„Když fotbalisté postoupili, dojalo mě to. Je neuvěřitelné, co Štěpán dokázal. Už když jsme lítali jako malí venku, byl nezastavitelný,“ prozrazuje na svého bratra devatenáctiletá Anna Chaloupková.
Spojuje je defenzivní pozice s ofenzivními choutkami, herní přehled i fakt, že už jako teenageři se vrhli na trénování mládeže. Chaloupek v Teplicích vedl přípravku a žáky, jeho sestra v Mostě cvičí se školkovými dětmi.
Špičkujete se, kdo dokáže víc?
Tohle už nás naštěstí přešlo. Dřív jsme se hecovali hodně, ale teď jsme už oba dospěli a začali jsme se spíš podporovat než předhánět.
A jak jste se hecovali?
Kdo bude poslední, je kyselá okurka a podobné posměšky.
Sportovali jste spolu hodně?
Často jsme spolu mydlili fotbal na hřišti, šli jsme si zakopat i s tátou, mamka se mezitím šla projít. Taky jsme spolu chvilku hráli florbal na základce, ale on je o tři roky starší. Když jsem šla na házenou a on zůstal u fotbalu, tak už méně.
Štěpán zůstal skromný. Sobě si nic nekoupí, ale dokáže potěšit druhé. Určitě nezpychne. Když vidím, jak na sobě maká, sen o Arsenalu se mu splní.
