Tenkrát v létě 2006 mu bylo osm let. V současnosti patří do národního mužstva, které v sobotu proti Faerským ostrovům začne kvalifikaci o postup na šampionát 2026.
Přitom to není tak dlouho, co na reprezentaci neměl ani pomyšlení. Prožíval těžké chvíle v rodině, kde jeden z jeho nejbližších onemocněl rakovinou. I proto loni v srpnu oznámil, že podzimní srazy vynechá.
„Když jsem po devíti měsících zpátky, připadám si, jako bych tady byl poprvé. Moc jsem se těšil, měl velké očekávání a jel jsem sem s nadšením,“ vypráví slávistický krajní obránce.
Jako fotbalista do prosince fungoval v úsporném režimu. Co mohl, odevzdal Slavii. „Některé zápasy reprezentace jsem viděl, něco jsem nemohl, to prostě nešlo.“
Pamatuješ, jak jsem ti dal pěstí? Když řádí dvojtornádo Douděra a Červ |
Hned si však vybaví, jak velké emoce prožíval, když jeho bratranec Lukáš Červ skóroval v říjnovém utkání Ligy národů proti Ukrajině (1:1). „V těch těžkých chvílích to bylo nezapomenutelné. Ta jeho šílená, bláznivá oslava, ten gól,“ říká Douděra až dojatým hlasem.
„Jak ten fotbal dokáže přijít s okamžikem, který vám už jen skrz televizi udělá radost. Proto to vlastně i hrajete. Ty emoce. A ještě to bylo v rodině. Bylo to takové světlo na konci tunelu.“
I když se od národního mužstva na pár měsíců odstřihl, úplně mimo nestál.
„Tu podporu jsem vnímal, volali mi trenéři. Ono se řekne, že když vás někdo podpoří, že je to takové klišé. Ale pro mě to tak není, moc si toho vážím. Kdybych vám tady přečetl zprávu od Tomáše Součka, tak se tady všichni dojetím rozbrečíme,“ podotýká a oči se mu zaleskly.
„Jsem vychovaný tak, že v životě nečekám jen to dobré. Proto si každé podpory moc vážím. Bylo to neuvěřitelné.“
Když koncem listopadu slyšeli od lékařů pozitivní zprávy, zase se do módu profesionálního fotbalisty vrátil.
Prohlásili nás za zdravé, ulevilo se Douděrovi. Vrací se do běžného režimu |
Chyběla mu reprezentace?
„No vidíte, sám jsem si tu otázku pokládal. Těžko se odpovídá. Když se nic neděje, říkáte si, že z fotbalu přepnout nedokážete. Ale když to přišlo, tak jsem fotbal úplně vypustil. Jako kdyby nebyl. Tak jsem to cítil a věnoval se rodině,“ vzpomínal.
„A pak jsem si neříkal, že když je to doma v pohodě, tak teď soustředím na to, abych se do reprezentace dostal zpátky. Máte ji v hlavě, ale nepřemýšlíte nad tím, co by mohlo přijít. V životě je milion variant, které by mohly nastat,“ přemítal.
„Spíš jsem ve stavu, že si přeju, aby bylo všechno v pořádku hlavně doma. Pak abych si splnil všechno v klubu. A reprezentace je odměna za tu práci ve Slavii.“
