„Seběhlo se to strašně rychle. Nečekal bych, že to takhle dopadne,“ říká nová ofenzivní akvizice účastníka Evropské ligy.
V pauze duelu se Zlínem jste naštvaně reagoval na střídání a na druhý den v klubu skončil. Jak to bylo?
Už před sezonou jsem se bavil s panem Peltou (šéf Jablonce), že bych šel někam na hostování. Nakonec jsme se dohodli, že zůstanu v Jablonci. Po zápase se Zlínem jsem mu ale volal a poprosil ho, jestli by mě uvolnili. Říkal jsem mu, že už není moc času, abych si něco našel. Vyšel mi vstříc, za což mu děkuji. Bylo to trochu jinak, než se to pak prezentovalo.
V Jablonci jste už neviděl budoucnost?
Trvalo to delší dobu. Minut nebylo více než předtím, i když se mi dařilo. Proto jsem chtěl zkusit hostování a pak se třeba do Jablonce vrátit.
Měl jste jiné možnosti než Zlín?
Pár nabídek bylo. Jedna konkrétní přišla ve čtvrtek z Ruska, ale když jsem Zlínu slíbil, že přijdu, tak jsem dojel.
A kdyby se ruská nabídka objevila dřív?
Myslím, že i tak by to vyhrál Zlín. Málokdo věděl, že jsem volný hráč, a Zlín se ozval první. Nebylo co řešit. Měl o mě zájem dříve, když jsem byl ještě hráčem Jablonce. To mě přesvědčilo nejvíce.
Jak zásadní roli hrála Evropská liga?
Obrovskou. Nikdy jsem ji nehrál, těším se. Hrajete více zápasů, ještě do toho český pohár, takže je více příležitostí ukázat se.
Jenže tady je ještě nabitější konkurence než v Jablonci.
Konkurence je všude, je zbytečné se o tom bavit. Je na nás, hráčích, abychom se s tím vypořádali.
Úplně do neznáma jste nešel, že?
Znám se s Adnanem Džafičem (bosenský krajan), s Petrem Jiráčkem z Jablonce. Když jsem trénoval s dorostem Mladé Boleslavi, hrával tam Tomáš Janíček. I když jsme toho moc v Podbrezové spolu neodehráli, výborný vztah mám s Pablem Podiem. Zrovna před zápasem Zlína v Jablonci jsme se bavili. Jenom si to ve Zlíně pochvaloval, což mě také přesvědčilo.
Jak na vás působil Zlín jako sok?
Dobře. Rychlé kraje, vědí, co chtějí hrát, mají zažitý systém. Vím, že se jim dařilo na podzim, na jaře to bylo horší, ale tak to ve fotbale chodí.
Ztratili kapitána, náhradu ale nesehnali Tomáš Janíček ze Zlína se s míčem u nohy snaží prosadit v utkání proti Jablonci. V zápase s Vítkovicemi si chtěli zvednout sebevědomí, jenže se stal pravý opak. Ale ještě než fotbalisté Zlína prohráli v přípravě s druholigistou 0:1, museli řešit nepříjemnou ztrátu – při rozcvičce si poranil koleno kapitán Tomáš Janíček. „Nevypadá to dobře. Počkáme do pondělí, ale asi půjde na artroskopii,“ chmuřil se bezprostředně po utkání kouč Zlína Bohumil Páník. Janíček nosí po Jakubu Jugasovi nejen pásku, ale hlavně nastupuje na jeho místě uprostřed obrany. Zlín tak musel těsně před včerejší půlnoční uzávěrkou soupisek pro Evropskou ligu dumat, jak ho nahradit. „Byl to šibeniční termín, a i když jsme se snažili, nikoho jsme nestihli přivést,“ informoval zlínský manažer Zdeněk Grygera. Padala jména Chaluš, Čmovš, mužstvo si však musí vystačit se stopery, které má. A moc jich není. Za Janíčka zaskočil vedle Gajiče mladík Bačo, záložní variantou je už jen Hnaníček. I tak ale Zlín ještě včera představil dvě posily. Ráno oznámil návrat srbského rychlonožky Vukadina Vukadinoviče, který přichází na hostování ze Sparty, kam přestoupil v květnu. „Mám z toho velmi dobrý pocit, ve Zlíně jsme měli vždycky skvělou a týmovou partu. Jsem hlavně rád, že si nemusím na nic zvykat,“ řekl Vukadinovič pro klubový web. Odpoledne pak smršť tuctu letních příchodů do Zlína uzavřel předjednaný přestup Libora Holíka ze Slavie, mládežnický reprezentační krajní obránce podepsal smlouvu na tři sezony. Jak ale ukázal duel s Vítkovicemi, Zlín především potřebuje, aby začal střílet branky. |
