Beckenbauerův dvoudenní program bude podobný návštěvám nejvyšších státníků. Setká se totiž jak s prezidentem Václavem Klausem, tak s premiérem Jiřím Paroubkem.
Beckenbauer nepřijíždí do české metropole jako slavný fotbalista a úspěšný trenér, ale především jako vyslanec německého fotbalu.
Již několik let totiž působí v roli šéfaorganizačního výboru světového šampionátu a před jeho začátkem se rozhodl navštívit všech 31 zemí, jejichž mužstva se na závěrečný turnaj probojovala.
Světové turné má přilákat fanoušky na nejlepší turnaj historie, jak o něm s předstihem mluví pořadatelé. Beckenbauer si při jeho propagaci vytkl náročný úkol: statistici spočítali, že od loňského října do letošního února třikrát obletí svět,
procestuje 120 tisíc kilometrů a stráví v letadlech týden čistého času.
Turné začal 2. října v Íránu a má za sebou návštěvu již 17 zemí. Z České republiky povedou jeho další kroky do Švýcarska, Španělska a Velké Británie, svou cestu zakončí v zemích amerického kontinentu v polovině února.
Do Prahy přiletí v pondělí odpoledne a hned z letiště bude spěchat do sídla Českomoravského fotbalového svazu na Strahově, kde se střetne s nejvyšší generalitou domácího fotbalu. Poté ho na Hradě přijme prezident Klaus, večer se přesune do Rudolfina, kde na jeho počest pořádá německé velvyslanectví slavnostní
recepci.
Nabitý Beckenbauerův program bude pokračovat v úterý dopoledne, kdy ho na časné audienci přijme předseda vlády Paroubek. Pak se už slavný fotbalista vydá do Švýcarska.
Beckenbauer je vnímán jako výrazná osobnost německého fotbalu i jako jeden z nejlepších hráčů historie. Zahrál si na třech mistrovstvích světa, na nichž získal kompletní sadu medailí. Po stříbru z Anglie 1966 a bronzu z Mexika 1970 dovedl na světovém šampionátu před domácím publikem v roce 1974 mužstvo NSR k titulu
jako kapitán.
V roce 1986 přivedl už jako trenér národní tým do finále MS, v roce 1990 s ním získal titul mistrů světa. Tam se naposledy přímo setkal s československým fotbalem; ve čtvrtfinále jeho svěřenci vyhráli 1:0.
Předchozí vzpomínka na Československo pro něho ale tak příjemná nebyla: v roce 1976 byl jako hráč u toho, když Antonín Panenka a spol. vyhráli v Bělehradu finále mistrovství Evropy.
Titul evropského šampiona už měl v té době v kapse, západoněmecký tým vyhrál závěrečný turnaj v roce 1972. V těchto letech také Beckenbauer získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu starého kontinentu.
