Má napilno. Z focení spěchala rovnou do školy na třídní schůzku. Za chvíli vyrazí pracovně do Milána na filmovou premiéru. „Pardon, jen ještě vypravím dcerku na narozeninovou oslavu,“ omluví se do telefonu Šeredová.
Nejspíš nejpopulárnější Češka v Itálii.
Brunetka sršící energií a temperamentem.
Proslýchá se, že její sedmnáctiletý syn Louis je na trávníku stejný živel. „Víte, mám štěstí, že práce je pro mě zábava, a totéž bych přála svým synům. Aby se fotbalem, který odmalička zbožňují, mohli živit.“
Ciao? Radši čau, Buffone juniore! Kdo bude dál? České kořeny má i talent Barcelony |
Louis má našlápnuto solidně. Otrkává se v druholigovém týmu italské Pisy a dostal šanci se předvést v české reprezentaci. „Moc se těší. A já jsem šťastná za něj. Ale když se před rokem a půl stěhoval do Pisy, dobře mi nebylo.“
Chápu. Patnáctiletý kluk se najednou musel osamostatnit, už žádný mama-hotel.
Děti jsem nikdy moc nerozmazlovala, vychovávám je spíš po česku, možná trochu drsněji, než je v Itálii zvykem. Ale tehdy mě napadalo: Proč nejdeš někam blíž? Do Pisy je to od nás z Turína 330 kilometrů.
Proč tedy právě Pisa?
Louis hrál v jednom turínském klubu a ozvali se mu právě z Pisy, že o něj mají zájem. Začínal v týmu do šestnácti let, zároveň si zvykal na nový život. Párkrát jsem to obrečela. Ale pak jsem viděla, jak se mu tam líbí a zvládá to. Je to kluk s charakterem. V Itálii se říká, že má hlavu na ramenou. Třeba chodí do školy, i když by nemusel.
Nemusel?
Žije ve fotbalové akademii společně se spoluhráči. Mají to s jídlem a dozorem, protože nikomu ještě není osmnáct. Mohou se soustředit jen na fotbal. A škola? Ta je dobrovolná, docházku nikdo nekontroluje. Louis přesto chodí. I když teď, když už trénuje dopoledne s áčkem Pisy, se často domlouvá s učiteli na setkání v době, kdy má volno. Na konci roku ho pak čekají zkoušky.
Louis Thomas Buffon se rozcvičuje před druholigovým utkáním v Ceseně.
Letos mu možná přibudou i reprezentační srazy. V neděli se bude hlásit v Písku na soustředění s reprezentační osmnáctkou. Chystáte se do Česka společně?
Kdepak, jede sám. I když možná se v Česku taky na den otočím. Víte, mám radost, že dostal šanci hrát za mou rodnou zem.
Co na to jeho táta Gianluigi Buffon? Nevadilo mu to?
Netuším. Spolu jsme o tom nemluvili. Předpokládám, že se synem pozvánku do nároďáku řešili a byl pro.
Je pravda, že poté přišla i nabídka z italské reprezentace?
Ano, ale Louis už kývl českým trenérům a slovo dodržel.
Buffon junior a Česko? Dodržel slovo. Zapojili se i Nedvěd s Poborským, líčí Jílek |
Jistě je vám jasné, že s příjmením Buffon bude neustále na očích.
Možná si vyslechne, že je v týmu jen díky svému jménu. Musí se s tím naučit žít. Možná bude muset být lepší než ostatní, aby kritikům ukázal: Zasloužím si to.
Umí vlastně česky?
Asi jako cizinec. Rozumí, domluví se, ale v Česku nikdy nežil. To mi připomnělo – když mu bylo asi šest, byl s českou babi a dědou na dovolené. A když se vrátil, vyptávala jsem se: Tak co ses naučil česky? On vyhrkl: Ty vole!
To se mu teď v české partě bude hodit.
Viďte... (usmívá se) Jinak mluví perfektně anglicky, takže určitě nebude mít problém zapadnout.
Bylo odmalička jasné, že půjde fotbalovou cestou?
Oba synové vyrůstali ve fotbalovém prostředí. Mají fotbal v krvi díky tátovi a zároveň je nesmírně baví. Ještě nikdy neřekli: Mami, dneska se mi na trénink nechce. Mladšímu je patnáct, trénuje v jednom turínském klubu několikrát týdně od sedmi večer, přijíždí domů v devět. Unavený, šťastný.
Aspoň kluci nemají čas na kraviny.
Přesně. Sport je výhra, vštěpuje dětem fair-play, disciplínu, týmovost a drží je daleko od špatností, které by puberťáci mohli chtít zkusit.
Netáhlo to Louise do branky? Po tátovi?
V bráně to samozřejmě zkoušel. Když byl malý, všichni hráli všude, točili se. Ale asi se mu víc líbilo kličkovat a střílet góly.
Jakým je fotbalistou? Myslím, ve vašich očích. Zápasů jste jistě viděla nespočet.
Tyjo, hodnocení po mně nechtějte. Má kolem sebe trenéry, kteří mu řeknou, v čem je dobrý, a naopak, kde má slabiny. V mých očích je můj syn samozřejmě nejlepší, nejhezčí a nejchytřejší. (usmívá se) Stejně jako ten mladší. I David je ofenzivní hráč, akorát levák.
Alena Šeredová s rodinou o Vánocích 2024:
Třeba taky dostane za pár let laso z české reprezentace.
Takhle, co si budeme povídat, nároďák je lákadlo pro každého malého fotbalistu. Uvidíme, co bude. Davida třeba bavila i hudba, hrál na cello, ale během pandemie covidu přestal. Tehdy to bylo všelijaké, když děti nemohly chodit do kroužků. Naštěstí máme zahradu, takže si kluci kopali spolu. I Česko nám chybělo. Jsme zvyklí jezdit za mými rodiči a oni zas za námi. Poslední Vánoce jsme také trávili v Česku.
Co českého má v sobě Louis?
Povahou je po mně a přijde mi, že podobu zdědil částečně po svém dědečkovi. Na české kořeny je hrdý. Když se ho někdo zeptá na národnost, vždycky řekne, že má dvě občanství – české a italské. Nikdy nepoví, že je jen Ital. Vždyť zná i spoustu českých pohádek, vyrůstal na nich.
Nejoblíbenější byla která?
Bob a Bobek, králíci z klobouku. A když mu byly tak tři roky, díval se neustále na Honzíkovu cestu. Moje čtyřletá dcera ji má taky ráda. Přitom jde o film z roku 1956!
A co Louis a česká kuchyně?
Knedlíky nemusí. Ale skoro pořád vařím různé omáčky a polévky včetně těch českých. Miluje kuře na paprice. Jen přiznávám, že si ho dáváme s těstovinami. Taky máme rádi kofolu a nesmím zapomenout na české rohlíky. Před pár lety jsem si pořídila klasický ruční mlýnek, takže si z nich melu i strouhanku. Znáte to, na některé věci z mládí jsem tak zvyklá, že si je jen tak nechci odpustit.
Napadá mě jedna česká klasika, kterou Italové považují za hřích: kečup na těstovinách.
No jéje. To občas zkouší babička: Lousiku, dáš si na ty špagety kečup? A nastrouhaný eidam? S tím neuspěje. Ale takový guláš od babi? Anebo opečenou pražskou šunku od dědy? To neodmítne.
