„Spíše jsem přemýšlel nad tím, že od Liberce jsme doma nevyhráli. Tak jsem klukům před posledním podzimním domácím utkání s Olomoucí řekl, že s nimi musím jít na předzápasové rozcvičce znovu do baga a vyhráli jsme. Tím se to zlomilo.“
Takže můžete sportovat bez omezení?
Zapojím se do baga, nebo když Broňa (hlavní trenér Bronislav Červenka) potřebuje, aby někdo sklepl míč. Ale nesmím jít do soubojů, protože beru hodně prášků na ředění krve, aby se mi neudělala nějaká vnitřní modřina. Po kariéře jsem dvakrát třikrát týdně chytal na hokeji. To mi také zakázali. Další velkou kontrolu mám v červnu, kdyby by mi měli vyřadit další prášky. Pak už mi snad něco povolí.
Běhat můžete?
Jasně, i jezdit na kole, i když trošku se v hlavě hlídám.
Zlínský trenér Bronislav Červenka a video analytik Lukáš Železník.
Potvrdíte, že takové věci mění pohled člověka na život?
Když se mi to stalo a pustili mě z nemocnice, první dva týdny jsem byl hodně zasekaný v hlavě. Doma, běhaly kolem děti, chodila manželka, zpětně jsem si uvědomoval, o co jsem mohl přijít. A musím říct, že když jsem pak jel autem, díval jsem se třeba, jak jsou stromy zelené. Postupně jsem to odboural, což mi říkali i lékaři. Ale je pravda, že pohled na život mám trošku jiný. Nikdy nevíte, co se stane. Zrovna tento týden mi odešel kamarád, se kterým jsem hrál fotbal doma v Neubuzi. Onemocněl rakovinou, bylo to strašně rychlé.
Řekli vám lékaři, co zapříčinilo infarkt?
Může to být cholesterol, stres, špatná strava, zátěž, spouštěčů je spousta. Ale po operaci a výsledcích vyšetření mi řekli, že nechápou, z čeho to bylo.
K práci v klubu jste se vrátil celkem rychle, že?
Už když jsem po operaci ležel v nemocnici, zapnul jsem si na notebooku zápas s Libercem. Pak jsme hráli další kolo na Spartě a zapojil jsem se do přípravy. Pak mi nařídili lázně, kde jsem strávil tři týdny. Tam jsem také sledoval videa. Musím se přiznat, že zpočátku jsem do lázní vůbec nechtěl. Volal jsem si s Davidem Lischkou (obránce Bohemians), který měl v minulosti také problémy se srdcem. A říkal, že tam nevydržel ani den, že to prostředí nedal. Večer po příjezdu jsem se chtěl také sbalit.
Proč?
Kvůli prostředí. Lidé po infarktu jsou většinou starší. Když přijdeš ráno na snídani, pořádně si s nimi nemáš co říct. Bylo to zvláštní, jiná věková kategorie. Ale přepnul jsem, našel jsem si čas pro sebe, procházky přírodou. Šel jsme se podívat na Hranickou propast. Našel jsem si režim a nakonec to bylo super. Vypnul jsem, odpočinul si a návrat byl lepší.
Liberec - Zlín 2:0, domácí načali ligové jaro výhrou a polepšili si v boji o top šestku |
Že jste v lázních řešil fotbal, lékařům nevadilo?
Neviděli to, byl jsem zavřený na pokoji. Procedury jsem měl do jedné dvou hodin odpoledne. Někdy jen do jedenácti, takže jsem mohl jet na otočku za rodinkou, ale musel se zase vrátit. Měl jsem to kousek. Ale co jiného jsem tam měl dělat? Kamarády jsem tam neměl. Jednou jsem si zajel do Olomouce za Míšou Molkem (bývalý kondiční trenér Zlína), za kamarádem do Hranic. Musel jsem čas nějak vyplnit.
V té době jste se stal ve Zlíně videoanalytikem na sto procent?
Ještě před infarktem jsem věděl, že nastoupím na plný úvazek. V předchozím zaměstnání jsem se domluvil na ukončení smlouvy, která mi dobíhala. Po návratu z lázní jsem si dodělal nějaké věci a ještě teď občas zajedu předat nějaké auto zákazníkovi.
Pracoval jste ve firmě Samohýl, jejíž zakladatel a sběratel veteránů Ladislav Samohýl nedávno zemřel. Znali jste se osobně?
Velmi dobře. Byl to pořád usměvavý pán. Když si s námi povídal, usmívali jsme se. Chystal se do divadla na premiéru představení bugatek. Těšil se a už se bohužel nedočkal. Znovu se vrátím k tomu, že nikdy nevíte, co se stane. Proto si musíš život užívat.
Jeho vášní byla auta. Vaší také, že? Vyzkoušel jste si i Mikulášskou rally. Budou vám chybět?
Mojí vášní auta předtím nebyla. Ale jak jsem začal pracovat u Samohýla, strašně mě to chytlo. Když jsem k němu nastupoval, věděl jsem jen, že má čtyři kola a volant. Nic jsem neznal. Tím, že mě to bavilo, spoustu jsem se toho naučil. Martinu Samohýlovi (šéf firmy) musím obrovsky poděkovat, že jsem u něj mohl skoro pět let pracovat. Ale přece jen celý život jsem dělal fotbal, a když jsem se k němu mohl vrátit, neváhal jsem.
Zlínský Lukáš Železník napomíná spoluhráče v duelu se Slováckem.
A rally?
Tím, že jsem byl specialista přes sportovní auta, měl jsem k rychlosti blízko. Jezdil jsem na školení, na okruhy v Portugalsku. Rally jsem si chtěl vždy vyzkoušet. Kdybych měl budget a žil sám bez rodiny, tak bych do toho zaplul daleko více. Ale přece jen je to drahý sport. Uvidíme, třeba se ještě někdy svezu.
Prodal jste někomu ze zlínské kabiny auto?
Ne. Ale někteří kluci se ptali. Jiným jsem auto půjčil na zkoušku. Auta jsem prodal klukům ze Sparty, Slavie, Baníku, Liberce, ze zahraničí třeba Víťovi Jarošovi, Matěji Kovářovi... Když se rozneslo, že prodávám, ozvali se. Mohl jsem jim zařídit celkem velké zvýhodnění, strom se rozvětvoval. I potom, co jsem skončil, jsem domluvený na interní spolupráci. Když kluci budou potřebovat, není problém to zařídit.
Zpátky k fotbalu a vaší práci videoanalytika. Chytla vás hned?
Nikdy jsem se netajil tím, že chci u fotbalu zůstat. Už v minulosti jsem majiteli klubu panu Červenkovi nabízel, že bych dělal cokoliv, třeba vedoucího mužstva, abych mohl žít s kabinou, byl mezi kluky. Vím, že ve Zlíně jsou pozice zdvojené, že jeden člověk dělá více než jednu práci. Před sezonou chtěl Broňa do týmu videoanalytika, nabídli mi to, sedli jsme si a řekl ano. Každé začátky jsou těžké, ale tím, že mě to baví, tak jsem do toho hodně rychle zaplul. Baví mě to i s počítači. Teď jsem si přibral práci kustoda, protože Paťa Hučko je po operaci kolene.
Takže fotbal řešíte od rána do večera?
Musíš si nastavit nějaké limity. Potřebuji čas pro rodinu. Fakt je, že na začátku, když jsem se to učil, mně to zabralo hodně času. Už na úterý chystám trenérům videa soupeřů, jak útočí, brání, ať vědí, jak skládat tréninky. Finále je pak den před zápasem. Klukům na videu ukazuji co a jak, silné a slabé stránky soupeře, standardky. Je to práce na celý týden, pořád něco hledám. Postupně jsem si našel cestu, jak informace získávat rychleji. Zajel jsem se. Bavili jsem se s majitelem i trenéry, že doba jde rychle kupředu a potřeboval bych i jiné platformy, lepší softwary. Ale nevypadá to, že by se to koupilo. Musím pracovat s tím, co máme.
Nezávidíte kolegům z větších a movitějších klubů, kteří mají širší možnosti?
Vím, co mají k dispozici. Snažím se s nimi být v kontaktu. Hodně mi pomohli analytici z Teplic. V budoucnu bych si chtěl udělat stáž, třeba ve Slavii. Kuba Jugas mi říkal, že by videoanalytiky domluvil v Polsku. Pokud jde o skauting, posílá mi nějaké věci Pavel Hoftych (sportovní ředitel Zlína). Jsou programy, zadáš požadované parametry hráče a z dvanácti tisíc ti vyjede pět, které hledáš. U mě je to tak, že spíše hledám jehlu v kupce sena. Zabere to více času, ale tím, že mě to baví, nevadí mi to.
ProfilLukáš Železník Narodil se v roce 1990 ve Zlíně, za mateřský klub odehrál v nejvyšší české soutěži 74 zápasů, v nichž vstřelil 14 branek. První ligu hrál také ve Slavii Praha, Mladé Boleslavy a naposledy v Opavě, kde kvůli zdravotním problémům ve třiceti ukončil profesionální kariéru. Pět let prodával auta ve firmě Samohýl, od léta 2025 je klubovým videoanalytikem ve Zlíně. Loni na konci srpna prodělal před utkáním s Libercem těžký infarkt. |
Přišli za vámi trenéři, že i díky vaši analýze jste vyhráli?
Cením si, že Broňa to bere vážně. Sám mi říká, že mu to hodně pomáhá a má pak více času na tréninky. Samozřejmě si zápasy analyzuje i sám, spolu to pak konzultujeme. Jsem rád, že vidíme fotbal stejným pohledem.
Když si vybavíte vaše hráčské časy, jak jste to měli s videem?
Tehdy to dělával ve Zlíně trenér Páník a s ním to bylo záživné. (úsměv) Pustil celý zápas a jenom ho zastavoval myší. To bylo strašně na dlouho. Doba se strašně posunula. Dnes už není video hodinu. Ideální je čtvrthodina, maximálně dvacet minut. Hráči – a znám to ze své zkušenosti – po čase nevnímají, chce se jim spát. Je důležité zmínit klíčové aspekty, ale abychom tady seděli hodinu, to už ne.
Připravujete i analýzu hry jednotlivých hráčů vašeho týmu?
Tyhle individuální věci jim posílá asistent Lukáš Motal. Kluci ale za mnou můžou přijít, a když potřebují, video jim střihnu.
Jak moc se věnujete skautování hráčů?
Pavel Hoftych mi pošle nějaké hráče, podívám se na ně přes videa, data. Pošlu report, jak to vypadá. Jsme propojení a zatím to funguje. Jugase jsme samozřejmě nemuseli skautovat, toho každý znal. Ale třeba Penkyho (lotyšský záložník Ktisters Penkevics) jsme skautovali hodně. Všem vyšlo, že by mohl být do budoucna velký příslib.
Jakou máte vizi? Kolik hráčů chcete každou sezonu takhle vytipovat a přivést do Zlína?
Víme, kde chceme posílit. Když jsem dělal analýzu za podzim, tak máme největší problémy s driblinkem, hře jeden na jednoho. V těchto datech jsme skoro nejhorší v lize. Takové hráče potřebuješ mít na křídlech. Třeba Karviná to měla výborně postavené. Jenže najít někoho takové je dnes hodně složité. Všichni hledají hráče z Afriky, ale má to svoje plusy i minusy. Sparta, Slavia, Olomouc si můžou dovolit koupit cizince, Zlín je však založený, a vždycky to tak bylo a fungovalo, že osu týmu tvoří čeští hráči a nejlépe domácí. Hodně cizinců v týmu nemusí dělat dobrotu.
Jsou trhy, kam se díváte přednostně?
Pavel Hoftych má svoje kontakty, sám si ve volném čase vyhledávám pomocí dat hráče. Budu je teď na jaře sledovat a pak udělám analýzu pro trenéry a majitele.
Jak fungujete během zápasů?
První poločas sleduji svrchu s tím, že v poločase – hlavně doma – mám střihlých pár akcí, které v kabině na televizi ukážu, trenér je okomentuje. Během utkání komunikuji s asistentem na střídačce vysílačkami. Druhý poločas sedím vedle trenérů na lavičce.
Jak prožíváte utkání?
Když jsem se po infarktu vrátil na střídačku a rozhodčí něco blbě pískl, tak jsem vyletěl, ale zase si rychle sedl. Říkal jsem si: Nevztekej se. Musíš se krotit. Ale když máš fotbal rád, záleží ti na hráčích, na výsledku, nedá ti to. Emoce tam musí být. Kdybych tam jen seděl, nemám tady co dělat.
