"Nejenže teď stojím zpátky na světle, ale dokonce nade mnou tryská ohňostroj. Když jsem tu trofej zvedl nad hlavu, na všechno to odříkání jsem si vzpomněl. Do návratu jsem vložil všechnu svou energii a můžu říct, že se to vyplatilo. Bylo to něco extra."
Něco výjimečného vás čeká i za patnáct dní, chystá se zápas proti Německu v kvalifikaci o mistrovství Evropy. Může to být klíč k postupu?
Jeden z hlavních klíčů. Březen hodně napoví. Když vyhrajeme s Němci a pak s Kyprem, požene nás to dopředu. Německo je přímý konkurent o postup, Kypr už stačil hodně soupeřů obrat o body.
Propočítáváte si v duchu, jak daleko je postup?
Ne, na žádné kdyby si nehraju. Co by se stalo, kdyby... Když budeme vyhrávat, Euro nám nikdo nevezme tak jako tak. Ale úplně ideální scénář na jaro v hlavě mám: dvě výhry v březnu a pak v červnu vyhrát ve Walesu.
Je to reálné?
Proč ne? Mužstvo šlape, nemusíme se koukat na ostatní, záleží jen na nás. Nerad bych, abychom se v listopadu museli spoléhat na zápasy konkurentů. To by byla krajní varianta.
Už se v myšlenkách připravujete na šlágr proti Německu?
Ani ne. Když je člověk v zápřahu a hraje tři zápasy týdně, na vzdálenou budoucnost moc nemyslí. Ale samozřejmě, Německo někde v hlavě čeká, blíží se. A pozná se to snadno: volají vám známí a prosí o lístky.
Letná už je dávno vyprodaná.
No právě, hodil by se stadion pro šedesát tisíc fanoušků. Jenže takový je nanejvýš jeden zápas do roka. Kvalifikace s Nizozemci, baráž s Norskem, teď Německo. Závidím Angličanům, kteří vyprodají Old Trafford pro 75 tisíc diváků při utkání s Andorrou. Ale to je prostě jiný svět. Věřím, že Německo bude zážitkem pro všechny.
Pro vás to bude vlastně premiéra proti Německu, že?
V dospělém fotbale ano. Když jsme hráli s Němci na Euru 2004, už jsme měli v kapse postup ze skupiny a já byl na lavičce. Proto se těším, vždyť nastoupíme proti bronzovému týmu z mistrovství světa.
Zvyšuje to motivaci?
Určitě. Němci umí zabrat, když jsou v nesnázích, je to skvělý turnajový tým. Zato nám se šampionát nepovedl. Ale teď jsme znovu připraveni: můžeme se měřit s kýmkoli.
Naposledy jste v únoru vyhráli 2:0 v Belgii. Bylo to povzbuzení?
Určitě to byla vzpruha, vždyť jsme v přátelácích poslední dobou zrovna nezářili. Srpen výbuch se Srbskem, pak remíza s Dánskem. Hlavně ten první škraloup jsme teď vymazali, jsme zpátky na vítězné cestě.
Všichni si pochvalují, že se klíčové postavy uzdravily. Vy, také útočník Koller i kapitán Rosický, který během podzimu několikrát marodil.
Když nás nesrážejí zranění, jsme vážně strašně silní, věřte mi. Nemáme důvod se někoho obávat. Po mistrovství světa nás přitom spousta lidí odepsala, mysleli si, že budeme padat dolů. Já tvrdil opak a jsem strašně rád, že to nebylo plácání do větru. Přitom jsme loni ztratili dvě obrovské opory, Pavla Nedvěda s Karlem Poborským, museli jsme fanoušky přesvědčit bez nich.
V únoru to bylo přesně pět let, kdy jste za národní tým nastoupil poprvé. Jaká to byla éra?
Výborná, plná krásných okamžiků, plná vítězství.
Ale...
Já vím, mistrovství světa. Je to jediná velká kaňka, ke které se pořád vracíme. Třeba jsme mohli mít bronz místo Německa, ale úplně nás paralyzovala zranění. Nejdřív vypadl Vláďa Šmicer, pak Milan Baroš a na šampionátu Honza Koller. Hráli jsme úplně bez útoku – a když nedáš gól, nemůžeš postoupit.
A co třeba zklamání v semifinále mistrovství Evropy 2004?
Jo, to byla velká rána, ale jen dílčí. Každý byl zklamaný, že nás Řekové srazili v poslední minutě prodloužení, finále jsme si zasloužili my. Ale nakonec pocit z fantastického turnaje všechno přebil. Zklamání z mistrovství světa v nás zůstává.
|
Vychytané nuly v národním týmu Ivo Viktor 23 ze 63 zápasů (od 1966 do 1977) |
Během pěti reprezentačních let jste se stal nejlepším gólmanem světa a pomalu útočíte na rekord v počtu vychytaných nul. Máte je spočítané?
Fakt netuším. Dokud se o podobných rekordech nezačne mluvit, nesleduju je. Jak jsem na tom?
Jednadvacet nul. Ještě dva zápasy a vyrovnáte dosavadní rekordmany Ivo Viktora a Pavla Srníčka.
To zní hezky. Budu se snažit, abych je dohnal co nejdřív.
Už v létě o tom můžete vyprávět dětem při své brankářské škole.
Když do června přibudou tři nuly a k tomu devět bodů do tabulky, beru to okamžitě. Pak se budou děti zase vyptávat na rady. Ale pokud bychom měli dvakrát hrát 0:0, slavit rekord určitě nebudu. Radši vyhraju 3:2, jen když z toho budou tři body.
Proti Německu pro vás může být výhodou, že soupeř ztratil oba elitní útočníky. Klose stojí kvůli kartám a Podolski zase trpí za vyloučení.
Výhoda? S tím opatrně, je to ošidné. Podolski nemá dobrou sezonu, spíš se trápí. A Klose? To je super střelec, navíc poctivě pracuje pro mužstvo. Chybět bude, ale zase dostanou šanci jiní. Takový Kuranyi ze Schalke má ohromnou motivaci, nedostal se na mistrovství světa, ale teď je ve formě.
Kdo tedy bude hlavní nebezpečí?
Kuranyi je kanonýr, Ballack umí zakončit, Frings střílí výborně z dálky, Schweinsteiger taky. Nemůžu vybrat jednoho, to prostě nejde.
Mimochodem, záložník Michael Ballack, německý kapitán. Od léta s vámi hraje v Chelsea a lepší se.
Souhlasím. Ale na druhou stranu, on má v nároďáku vždycky stabilně vysokou výkonnost. Němci vědí, jak ho využít, má pevnou roli. Je to vůdce, hráč, kterého potřebují.
Už se vzájemně hecujete?
Bavili jsme se, ale na to pravé hecování je ještě čas. Říkal mi, že je to pro Němce stejně důležité jako pro nás. Kdo vyhraje, bude mít hodně blízko k rychlému postupu.
Proti Belgii jste poprvé v reprezentaci chytal s helmou, ale pro kvalifikaci ji musela povolit Evropská fotbalová asociace. Byl jste nervózní?
Nic příjemného to není, když si člověk nemůže být jistý, jestli bude chytat. Čekal jsem, jestli to UEFA povolí, ulevilo se mi. Už jsem to v lednu zažil v Anglii, musela to dovolit Anglická federace. Napadaly mě černé myšlenky. Dva měsíce makáš jako blázen, všechno podřizuješ návratu a oni pak řeknou: Sorry, ale s tímhle hrát nemůžeš! To by mě vážně dostalo, protože bez helmy by pro mě skončila sezona. Bez helmy chytat nemůžu. Pak jsem to čekání zažil před prvním zápasem Ligy mistrů a teď u reprezentace. Jsem rád, že to mám za sebou.
S helmou jste středem pozornosti, že?
To vůbec nevadí. Pro mě je hlavní, že jsem zdravý a chytám.
Hrajete téměř každé tři dny. Neunavuje vás, že nedostáváte volno?
Vůbec ne, za každý zápas jsem vděčný. Teď už mi přijde, jako by se moje kariéra vůbec nepřerušila. Zaplul jsem zpátky a chytám. Díky bohu.
|
Zima v reprezentaci: muž s přilbou a jeden velký přestup Možná právě tuhle základní sestavu pošle trenér Brückner za dva týdny do kvalifikační bitvy proti Německu. Jak čeští reprezentanti prožili zimní měsíce? Petr Čech. Obdivuhodný návrat. Tři měsíce od chvíle, kdy se mu zhroutil svět, už zase chytal. S jistotou a speciální helmou, která chrání zahojenou frakturu lebky. Za úvodních dvacet minut sice pustil dvě střely, ale pak exceloval. Zazářil v přípravě v Belgii i ve vítězném finále anglického Ligového poháru. „Zdá se mi ještě silnější než dřív. To zranění ho zocelilo,“ všiml si legendární gólman Ivo Viktor. Tomáš Ujfaluši. Poctivá stálice ve formě. S Fiorentinou, kterou před sezonou stihl patnáctibodový trest za korupci, se italskou ligou škrábe k evropským pohárům. Hraje pravidelně na místě pravého obránce a stále častěji útočí. Zdeněk Grygera. Jaké byly události v jeho životě? Smůla i životní krok. Během zimních týdnů, kdy léčil zraněný sval, stačil podepsat pětiletou smlouvu s Juventusem Turín. V létě končí v Ajaxu a vyzkouší si vysněnou Itálii. V jednom týmu s Pavlem Nedvědem. David Rozehnal. Na to, do jakého bahna spadl bohatý klub Paříž Saint Germain, si vysoký stoper udržuje slušnou formu. „Až na ty naše výsledky se cítím výborně,“ říká. Marek Jankulovski. V sezoně vstřelil tři ligové góly a všechny byly vítězné, což z něho vytvořilo klíčovou postavu AC Milán. Pevně mu patří místo levého obránce, v lednu mu dokonce prodloužili smlouvu do roku 2011. Libor Sionko. Hrdina podzimní kvalifikace jako by seděl na houpačce. Chvíli v základu, chvíli zraněný, chvíli mezi náhradníky Glasgow Rangers. Dlouho ho brzdil zhmožděný stehenní sval. Tomáš Galásek. Ve čtyřiatřiceti chytil druhou mízu. V Norimberku obdivují jeho zkušenosti, přehled a herní intuici. Začali mu říkat Šéf. Patří mezi třicet nejlépe hodnocených hráčů bundesligy, to je pocta. Tomáš Rosický. Fotbalista roku 2006 poslední měsíce velel ofenzivní jízdě Arsenalu, rychle se adaptoval na dynamický ostrovní styl a září. Konečně také vstřelil svůj první gól v Premier League. Ale pozor! Na konci února si poranil třísla a vynechal dva týdny. Přitom reprezentace na svého kapitána spoléhá. Jan Polák. Do jarní části bundesligy vstoupil jen jako náhradník v Norimberku, ale lepší se. Srdnatým výkonem i proměněnou penaltou pomohl mužstvu do semifinále Německého poháru. Jan Koller. V Monaku nijak neoslňuje, drží se spíš v průměru, ale když nastoupil v Belgii za reprezentaci, hned se pohotově trefil. Útočný obr však následně fanoušky zarmoutil: prohlásil, že po Euru 2008 ukončí kariéru v národním týmu. Milan Baroš. Přípravný zápas v Belgii mu nevyšel, náhradník Kulič ho jasně zastínil. Dravý útočník však pookřál. V lednu zamával nepovedenému angažmá v Aston Ville, na nové adrese v Lyonu se už dvakrát trefil, ale místo v sestavě tam zdaleka jisté nemá. Potrápí Němce? |
