Právě ta poslední, kterou získal v roce 2007, se v Praze ukázala i s červenou a černou stuhou. „No jasně, tu jsme vyhráli spolu v AC Milán!“ rozzářil se Marek Jankulovski, bývalý český reprezentant, který významnou návštěvu domluvil. „Pro Českou republiku je to obrovská událost.“
Abyste pochopili, usměvavý kudrnáč původem ze Surinamu byl hlavní atrakcí talk show Tiki-Taka, kterou poté na živo zhlédla zaplněná pražská O2 Arena. Nejdřív se ale hrstka šťastlivců, která si zážitek zakoupila, mohla s legendou setkat osobně.
Fanoušci nosili k podpisům dresy i různé doplňky, žádali o fotografie. Seedorf, kterému je už osmačtyřicet, si s každým přátelsky podal ruku a prohodil pár milých slov. „Užívám si to. Fotbal mě a mé rodině přinesl hodně. A i tihle lidé jsou důvodem. Je skvělé tady vidět tolik nadšenců pro sport,“ řekl. V davu viděl například svůj oranžový reprezentační dres nebo jeden fialový z Realu Madrid.
Clarence Seedorf se v Praze podepisuje fanouškům.
Nejšťastnější ovšem byl, když si cosi vyprávěl s parťákem Jankulovským. Do kolečka plného úsměvů se přidal ještě Vladimír Šmicer.
„Logicky mám nejbližší vztah s Markem, protože jsme spolu pár let hráli,“ kývl a podíval se na vedle stojícího Šmicera: „Ty negativní vzpomínky se snažím zapomenout.“ Z pěti finále mu nevyšlo jediné, právě to v roce 2005 s Liverpoolem v Istanbulu, kde skóroval i bývalý ofenzivní záložník.
„Lepší ho vidět mimo hřiště než na něm,“ rozesmál Šmicer obecenstvo. Podruhé se mu to povedlo, když se podivil, proč je vedle poháru vystavený i slávistický dres se Seedorfovou jmenovkou. „Toho bychom brali, ale tak před dvaceti lety,“ prohodil bývalý slávista.
„Je neskutečné, kolik toho vyhrál a díky mu za to, že nám aspoň jeden titul Ligy mistrů taky dovolil.“
Jankulovski: V Itálii mu říkali „Professore“V jedné kabině spolu strávili šest let. Kromě Ligy mistrů vyhráli i italskou ligu, místní superpohár i Superpohár UEFA. Jako soupeři v reprezentaci se Marek Jankulovski a Clarence Seedorf potkali na Euru 2004, kdy Nizozemci po české otočce padli 2:3. „Do Milána jsem ale přestoupil až další rok, takže jsme se spolu ještě moc neznali,“ zavzpomínal bývalý český bek. V čem byl Clarence jedinečný? Jak jste ho do Česka dostali? Potkáváte se často? Máte nějaký oblíbený společný zážitek? Tak třeba společné vítězství v Lize mistrů? Proto jste sem dovezli i pohár. Vedle něj je vystaven i slávistický dres se Seedorfovou jmenovkou. |
V ostatních čtyřech případech byl nekompromisní. Nejdřív v roce 1995 s domovským Ajaxem Amsterdam, kde vyrůstal. Další o tři roky později ve španělském Realu Madrid a další dva triumfy přidal ještě v italském AC Milán. S reprezentací má tři bronzy, jeden z mistrovství světa a dva z Eura.
Například z roku 2004, kdy jste s Českem padli 2:3. Ten zápas se tady považuje za to nejlepší, co reprezentace kdy odehrála.
To vypovídá o tom, jak dobří jsme tenkrát byli i my. Ne vážně, Češi měli tehdy velmi silný a nesmírně talentovaný tým. Byla to skvělá bitva. V naší generaci jsme měli štěstí na skutečně silný český výběr s prvotřídními hráči a tahle střetnutí jsem si vážně užíval.
Kdo vás tehdy uhranul nejvíc?
Nejnepříjemnější byl určitě Petr Čech, každý si pak vzpomene na jeho zákrok ve finále Ligy mistrů proti Bayernu. Ta generace byla fakt speciální, od obránců po útočníky byly všechny řady fenomenální. Teď se sice váš tým musí trochu přestavět, což platí i pro Nizozemsko. To tak bývá, generace se mění a vy jednou jdete níž, podruhé zase výš. Dřív to byly skvělé bitvy, všichni byli opravdu specialisté na svých pozicích. Nedvěd, Koller nebo Rosický, co říct víc.
Vám se v té době povedlo čtyřikrát vyhrát Ligu mistrů. Dá se ten pocit vůbec popsat?
Je neskutečné to zažít jednou. Tak si zkuste představit, jaké to je čtyřikrát.
To vážně nedokážu. Dá se z nich vybrat jeden ročník, který vyčnívá?
Ne, to zkrátka nejde, protože každý má unikátní příběh a cestu. Všechny jsou úplně odlišné. Možná kdybych si měl skutečně vybrat, řeknu ten první, protože poprvé je to pouze jednou. Ale jinak bych raději nevybíral.
Za fanoušky cestujete poměrně často, jak jsem pochopil. V Česku jste teď kvůli talk show, jak se těšíte?
Je to čest, jsem rád, že mě sem Marek pozval. Člověk se rád vždycky zase spojí s fanoušky, dává to energii. Užívám si to. I deset let poté, co jsem s fotbalem skončil.
Když je řeč o Markovi Jankulovském. Co se vám vybaví jako první?
Velmi talentovaný levák, měl nevyčerpatelnou energii a výbornou techniku. Jeden z nejlepších na svém postu a ne nadarmo jsme spolu vyhráli Ligu mistrů.
Ten pohár máte na stole vystavený. A kromě něj také vlastní slávistický dres. Jak se tam dostal?
To skutečně nevím, to musel přichystat někdo z organizátorů.
Dnešní Liga mistrů se od té vaší dost proměnila. Nedávno systém úplně překopala. Baví vás stále?
Vždycky říkám, že věci, které jsou dobré, by se měnit neměly. Tak na to koukám já.
Jak dlouho v Česku zůstáváte?
Moc dlouho ne, ale vrátím se brzo, uvidím se znovu s Markem. Je to super příležitost, jak se zase spojit s vaší zemí. Ale tentokrát toho moc nestihnu, takže uvidím spíš jen restaurace.
