Zažil tři sestupy z ligy, rok před třicítkou je v reprezentaci. Zorvanův unikátní příběh

Zažil tři sestupy z první ligy i jedno poslední místo. Ještě před čtyřmi lety nastupoval ve druhé lize. Od pondělí se Filip Zorvan připravuje s fotbalovou reprezentací na kvalifikaci o postup na mistrovství světa. „Je fakt neuvěřitelné, co mě teď potkalo,“ řekne skromným hlasem.

Zorvan je jediným nováčkem v národním mužstvu. V devětadvaceti.

„Kdo by to čekal, že jo?“ prohodí s úsměvem. „Moc si toho vážím, že se to povedlo. Je to pro mě dost možná životní šance.“

Česko čekají kvalifikační utkání s Černou Horou a v Chorvatsku.

Kvalifikace MS 2026

Program v červnu

Česko – Černá Hora (pátek 6. června 20.45 v Plzni)

Chorvatsko – Česko (pondělí 9. června 20.45 v Osijeku)

Odehraná utkání:
Česko – Faerské ostrovy 2:1
Gibraltar – Česko 0:4

Když Zorvan v minulém týdnu stoupal serpentinami na strahovský kopec k dobrovolnému tréninku, který trenéři národního mužstva pro hráče po sezoně připravili, byl hodně nervózní. „V autě jsem se úplně klepal. Ale kluci mě vzali skvěle,“ líčil.

Přesto byl nesvůj i v pondělí, když se blížil oficiální sraz. „Byl jsem nervózní. Ale vzal si mě na starosti Tomáš Holeš, známe se léta z Hradce. Se vším mi pomáhá. Je tady skvělá parta, v tom to mám jako nováček jednodušší.“

Dorazil jako volný hráč. V Olomouci, kde strávil tři úspěšné sezony, mu skončila smlouva a dal najevo, že novou už nepodepíše. Přitom klub by o středního záložníka tolik stál.

Po triumfu v poháru trenér Tomáš Janotka při oslavách z legrace říkal, že Zorvana opijí a pak, až bude mimo, mu podstrčí podepsal kontrakt. „To první se povedlo, druhé ne,“ říkal Zorvan se smíchem.

Překvapením Zorvan, vrací se Hložek i Bořil. Česko narazí na Č. Horu a Chorvatsko

Kde se bude hlásit na přípravu, to prý ještě neví. „Sice bych to chtěl vědět co nejdřív, ale s agentem jsme se domluvili, že si k tomu sedneme, až se vrátím ze srazu, abychom nic neuspěchali. Chci se teď soustředit jen na reprezentaci,“ zdůraznil.

Podle zákulisních informací má nabídky z polské ligy, z Turecka i z arabského světa. „Je možné, že se během doby, co budu s reprezentací, něco zavře, ale zase se může objevit něco nového. Nechávám to otevřené.“

Nejstarší debutanti v české reprezentaci

Oldřich Machala (Sigma Olomouc)
33 let, 4 měsíce a 7 dnů
v roce 1996 proti Nigérii (2:1); první a poslední start

Tomáš Poznar (Zlín)
32 let a 17 dnů
v roce 2020 proti Skotsku (0:1); první a poslední start

Jaromír Navrátil (Jablonec)
32 let, 9 měsíců a 23 dnů
v roce 1995 proti Kuvajtu (2:1)

Jan Navrátil (Olomouc)
32 let, 7 měsíců a 3 dny
v roce 2022 proti Faerským ostrovům (5:0)

Daniel Zítka (Anderlecht)
32 let, 5 měsíců a 1 den
v roce 2007 proti Kypru (2:0)

Ondřej Kúdela (Slavia)
32 let
v roce 2019 proti Brazílii (1:3)

Radim Breite (Olomouc)
31 let a 28 dnů
v roce 2020 proti Skotsku (1:2); první a poslední start

Martin Vaniak (Olomouc)
31 let, 4 měsíce a 8 dnů
v roce 2002 proti Maďarsku (2:0)

Petr Schwarz (Slask Vratislav)
31 let a 4 dny
v roce 2022 proti Faerským ostrovům (5:0)

Marek Kulič (Mladá Boleslav)
30 let, 10 měsíců a 5 dnů
v roce 2006 proti Srbsku (1:3)

Jsou to teď pro něj příjemné starosti. A odměna za to, jak o svou šanci dlouho bojoval.

Vždyť ještě před deseti lety hrál třetí ligu za východočeský Převýšov. V Hradci Králové, jehož je odchovancem, hrával spíše v béčku juniorskou ligu.

Na startu podzimu 2016 sice zapsal šest startů v nejvyšší soutěži, pak šel do Sokolova a Hradec na jaře sestoupil. On pak hrál jen druhou ligu doma nebo na hostování ve Vítkovicích.

Od jara 2020 se vrátil do nejvyšší soutěže v dresu Příbrami. Sice s ní obsadil poslední příčku, ale kvůli covidu se skupina o záchranu nedohrála, takže se nesestupovalo. O rok později se už sestupu nevyhnul.

S Příbramí tak na zápasy jezdil do Prostějova, do Ústí nad Labem, na Žižkov nebo do Vlašimi. Na jaře 2022 byl zpátky v lize, jako posilu do boje o záchranu si ho vzala Karviná. Jenže z toho byl další sestup.

Vysvobodila ho až Olomouc, která mu věřila. S ní hrál ve středu tabulky, jednou osmé místo, dvakrát skončil šestý a před necelými třemi týdny s klubem slavně vyhrál pohár.

Zorvan byl strůjcem triumfu. V semifinále v Ostravě dal dva góly (3:2), ve finále rovněž dvěma trefami sestřelil Spartu (3:1). A další týden se dočkal pozvánky do národního mužstva.

„Dva dny před tiskovou mi volali trenéři. Gratulovali k svátku a že mají pro mě ještě speciální dárek,“ líčil Zorvan. „Řekl jsem to jen rodičům a manželce. Když se to pak zveřejnilo, volala mi i babička. To mě potěšilo hodně.“

Jan Navrátil objímá Filipa Zorvana po jeho druhém gólu ve finále, s gratulacemi se řítí i další olomoučtí hráči.

Jeho fotbalový příběh v samostatné české historii nemá obdoby. Pět let v lize, z toho dlouho jen boj záchranu, sestupy a rok před třicítkou pozvánka do reprezentace. Že nepřišla dřív, nebo že měl na angažmá smůlu, nelituje.

„Jak jsem si tím fotbalovým životem procházel, asi bylo všechno tak, jak mělo být. Reprezentace je splněný sen. Někdo se tam dostane dřív, někomu to trvá delší dobu. Já si té šance moc vážím.“

Když v pondělí na reprezentačním srazu poprvé mluvil s novináři o svých dojmech, seděl vedle něj Adam Hložek. Ten kontrast osudů obou hráčů nemohl být větší.

Filip Zorvan (vlevo), nováček ve fotbalové reprezentaci, a Adam Hložek na tiskové konferenci před kvalifikačními zápasy o postup na MS 2026 proti Černé Hoře a v Chorvatsku.

Hložek hrál ligu už od šestnácti, jako nezletilý byl tahounem Sparty. V osmnácti debutoval v reprezentaci a stal se nejlepším střelcem ligy, když v devatenácti zápasech dal patnáct branek, na dalších osm přihrál. A v devatenácti přestoupil do bundesligy.

Teď se společně chystají na dost možná klíčová utkání o postup na mistrovství světa, kde Česko bylo naposled v roce 2006.