V Barceloně proti nám stál nejlepší hráč světa. Pro mě fotbalový pánbůh a chlap z jiné galaxie. Mistr Lionel Messi. Kdybych měl dát dohromady hitparádu nejlepších fotbalistů, on bude vždycky na vrcholu.
Že nehrábne dozadu, mu musíte odpustit, protože to pokaždé vyváží genialitou.
Nechceš do Grozného? Souček v knize vypráví, jak poprvé odmítl zahraničí |
Cristiano Ronaldo? Fotbalový zabiják a stroj, klobouk dolů, ale Messiho ryzí talent řadím výš. Z hvězd, proti kterým jsem si zahrál, bych před Ronalda možná šoupl i Kevina De Bruyneho. Nemusí dělat parádičky, nesype gól za gólem, ale stejně se na něj nádherně dívá, protože umí geniálně vnímat rytmus hry a prostor. Oceňuju i Bruna Fernandese: může mě na hřišti štvát ukřivděnými grimasami, jako kapitán Manchesteru United by měl jít víc příkladem, ale když ho sleduju, všímám si, že umí od všeho něco a skoro nemá slabinu. Podobně jako Declan Rice, můj někdejší parťák z West Hamu, který se rok od roku zlepšuje a tuším, že toho ještě spoustu dokáže.
Ale Messi? Messi je top.
Kniha v prodeji Portál iDNES.cz přináší ukázky z autobiografie kapitána fotbalové reprezentace Tomáše Součka, která právě vychází. Knihu nazvanou Suk napsal Souček s Davidem Čermákem a Janem Paličkou, fotbalovými redaktory MF DNES a Seznam Zpráv. V prodeji bude od středy ve všech knihkupectvích a už nyní ve fanshopu Slavie. |
Mám schovanou krásnou fotku, jak si coby kapitáni plácáme a předáváme vlaječky. Třepal jsem se na to už pár dní předem a nemohl se dočkat, jenže tehdy v Barceloně mě lidsky zklamal. Nepořádali jsme na něj hony jako dřív kluci z Plzně, kteří se už dopředu předháněli, kdo ukořistí jeho dres. Když se dohrálo, jen jsem se k němu nenápadně přitočil a ve vší slušnosti anglicky požádal: „Můžeme vyměnit, prosím?“ Pan Messi kývl a gestem mi naznačil: „Sí, sí, počkej na mě u kabin.“
Už jsem se tetelil, že povezu domů kromě famózního výsledku i propocenou trofej. Messiho desítka bude moje! Kam si ji vystavím? Nebo rovnou zarámuju? Stepoval jsem u barcelonské šatny, a když superman Leo po pár minutách dokráčel ke dveřím, lovil jsem anglická slovíčka: „Ještě jednou díky za zápas. Můžu poprosit ten dres?“ Za odpověď jsem mu asi nestál, protože jen naštvaně máchl rukou, ani do očí se mi nepodíval, a než jsem se za ním stihl otočit, nakvašeně zmizel za dveřmi.
Pochopím leccos. Nikdo z nás se neumí vcítit do toho, jak se Messimu musí žít pod neustálým drobnohledem fanoušků, novinářů, kritiků. Když nedá gól, jako tehdy proti nám, hned ví, že se bude rozebírat: Proč? Co se děje? Mašina se zasekla? Všechno beru, ale sám bych takhle nikdy nikoho neodpálkoval.
Možná leda kdyby mě předtím bezohledně sestřelil loktem, jinak dres vždycky rád věnuju: zvlášť, když si o něj řekne třeba kluk z Gibraltaru, pro kterého je zápas proti Česku svátkem. Vždyť skoro stejně vyvalení jsme byli my z Barcelony. Kdyby tak Leo tušil, že jsme den před zápasem vyrazili do fanshopu! Jako obyčejní výletníci. Kolikrát se sem ještě podíváme? Třeba už nikdy, tak hurá na pokoj pro kreditku a jde se nakupovat.
Naší malé Terezce, která mě s Naty vyrazila podpořit přímo do Španělska, jsem vybral ovečku ve vínově-modrém dresu, kterou bych v jejím pokojíku bezpečně vyštrachal ještě dneska. K tomu suvenýry pro kamarády a rodinu a taška byla během chviličky plná. Nenapadlo nás, že při návratu na hotel proběhne důkladné šacování: na stejné adrese se totiž ubytoval španělský král Filip a ani nám se nevyhnula přísná bezpečnostní opatření.
Nebudu tvrdit, že nás druhý den Barca neroztočila. Messi si dělal s balonem, co chtěl, pomohly nám i tyče a famózní Ondra Kolář v bráně. Možná zabralo, že se pár kluků zašlo před výkopem pomodlit do kapličky ukryté v útrobách stadionu. Ale my se taky dostali párkrát na dostřel, takže bod za snahu mi přišel fér. Chválil nás i zklamaný trenér Valverde, když do něj novináři na tiskovce šili: „Slavia hraje v tempu, které málokdo vydrží. Je dobře, že je v Lize mistrů, vnáší do ní osvěžení.“
