Vítězství v anketě, která zažila svůj jubilejní 60. ročník, obhájil a uspěl celkově počtvrté. Předtím triumfoval v letech 2019 a 2020.
„Je to velká čest, protože máme plno skvělých hráčů každý rok. To samé když se podíváme do historie, jaké ikony tu trofej vyhrály. Byly to moje vzory a ta představa, že teď jsem vzorem pro mladé kluky a holky já, je úžasná. A o to větší motivaci mám do dalšího roku,“ pronesl Souček.
Souček těsně obhájil. Záložník West Hamu je nejlepším fotbalistou Česka |
Čtvrtým triumfem jste vyrovnal Pavla Nedvěda. Co to pro vás znamená?
Když si vzpomenu, co jsem měl za sny, tak ani vtom nejkrásnějším nebylo, že bych něco podobného mohl dokázat. Já si užívám každý zápas a miluju to, co dělám. Ale jednou za čas si během podobné rekapitulace uvědomím, co jsem dokázal. Být mezi těmito hráči je ta největší čest, co ve fotbale může být.
Miroslav Koubek, Trenér roku„Obrovsky si toho cením, už jsem nedoufal, že bych se takto krásné chvíle dožil, protože už nejsem nejmladší,“ řekl plzeňský kouč, jenž triumfoval vůbec poprvé. Ve věku 73 let! Na otázku, zda bude na lavičce Viktorie Plzeň pokračovat, ale odpověděl vyhýbavě. „Pravděpodobně se cítím na vrcholu sil, ale pokud jde o pokračování, tak na to musí být dva. V tuto chvíli není konkrétní odpověď.“  |
A brzy můžete srovnat počin jiného Čecha, na Patrika Bergera vám v Premier League schází 4 branky.
Když jsem šel do West Hamu, tak můj cíl bylo hrát. Aspoň pár minut, pár zápasů. Pak bylo cílem zachránit West Ham, ať jsem tam co nejdéle a užívám si anglickou ligu. Něco takového bylo v rámci cílů hodně daleko. Bylo to o prvních pár gólech a pak to rostlo, cítil jsem, že jsem pro tým důležitý a chci, aby to stoupalo.
Vnímáte, že jste blízko?
Hodně se to řeší, vždycky když dám gól, tak mi lidé píšou, že jsem zase o něco blíž. Ale pořád mi nějaké chybí a ať už rekord překonám, nebo ne, tak i kdyby to dnes skončilo, tak už jsem ten nejšťastnější. Uvidíme, kam to ještě dotáhnu. Teď už jsem překročil třicítku, tak uvidíme, jak to půjde dál.
Svůj 34. gól jste dal o víkendu do sítě Evertonu (1:1), který aktuálně vede váš bývalý kouč David Moyes. Jaké bylo setkání s ním?
Hodně příjemné, nakonec pro oba. Já dal sice gól a dovedu si představit, jak šílel, ale oni pro změnu vyrovnali v 90. minutě, a to jsem zase šílel já. Oba jsme byli nakonec šťastní a zároveň trochu naštvaní. Měli jsme skvělou společnou cestu West Hamem, on mě tam přivedl a já mu za to hrozně moc děkuju. Máme dobrý vztah a myslím, že kdykoli se potkáme, tak klidně můžeme zajít na pivo.
Tomáš Souček, Miroslav Koubek a Kamila Dubcová s trofejemi.
Za několik dnů startuje kvalifikace na mistrovství světa, jak moc velkým cílem pro vás je se tam dostat?
Hodně nad tím přemýšlím a opravdu je to asi největší motivace od doby, co v národním týmu jsem. Jako kapitán nároďáku jsem bral kvalifikaci na Euro jako povinnost, ale tohle je opravdu velká motivace, jelikož jsme tam nebyli 20 let. Je to dlouhá doba, ale o to větší máme chuť. Jenom se tam dostat bych bral jako největší úspěch mé reprezentační kariéry, takže to je moje hlavní priorita.
Pořád neznáte všechny soupeře, se kterými se utkáte. Černou Horu, Gibraltar a Faerské ostrovy doplní buď Francie, nebo Chorvatsko. Koho byste radši?
Ve fotbale schůdnější cesta není, nejdřív se musíme připravit na Faerské ostrovy. Všichni nám říkají, že musíme vyhrát a my víme, že ty body potřebujeme, ale bude to složité. Budoucího soupeře budeme sledovat. Sice si asi víc přejeme Chorvaty, ale když se podíváme, jak hráli na posledních mistrovstvích světa, tak se moc vybírat nedá. Možná jsou přijatelnější z hlediska jednotlivců, ale jako tým je to asi jedno. Nakonec to stejně bude o nás.
