Teplota klesla jen těsně nad nulu a do toho ještě pršelo. Ideální výmluva, proč zůstat doma u televize.
Ne v Ostravě.
Na vítkovický městský stadion dorazilo 12 148 diváků. Do úplného zaplnění kapacity chyběly dvě tisícovky lidí.
„Chtěl bych fanouškům za celý tým poděkovat, že i v nepříjemném počasí přišli v takovém počtu,“ řekl brankář Tomáš Vaclík.
Co říkali fotbalisté po remíze 0:0:
O atmosféru se staral výborný kotel. Před zápasem fanoušci zazpívali hymnu a pak zaujali vydařenou choreografií, kdy z barvených kartónů vytvořili českou vlajku. A hlavně neúnavně fandili, skandovali a zpívali, takže strhli i zbytek stadionu.
„Atmosféra byla fantastická. Škoda, že jsme se fanouškům neodvděčili výhrou,“ uvedl obránce Theodor Gebre Selassie.
Tohle na zápasech české reprezentace běžné není. Jinde fanoušci párkrát zakřičí „Češi, do toho!“ nebo „Kdo neskáče, není Čech!“, ale jinak je atmosféra vlažnější než při některých ligových zápasech.
Třeba v září proti Severnímu Irsku (0:0) byli na Letné víc slyšet hosté, kteří zaplnili svůj sektor. Předtím proti Arménii (3:0) v Mladé Boleslavi padl smutný rekord v nejnižší návštěvě v samostatné české historii, když přišlo jen 4 351 diváků.
Zato v Ostravě fanoušci podporovali národní tým, i když se mu proti Ázerbájdžánu nedařilo. Měli trpělivost, i když hráči ne a ne vstřelit gól.
Frustraci nechali průchod až po závěrečném hvizdu, kdy kvůli bezbrankové remíze a nepříjemné ztrátě v boji o mistrovství světa 2018 spustili hlasitý a nespokojený pískot.
„Lidi nás chtěli vidět vyhrát, ale my nevyhráli,“ chápal Vaclík reakci. „Ale celkově byla atmosféra super. Lidi nás hnali dopředu a musím říct, že byli skvělí.“
V listopadu proti Norsku nastoupí česká reprezentace v Edenu. Vytáhnou se fanoušci jako ti v Ostravě?