„Pokusím se své zemi vrátit to, že mi umožnila objevit svět,“ prohlásil, když ho v létě 2016 jmenovali trenérem fotbalové reprezentace.
Zatím se mu to nedaří, protože na letošní mistrovství světa do Ruska nepostoupil a ze sedmnácti zápasů vyhrál jen devět.
Ve čtvrtek večer mu začala druhá etapa, když se úspěšně postavil Česku při premiéře Ligy národů.
„Zajímavá soutěž, zajímavý soupeř,“ pravil 41letý Ševčenko už před výkopem.
Ukrajinci přivezli do Uherského Hradiště třeba Konopljanku ze Schalke nebo Jarmolenka z West Hamu, ovšem suverénně největší hvězda seděla na střídačce.
Fenomenální střelec se proslavil především v AC Milán. Ševa mu říkali. V roce 2003 vyhrál Ligu mistrů, přičemž to byl on, kdo ve finálovém rozstřelu proti Juventusu proměnil rozhodující penaltu. Bez jediné známky nervozity poslal míč placírkou lehounce k tyči.
Ševčenko zahodil cigarety. A kyjevské Dynamo válcovalo Evropu |
O rok později získal Zlatý míč. Když pak nejslavnější individuální trofej přivezl na Ukrajinu, vítaly ho davy. On v černém kabátu zamával a spěchal k pomníku legendárního kouče Valerije Lobanovského, aby mu ukázal, kam to dotáhl: „To je pro vás, pane Trenére.“
Lobanovskij ho pro velký fotbal vychoval, on mu ukázal cestu. „Všechno mě naučil. Pomohl mi změnit myšlení, díky němu jsem pochopil, co znamená vítězství nebo respekt k soupeři,“ vyznal se před lety.
Vzpomínáte na Ševčenkovu zarputilost, chytrost, rychlost a chladnokrevné zakončení? Co elitní útočník potřebuje, to měl. Dodnes drží rekord v počtu reprezentačních gólů či zásahů v milánském derby. Na Ukrajině si můžete koupit i poštovní známky s jeho portrétem.
Byť mu táhlo už na třicet, Chelsea neváhala a utratila za něj 1,2 miliardy korun. V roce 2006 to byl klubový rekord. Jenže Ševa nebyl stavěný na ostrovní styl. Trápil se a zapomněl střílet góly.
Nejprve se vrátil do Milána a na závěr kariéry dokonce do mateřského Dynama Kyjev, přičemž v dobách největší slávy byl přesvědčený, že nic takového se nikdy nestane. Mimochodem, ani o trenéřině nechtěl slyšet: „To není nic pro mě.“ Spíš se staral o své butiky, zlepšoval golfový handicap, na čas se nechal zlákat do politiky: „Ale postupně jsem zjistil, že mi fotbal chybí.“
Syn tankisty Rudé armády, který vyrůstal blízko Černobylu, přeskočil všechny trenérské školy a usedl rovnou na nejsledovanější střídačku. Když už, tak se vší parádou!
Ševčenko má moře zkušeností, rozumí fotbalové duši a zároveň ví, že není dokonalý. Proto si k sobě pozval hodně zajímavé pomocníky. Pravou rukou je Mauro Tassotti, bývalý stoper s orlím nosem a ikona AC Milán. Vedle sedává Olexandr Šovkovskij, někdejší brankář a opora Dynama Kyjev. Gólmany cepuje Pedro Luis Jaro, jenž chytával za Real Madrid. Soupeře studuje Andrej Voronin, který ještě před deseti lety kopal s blonďatým culíkem za Liverpool.
„Uspět můžeme jen jako tým. To je základ, který se snažím vštípit hráčům,“ říká šéf.
