Pavelka naposledy nastoupil za národní tým před necelými dvěma lety. Při vítězství nad Norskem (2:1) až v závěru střídal Lukáše Droppu, dřívější sraz se mu však nepovedl.
A nemohl na něj přestat myslet.
„Dlouho jsem na ten zápas vzpomínal, protože to byl jeden z nejhorších v mé kariéře. Chtěl bych ho vymazat z hlavy,“ prohlásil středopolař z turecké Kasimpasy o utkání s Německem (0:3), při němž hrál v základní sestavě.
S jakými pocity se po delší době vracíte?
S velkou chutí. Za každou nominaci jsem strašně rád, ale nebral jsem to nikdy jako samozřejmost. Nikdy jsem se nepočítal za člena té kostry. Snažil jsem se ty dva roky pracovat, makat, abych šanci dostal...
Pozvánka ale dlouho nepřicházela.
Trenér sázel na jiné hráče, bral ty, kteří ho přesvědčili. A tak by to mělo být. Na jeho místě bych dělal to samé, vybral bych si hráče, kteří mě přesvědčili a s nimiž bych chtěl pracovat. Mně se to za krátkou dobu tady nepovedlo.
Byl jste s nyní už bývalým reprezentačním trenérem Jarolímem v kontaktu?
Před březnovým výjezdem do Číny. Vypadalo to nadějně, ale nakonec jsem se do nominace nevešel, pak už ani moc ne. Trenér měl prostě jinou představu o týmu, což respektuju.
Nového kouče Šilhavého znáte z libereckého angažmá. Co od něj můžeme čekat, jaký fotbal může s národním týmem hrát?
S Libercem jsme slavili úspěch s poctivou defenzívou, měli jsme propracované protiútoky, měli jsme na to hráče. A tenkrát jsme v kvalifikaci Evropské ligy překvapili silné Udine. Ale všichni se vyvíjíme - trenér pak se Slavií hrál jiný fotbal, takže nějakou charakteristiku bych mu nechtěl vnucovat. Je dost flexibilní a umí se přizpůsobit zápasům.
Jak pracuje při trénincích, v kabině?
Je veřejné tajemství, že trenér je fér chlap a vždycky všechno říká na rovinu. Umí samozřejmě i přitvrdit, ale jeho nejsilnější stránkou vždycky bylo, že tým za ním šel, všichni byli ochotní za něj na hřišti bojovat, protože věřili tomu, co chtěl.
Věříte i vy, že se Liga národů dá po nepovedeném začátku zachránit?
Kdybychom nevěřili, tak bychom sem nemuseli jezdit. Víme, že zápasy se Slovenskem a Ukrajinou budou těžké, ale chtěli bychom navázat na nějaké pozitivní věci a postupně se zvedat herně i výsledkově.
V Turecku nastupujete od zranění svalu pravidelně, jste už naprosto v pořádku? Máte silnou pozici?
No, to bylo. (úsměv) V týdnu se nám změnil trenér, takže začínám od nuly. A ke zraněním: Měl jsem na začátku sezony nějaké trable a bude to asi na delší čas. Mám problémy se zády, budu muset pracovat na tom, abych to odstranil. Ale akutní problémy, kdy jsem si utrhl sval, ty odezněly. Nebylo to příjemné období, ale naštěstí jsem naskočil hned zpátky.
Jak se bojuje o místo poté, co jste byl zraněný?
Teď to bylo dobré v tom, že trenér byl v Kasimpase delší dobu a znal mě, takže mi psychicky pomohl - říkal, že šanci dostanu, až budu zdravý. Ale klub na to samozřejmě reagovat musel, přivedli hráče a konkurence se zvýšila. Bezprostřední návrat po zranění hrozný nebyl, ale teď to bude boj.
Jaká vlastně turecká liga je?
Má svá velká specifika. Dlouze mluvit by se dalo o velkých kulturních rozdílech mezi evropskou a asijskou částí... A třeba když jsem prodlužoval smlouvu, tak vedení při rozhovorech říkalo: „Trenér tě má za jednoho z lídrů týmu, ale pro nás to není až tak důležitý, protože za měsíc tu nemusí být.“ A po dvou měsících tam opravdu není. Nevíte dny ani hodiny, kdy se něco může stát. A to jsem ještě v relativně stabilním klubu, kde nejsou žádné problémy.
Před rokem jste mohl z Turecka pryč do Slavie, z které je poslední dobou hodně reprezentantů. Napadlo vás, že setrvat bylo dobré rozhodnutí?
Ještě je brzo takhle něco hodnotit. V Turecku jsem byl spokojený a říkal jsem si, že dělat takové rozhodnutí kvůli reprezentaci je ošidné. Každý trenér na to pohlíží jinak a odsuzovat hráče jenom proto, že je v turecký lize, není úplně dobře. Já chtěl prostě ještě být v cizině, zkusit si to, baví mě konfrontace s hráči, kteří tam jsou. I člověka to celkově formuje jako osobnost. Učím se jazyky, z tohohle pohledu mě to komplexně bavilo.
