22 neporazek za sebou... o tom si dnes muzeme jenom zdat...

Krásná vzpomínka na skvělé fotbalisty té doby. Ať jsou všichni stále zdrávi a šťastni. Tenkrát nám rozdávali radost.

Škoda že naši měli ty německý dresy při oslavě.

Do kabiny se před prodloužením nechodí a nešlo ani tehdy, takže tam po německém vyrovnání asi nic moc nezaznělo, ten druhý gól jsme nedostali minutu před koncem, ale v nastavení ("Sedmý německý roh. Hrajeme přes čas... Gól. Namouduši, gól." - Vít Holubec) a Beckenbauer byl kapitánem předchozích mistrů Evropy (NSR v Bělehradě obhajovala zlato) v roce 1972 v Belgii (přebíral tam tedy dokonce i pohár!), takže mu tahle "trofej" ve sbírce rozhodně nechyběla. Ale Ondruš byl pán, o tom žádná.

V článku ale nikde není napsáno, že by po německém vyrovnání něco zaznělo v kabině.

Poděkování za tento rozhovor.

Jen trošku škoda, že pan Čermák si ještě nepořídil mobil s foťákem, aktuální podobenka pana Ondruše by se tady jistě hodila

Na co? Důležité je, co ten člověk říká, ne, jak vypadá.

Jsme tak malá země i jako Československo a přesto jsme byli mistři Evropy ve fotbale, olympijští vítězi ve fotbale i hokeji, mistři světa v hokeji neskutečné!

Jsem rád, že jsem si to mohl užít!

Tak hokej hraje krom nás ještě asi pět zemí, bylo by dost smutný nebejt občas mistr světa.

Slzička v oku - a vzpomínky. On byl fakt šéf.

Anton Ondruš byl určitě jedním z nejlepších stoperů fotbalové historie. To je bez debat

v základu bylo myslím 8 nebo 9 Slovaku, naši je doplnili a bylo to mega, zážitek na celý život. A co je divné, neznám ani jednoho čechoslováka, který by byl na stadionu

Tak za komoušů vycestovat do ciziny byl trošku problém, a do kapitalistické ciziny a Jugoslávie ještě vetší ... to nebylo jako dnes že se teď rozhodnete a zítra jedete ...