Nic není ztraceno, ale je potřeba zabrat, přehrát Ázerbájdžán. Jakkoliv. Jinak se tým trenéra Karla Jarolíma dostane do těžko řešitelných komplikací. První a druhý pokus o nastartování kvalifikace se nevydařil. Je tady třetí a možná i poslední.
Dál už by mohlo být pozdě.
„Samozřejmě se cítíme být pod tlakem. Domácí ztrátu se Severním Irskem jsme si už vybrali. Musíme to zvládnout a vyhrát,“ burcuje stoper Tomáš Sivok.
99 procent sázkařů věří Česku
Napětí stoupá. „Bylo by smutné, kdybych to necítil. Uděláme maximum, aby se naše skupina neroztrhala,“ pravil Jarolím. „Mám ve zvyku nikoho nepodceňovat, ale vítězstvím nad Norskem si Ázerbájdžán získal ještě větší respekt. O to víc musíme být ve střehu.“
Češi jsou vzhledem k dosavadnímu průběhu kvalifikace, kdy Ázerbajdžán kromě Norska porazil i San Marino a má už šest bodů, možná překvapivě jasným favoritem utkání.
„Omlazený český nároďák ukazuje svůj potenciál a Ázerbájdžán by měl převálcovat,“ myslí si fotbalový bookmaker Tipsportu Petr Urbanec. U největší české sázkové kanceláře je 99 procent tipů na výhru Česka v kurzu 1,27:1. Hostům se s kurzem 13:1 vůbec nevěří.
Jednu zkušenost s Ázerbájdžánem už fotbalové Česko má, ale nejraději by ji ze statistik vymazalo. Porážka 0:2 na turnaji ve Spojených arabských emirátech v roce 2009 patří k nejostudnějším v historii, byť tehdy český výběr tvořili téměř výhradně hráči z domácí ligy. „Fakt se prohrálo? To jste mě překvapili,“ divil se při té zmínce v rozhovoru záložník Jan Sýkora, kterému tehdy bylo 15 let.
Teď má Česko k dispozici silnější výběr, ale pozor – také ázerbájdžánský fotbal šel od té doby nahoru. Klubům se daří v evropských pohárech, Karabach v létě trápil Plzeň v boji o Ligu mistrů a nedávno uhrál remízu s Libercem ve skupině Evropské ligy, kam se kvalifikoval potřetí v řadě. Podruhé za sebou je v se stejné soutěži i Gabala.
Ázerbájdžánská liga za poslední čtyři roky v žebříčku UEFA poskočila o dvanáct míst a v pořadí koeficientů už předčí třeba srbskou nebo bulharskou. Láká zvučná trenérská jména, v minulosti třeba Angličana Tonyho Adamse nebo Johna Toshacka, velšského kouče, který dřív vedl i Real Madrid. A reprezentaci vede bývalý chorvatský záložník Robert Prosinečki. „Jeho práce se projevuje. Zdálo se mi, že už se jejich fotbal podobá tomu chorvatskému,“ říká Josef Pešice, pozorovatel, který Ázerbájdžán sledoval při domácí výhře nad Norskem.
Podpora státu pomáhá úspěchu
Kluby, často mohutně finančně podporované státními penězi, spoléhají hlavně na zahraniční hráče, jejichž počet na soupisce pravidla nijak neomezují. Postupně ale vychovávají i zajímavé hráče pro reprezentaci. Základna totiž v Ázerbájdžánu roste raketovou rychlostí, zájem o fotbal se neustále zvyšuje díky podpoře státu a mládežnickým projektům. Na vývoj malých talentů ve školách dohlíží trenéři vyškolení německými experty a výsledky se rychle projevují. Ještě nedávno mládežnické reprezentace dostávaly od silných týmů výprasky, teď s nimi jsou často schopné hrát vyrovnané zápasy.
Áčko zatím střídá lepší období s horšími. Třeba v roce 2013 prohrálo jen dva ze dvanácti zápasů, o rok později naopak porazilo pouze Filipíny. Co teď?
„My máme větší kvalitu, ale taky fůru zraněných. Zápas se může vyvíjet všelijak. V dané konstelaci mohou být Ázerbájdžánci velice nepříjemným soupeřem,“ varuje Pešice.
