Na středeční sraz dorazil mezi prvními, nesměle vstoupil do recepce. "Objevil se tam Roman Týce, kterého trochu znám z Liberece. Jako bývalý hráč tam přijel na rozlučku," vzpomínal Johana. "To víte, že jsem byl nervozní."
Vyfasoval reprezentační nádobíčko, dostal klíče od pokoje a ubytoval se. Pak se vrátil do hotelové haly. "Byli tam už ostatní spoluhráči, pozdravil jsem s nimi. Na víc ani nebyl čas."
Špit se o nominaci doslechl až v poledne, kdy měl Johana první seznamování už za sebou. Spěchal z tréninku Příbrami, k reprezenzaci se připojil až odpoledne. "Přijel jsem před hotel a nikdo nikde nebyl. Zkoušel jsem volat Tomáše Rosického, ale ten spal. Naštěstí jsem měl telefon na maséra Poustku, kterého znám ze Sparty. Ten přišel dolů na recepci a dal mi klíče od pokoje."
Když se přivítal s Johanou, byl společný odjezd na trénink. Bouřlivě se zdravil s Rosickým, kamarádem ze sparťanského béčka. "Vzal si mě pod svá křídla. Držel mi i místo v autobuse. Člověk totiž neví, kam by si měl sednout." Johana se v tom mohl spolehnout na Týceho.
Po večeři oba zůstali na pokoji. "Roztahoval jsem si nové kopačky," řekl Johana. Špit žertoval, že u večeře seděl u stolu se samými slávisty. "Byli tam Kuka, Poborský, Černý, Bejbl. Jen já s Kollerem jsme jim to trochu kazili."
To Johana zůstal zakřiknutý. "Teprve se rozkoukávám." Nikdo se ani na jeho účet nepobavil. "Asi ještě nevědí, jak bych reagoval. Ale nic bych nepokazil, jsem veselý kluk."
Na dnešním dopoledním tréninku bylo poznat, jak jsou oba ještě vyjukaní. Johana se rozcvičoval sám, nezapojil se do baga. "Už jich tam bylo dost," poznamenal. Když se hrálo na dvě, dával si pozor, aby nic nezkazil. "Radši to dávám na jistotu."
Špitovi po jednom zákroku praskla šňůrka od kalhot, které mu pak padaly. "Nemohl jsem se soustředit." Problém za něj vyřešil Srníček. Hned volal na kustoda, aby kolegovi přinesl novou soupravu. "Také bych si křikl, ale Pavel byl rychlejší. Jardu Johna znám ze Sparty, takže bych se nestyděl si o něco říct," poznamenal Špit.
