Za úvodních 180 minut neslavil Jarolím žádný gól, což se českému týmu ještě v žádné kvalifikaci nestalo. Po porážce 0:3 v Hamburku mohl před soupeřem jen smeknout: Na Němce opravdu nemáme!
„Sám jsem byl zvědavý, co se mnou tak těžký zápas udělá. A byla to lekce. Jsem pevně přesvědčený, že se z toho poučím,“ řekl.
Bylo sympatické, jak Jarolím reagoval před hnízdem novinářských diktafonů. Nevymlouval se na průměrný hráčský materiál, na smolné zranění elitního záložníka Daridy, rozhovor občas šikovně proložil sebeironií.
Teď však záleží, jak se po německé facce poučí. Lepší fotbalisty nenajde, psychický tlak nesníží a už v úterý večer hraje v Ostravě o všechno.
Další ztráta je nepřijatelná.
Co by mohl udělat?
1. Vyměnit kapitána?
Dilema. Nic proti Marku Suchému, je to poctivec, patriot, svou šanci si vyčekal, v Basileji má mezi stopery výborné postavení, hraje Ligu mistrů, ale... V národním dresu to není ono. S kapitánskou páskou obzvlášť.
Proti Němcům panikařil, odkopával balony i ve zdánlivě jednoduchých momentech, ve kterých se měl prokázat jeho nadhled a zkušenost. Kéž by se aspoň jednou zachoval jako soupeři Hummels a Boateng, kteří z vyloženě defenzivních pozic dirigovali celý tým.
„Nechci to tlumočit přes noviny, ale zdálo se mi, že byl Marek dost nervózní,“ pravil Jarolím.
Nervózní kapitán = nervózní tým. Co zkusit jiného stopera? Nebo dát pásku Sivokovi?
2. Theo na plac?
Ano! Theo Gebre Selassie má odehráno všech šest bundesligových kol za Brémy, což by měla být jasná pozvánka do sestavy. Pravda, Brémy se trápí, inkasovaly už 17 gólů, ale o to teď nejde.
Hledají se lepší řešení pro reprezentaci. A máte-li výraznou kádrovou krizi, těžko nepustíte do zápasu hráče z bundesligy. Teď už Gebre Selassie hrát musí. Buď na své pozici pravého obránce místo Kadeřábka, nebo na kraji zálohy.
3. Je čas na neznámé?
Toť otázka. Když Jarolím narychlo pozval Lukáše Droppu z ruského Tomsku, strhlo se haló. Oprávněné, protože defenzivní záložník Droppa nikdy nikoho příliš nezajímal. Jenže najednou se hodil do národního týmu! V Hamburku odehrál půlhodinu, vypadal svěže, koncentrovaně a dost možná si řekl o základ. Zvlášť když David Pavelka vypadl kvůli trestu za žluté karty.
Ale zopakujme si otázku: Pomohou reprezentaci neokoukaní?
Ano, pokud se vyberou šikovně. Sám kouč přece říká: „Nemůžeme říct, že bychom měli tak silné individuality, které by momentálně byly nepostradatelné. Nezáleží jen na dvanácti lidech.“
4. Rezignovat na odvahu?
Nedělejte to, i když se sobota nepovedla. Mistrovství Evropy ukázalo, že ustrašenost a vyloženě defenzivní taktika přinášejí špatné výsledky a zároveň ve velkém odrazují fanoušky.
Snaha o otevřený fotbal se cení. Pravda, to není případ Hamburku. „Dál chceme jít cestou, při které se hraje odvážně, útočně,“ tvrdil Jarolím. Čili postavit před vlastní šestnáctku autobus, jak se v moderní hantýrce přezdívá extrémnímu defenzivnímu pojetí? „Ne, autobus, prosím, nechci.“
5. Hrát na dva útočníky?
Jestli mají být výkony odvážné, jak opakuje Jarolím, jsou potřeba útočníci. Jenže to je potíž. Aktuální český fotbal nenabízí východiska. Útočníci nejsou!
Necid nehraje, Škoda se po zranění připojil k týmu až v neděli, Vydra se topí ve druhé anglické lize, Václav Kadlec hledá ve Spartě ideální formu, mladičký Schick se učí. Jarolím by chtěl hrát na dva hrotové hráče, jenže je nemá.
Mimochodem, to ani Německo! V sobotu nehrál jediný klasický útočník, přitom mistři světa dominovali. Nejspíš kvůli tomu, že jsou to mistři světa...
