V současnosti hráč ruského Tomsku těžce nesl další ztrátu národního mužstva, které v kvalifikaci mistrovství světa v úterý pouze remizovalo s Ázerbájdžánem 0:0.
„To, že jsem byl v základu, a navíc v Ostravě, pro mě znamená strašně moc,“ přiznal sedmadvacetiletý záložník. „Moc si vážím důvěry trenéra. A měl jsem tu asi třicet lidí z rodiny plus fanoušky Baníku, kteří mě znají. Hodně jsem chtěl vyhrát, ale bohužel to nevyšlo. Jsem strašně zklamaný.“
Dá se vůbec hovořit o příjemném návratu do Ostravy?
To ano, ale výsledkově se to bohužel nepodařilo. A to kazí celý ten dojem. Přijeli jsme sem vyhrát.
Ke všemu jste ve třetím utkání v řadě nedali gól...
Bohužel. Ázerbájdžán jsme ale jasně přehrávali, ani nevím, jestli měli nějakou šanci, s výjimkou střely zpoza vápna. V podstatě jen bránili. My musíme dvě tři velké šance, které jsme měli, proměnit. Pak by soupeř otevřel hru a věřím, že bychom vyhráli větším rozdílem. Chtělo to dát první gól, a ještě v prvním poločase.
Český fotbalisté Lukáš Droppa (vpravo) a Milan Škoda zklamaní kvalifikačním utkání s Ázerbájdžánem.
V něm byl váš výkon lepší, že?
Jasně. Bylo to o tom gólu.
Takže chyba je v koncovce?
Ano, ale pomoci musejí všichni. Máme rohy, standardky, takže i obránci, záložníci můžou vstřelit gól. Není to jen o útočnících.
Není to už stresující, čekat na první gól, na první vítězství?
Samozřejmě je. Ale nebyl jediný hráč, který by nechtěl vyhrát, který by pro úspěch neudělal všechno. Teď na nás budou všichni nadávat, plivat, ale nikdo z nás se na to nevykašlal. Někdy, když se snažíte až moc, tak se nedaří. Ale Ázerbájdžán má i štěstí, vydržel i proti Norům, to vyhrál 1:0. Jim se teď daří, my máme smůlu.
Pozvánka do národního týmu před nynějšími duely s Německem (0:3) a Ázerbájdžánem vás překvapila. Už jste si zvykl, že jste najednou reprezentant?
Tak nějak ano. Vidím, že mezi kluky v mužstvu nejsou nějaké velké rozdíly. Všichni hráči jsou věkově kolem mě, takže jsem si s nimi sedl. Byl to pro mě příjemný týden, co se týče věcí okolo, toho, jak v reprezentaci všichni spolu komunikují, jak to funguje. Jediné, co se nepovedlo, jsou ty výsledky. To je však to nejdůležitější.
Vzpomněl jste si teď v Ostravě i na roky v Baníku?
Ano. Vždyť díky Baníku jsem dostal šanci hrát první ligu. Bohužel jsem neodešel v dobrém. Nebo jinak... v podstatě jsem odtamtud utekl, už jsem tam nechtěl zůstat. Všichni víme, jak to v Baníku vypadalo. Zřejmě jsem byl úplně první, kdo z klubu vyloženě utekl. A jsem rád, protože moje kariéra jde stále nahoru.
Jak na vás působí nynější druholigový Baník?
Co mám zprávy, co jsem se bavil s místními lidmi, protože o Baník se stále zajímám, tak mají docela dobré názory na nového majitele a věřím, že se klub zvedne, že mužstvo půjde znovu nahoru a všechno bude fungovat jako dříve.
Takže Baník pořád sledujete?
Ano, stejně jako Slovácko. Na Baník nedám dopustit, ani na jeho fanoušky. Ale na ty pravé. Nemluvím o několika hloupých lidech, ale o fandech, kteří neškodí klubu. Na ty nezapomenu. Když mám volno, tak pořád rád do Ostravy jezdím pozdravit i některé fanoušky, mám s nimi dobré vztahy a nikdy na toho dva a půl roku nezapomenu.
Jen jste měl smůlu, že jste v Ostravě byl ve špatnou dobu, což?
Mně se to tak stává. Většinou přijdu do klubu v nesprávnou chvíli. Když jsem šel do Polska (Śląsk Wrocław), tak tam také byly problémy, bylo to zlé finančně. Totéž se mi stalo nedávno v Rumunsku. Tamější klub (CS Pandurii Târgu Jiu) deset roků fungoval bez problémů, a když jsem přišel, zkrachoval.
Jestli nepřitahujete problémy...
V tom mám trochu smůlu. Ale věřím, že snad jednou natrefím na klub, kde bude všechno v pořádku.
Mohl by to být nynější Tomsk?
Uvidíme. Snad bude fungovat.
