Místo toho Slavia vyloupila Letnou, vyhrála 3:0 a Markovič si mohl do kamery klubové televize nadšeně zařvat: „Vamooos!“
I na sociálních sítích národního týmu tenhle střípek bodoval. S popiskem: Kuba Markovič ví!
Že by španělské slovíčko posloužilo jako první nápověda směrem k nominaci, s níž se nový kouč Santi Denia vytasí před čtyřmi zápasy v Lize národů? Že by si Markovič, v nové sezoně jasná slávistická jednička, mohl dělat naděje, že ho utkání proti Chorvatsku, Anglii a Španělsku neminou?
Těžko odhadovat.
Chytřejší vyhrál. A utíká. Jak Slavia vyškolila v derby Spartu, která pálila šance |
Pokud má totiž španělský trenér někde opravdu na výběr, tak právě mezi tyčemi. Tam se Česko bát nemusí, spíš bude fuška ze zástupu kandidátů trefit tři nejlepší.
Matěj Kovář, stálice z Eindhovenu, by měl mít místo tutové. Ale co post jedničky, který mu patřil v kvalifikaci o mistrovství světa, v baráži i potom na šampionátu? To už zdaleka tak jasná věc být nemusí.
Dávno je pryč doba, kdy se za suverénním Petrem Čechem, který rád chytával i nedůležité přáteláky, závodilo jen o pozici dvojky a trojky. Jen za posledních pět let se v bráně protočilo devět mužů.
Vzpomenete si na všechny?
Angažmá ve Slavii vyneslo svého času do reprezentace Mandouse, nebýt zranění, na covidovém Euru mohl být jedničkou Pavlenka, občas šel do brány náhradník Koubek, držel se spolehlivý mazák Vaclík, jehož coby jedničku později vystřídal Staněk. Na něj se postupně začali tlačit mladíci Kovář s Jarošem, po jednom startu mají Jedlička a Horníček.
Slávistický brankář Jakub Markovič sbírá míč před stopery Štěpánem Chaloupkem a Davidem Zimou a Tobiasem Guddalem ze Sparty.
Ale to se zřejmě už brzy změní, protože právě z Horníčka klidně může být Deniova první volba.
V Newcastlu, kam v létě přestoupil po parádní sezoně v portugalské Braze, začal přesvědčivě: nejdřív obstál při premiéře proti Liverpoolu, pak udržel nulu proti Tottenhamu, kde mezi tyčemi dostává šanci další krajan Kinský. Z Anglie můžete přičíst ještě nadějného Vítka, který čape v druholigovém Middlesbrough. Parádně začal sezonu hradecký Zadražil, v jednadvacítce roste olomoucký Koutný.
V Česku víc než kde jinde platí, že gólmani jsou svébytný druh. Zatímco vychovávat ve velkém fikané ofenzivní hráče je umění a v současném systému zjevně neřešitelný problém, šikovné brankáře Češi chrlí neustále.
Přitom i na ně nároky neustále rostou a proměňují se s tím, jak jejich role nabývá na významu. Všimli jste si, že Markovič měl v derby v prvním poločase ze všech slávistů nejčastěji míč u nohy? To proto, že rozehrává v klidu, přesně, sebevědomě, odvážně – zkrátka tak, jak se od moderního brankáře žádá.
Zatímco jinde Česko těžce nestíhá, tenhle trend na začátku tisíciletí zachytilo velmi dobře.
Proč? Protože je to snazší!
Tradice žije. Jak Češi v Anglii znovu chytali proti sobě a Horníček žasl: Zní to surreálně |
Brankáře odmala piplají trenérští specialisté, kteří mají na starosti dva, tři, maximálně čtyři svěřence. Opravují centimetry v postavení, načasování výběhů, první krok, těžiště, rozhodování. Česká brankářská škola, což je odpradávna pojem, navíc nijak extra nezestárla a dál stojí na atributech, které se cení všude ve světě: výška, atletičnost, odvaha, chytání centrů, poziční hra, koncentrace. Jen bylo třeba k základům bez otálení přistavět další patro, v němž se brankář proměňuje na prvního rozehrávače.
Důkaz, že se to daří, máte hned po ruce: silné týmy si Česko coby producenta gólmanů oblíbily a vyzobávají talenty už jako teenagery. Platilo to pro Kováře, Horníčka, Jaroše i Vítka – nikdo z nich v zahraničí nepohořel, naopak se všichni vyšvihli do role kandidátů na reprezentaci.
Teď jen vybrat trojku, která bude mít jasně rozdělené role a vzájemně si přát, což je také kumšt. Sedl by do ní i Markovič?
Uvidí se zhruba za tři týdny.
Vamos!
