčům v některých případech možná až laxní řešení gólových šancí?
Pět nula je přesvědčivý výsledek, ale víme, že to mohlo být ještě výraznější. Nemyslím si, že by to bylo o laxnosti. Příležitosti jsme měli i v Ázerbájdžánu, když jsme se na ten zápas dívali zpětně, napočítali jsme jich devět - a góly jsme dali dva. Samozřejmě mě to mrzí, protože na neproměňování šancí jsme v téhle kvalifikaci doplatili. Hlavně ty bezgólové remízy v domácím prostředí...
Pokud byste hledal pozitiva, patřil by mezi ně Michael Krmenčík? Před necelým rokem jste mu dal v reprezentaci šanci, teď má na kontě už šest gólů.
Také si dal trošku pauzu, kdy se gólově neprosadil. Před tímhle srazem jsem si říkal, aby si to všechno nevystřílel v Plzni a nechal si něco i pro reprezentaci. Jsem rád, že svoje kvality potvrzuje.
Celkem jste za rok a čtvrt u národního týmů vyzkoušel přes čtyřicet hráčů. Máte představu, o která jména se budete moct opřít v další kvalifikaci, pokud zůstanete trenérem?
Ještě je tu zhruba tři čtvrtě roku, abychom případně ještě něco vyzkoušeli, ale ten tým prošel určitým procesem a měl by se stabilizovat. Když jsme mužstvo přebírali, do začátku kvalifikace zbýval měsíc, řada hráčů skončila a všechno bylo poměrně dost hektické. Tenkrát hrál čas proti nám, teď ho máme víc.
