Z tranzitního prostoru začali fotbalisté vycházet půl hodiny před půlnocí, někteří pospíchali na objednaného taxíka, jiní z letiště odjížděli vlastními auty, další se vezli společně autobusem do hotelu Crowne Plazza, aby tu přespali a teprve v neděli ráno pokračovali domů.
Čekajícími novináři oslovení hráči se většinou ochotně zdrželi u krátkého interview, stejně tak trenér Karel Brückner, který dokonce sám navrhl "pojďte si sednout támhle ke stolku".
Výjimkou potvrzující pravidlo byli Milan Baroš s Markem Jankulovským, kteří žádost o několik vět s ostentativní arogancí odmítli. Inu, zrovna u těchto dvou nic nového pod sluncem, právě prošli vítězové Ligy mistrů...
To Marek Kulič, nejlepší český hráč zápasu, se alespoň upřímně až provinile omlouval, že má opravdu fofr.
Stoper David Rozehnal popisoval, jak dvakrát v hodině dvanácté překazil radost Bellamymu, brankář Čech opakoval svá slova vyřčená už bezprostředně po zápase, jak se málem ani nestačil ohlédnout za Koumasovou dělovkou do břevna, Tomáš Sivok líčil, co práce měl práce s "čištěním" prostoru před svými středními obránci.
Hala se pomalu vyprazdňovala a kouč Brückner o "svého" stolku rozvážně popisoval, jak v tomhle bezbrankovém zápase nešlo o to, aby se předváděl bůhvíjaký fotbal, ale že leckteré utkání se prostě musí utaktizovat.
Trenér se zvedl, až když k němu dolétla informace, že autobus už čeká jen na něj. Také on byl mezi těmi, kteří se vraceli do hotelu, který nedávno vyrostl v sousedství Strahovského kláštera.
V luxusním obydlí si však jen sbalil všechny své věci a ještě v noci zamířil autem domů do Olomouce. Cestou mohl Brückner o svém mužstvu přemýšlet podle libosti. Šoférování se totiž ujal jeden z reprezentačních masérů Jiří Vít, jehož domovem je Olomouc rovněž.
