Jak by se situace musela vyvinout, abyste se o funkci prvního muže českého fotbalu ucházel?
Šel bych do toho jen v případě, že by nekandidoval Ivan Hašek. Já si nesmírně vážím důvěry, kterou mi teď fotbal prokázal tím, že za mě poslal na svaz kandidaturu. Ale pro mě je jasnou volební prioritou Hašek. I kvůli tomu jsem za ním nedávno letěl do Dubaje, kde trénoval.
Co vám tehdy řekl?
To, co neustále říkal vám. Že se rozmyslí. Potřeboval se vrátit domů a promluvit si se spoustou lidí z očí do očí. Pro někoho to možná všechno protahoval, ale já tomu rozuměl.
Čas jeho vyjádření nastal, Hašek se po konzultacích se spoustou funkcionářů z Čech i Moravy rozhodl kandidovat.
Ivan se rozhodl správně, protože má nejlepší startovní pozici k tomu, aby se náš fotbal začal trochu zvedat. S kýmkoli z hnutí jsem mluvil, tak říkal: Jen ať to ten Hašek vezme! Dnes u nás těžko najdete respektovanější osobnost, která by mohla fotbalu pomoct. Ivan má renomé, zkušenosti, úspěchy, je to ten pravý člověk.
Ale vy jste ho přece vždycky prosazoval spíš na trenérskou lavičku.
Ano, jenže dnešní doba si podle mě žádá zvláštní rozhodnutí. Sám to vidím tak padesát na padesát, ale když se k nějaké variantě musím přiklonit, vidím Ivana ve svazovém předsednickém křesle. Tam bude pro český fotbal platnější.
Pomohl byste mu pak?
No jistě. Kdybych nebyl připravený mu pomoct a bral ho jako soka, tak za ním přece neletím do Dubaje.
Co kdyby přece jen přišel nečekaný zvrat a Hašek si své čtvrteční rozhodnutí rozmyslel. Byl byste tedy připravený do volebního boje jít. Nebál byste se toho?
Nerad bych, aby to vyznělo příliš troufale, ale nebál. Myslím, že problémům uvnitř fotbalového hnutí rozumím. Jsem dítě fotbalu, protože ho dělám už třicet let, začínal jsem na nejnižší úrovni a došel až na tu nejvyšší. Ale když se budeme bavit o prvním muži celého českého fotbalu, doba teď jednoznačně nazrála pro Ivana Haška.
