Uličný zesnul po těžké a dlouhé nemoci. Poslední prvoligové angažmá měl živelný kouč symbolicky doma v Sigmě Olomouc, kterou také dovedl v roce 2012 k vítězství v českém poháru. Rodák z Kroměříže byl spjatý rovněž s Brnem, které dovedl na třetí a čtvrté místo, tedy k nejlepším výsledkům v samostatné české lize.
„Petr Uličný patří k nejvýznamnějším osobnostem ve více než stoleté klubové historii. Dosáhl se Sigmou výjimečných úspěchů jako hráč a později i jako trenér. I po skončení aktivní kariéry dál zůstával součástí klubu. Všem nám bude chybět jeho nezaměnitelný humor a dobrá nálada. Upřímnou soustrast všem blízkým,“ říká předseda Sigmy Ondřej Navrátil.
V roce 2015 napsal trenér autobiografii s názvem Bouřlivák John. „Býval jsem hodně zlej, vulgární a mně se líbí slušní lidé. Hodnej trenér je na hovno, to je urážka, ale slušnej je krásný! A to jsem neuměl být,“ vyprávěl pak v rozhovoru pro iDNES.cz.
Krásný člověk? Já jsem darebák, říká oslavenec Uličný |
„Ale taky přesně věděl, kdy má hráče pohladit,“ vzpomíná někdejší brankář Zdeněk Zlámal. „To on uměl dokonale. Věděl, kdy na hráče zařvat, ale taky vycítil, kdy udělat nějakou srandu. S tím se musíte narodit. To byla jeho jedinečnost. Dnes mohou být trenéři edukovaní, jak chtějí, ale tohle z něj dělalo pana trenéra. Nezažil jsem kouče, který by měl větší charisma než John,“ přidává Zlámal.
Uličného označuje za svého osudového trenéra, jako první ho totiž nasadil do ligového zápasu. Září 2006, zápas za Zlín proti Příbrami. „V pátek jsem přišel poprvé na trénink a v sobotu jsem hrál. Po zápase za mnou John přišel a říká: Mladej, to byl tvůj první ligovej zápas?! To kdybych věděl, tak tě tam nedám,“ usmívá se Zlámal.
Až později pochopil, že šlo o pověstné Uličného „šméčko,“ vtípek.
Podobných šméček natropil Uličný spoustu. Třeba když se jako trenér Sigmy procházel po Plzni před finále domácího poháru v roce 2012. „Zastavoval na ulici dámy a říkal jim: Vy jste Maruška, že ano? Já si vás moc dobře pamatuju! Ženy samozřejmě vůbec nevěděly, o co jde. My jsme se hrozně smáli,“ vykresluje Zlámal.
O pár hodin později viděl trenéra Uličného poprvé plakat. Sigma totiž získala první trofej v dějinách klubu. „Hned po zápase jsme na něho naskákali a...“ Další vzpomínky už zabarví i jeho slzy.
DÍKY, TRENÉRE! Olomoucký lodivod Petr Uličný se po výhře nad Spartou ocitl nad hlavami svých svěřenců.
„Byla to bezprostřední radost. Uměl z nás dostat to nejlepší. Bojovali jsme nejenom za Sigmu, ale taky za Johna. Tak nás dokázal nastavit.“
John Uličný byl bezesporu jedním z nejzábavnějších mužů v českém fotbale. Možná tím vůbec nejzábavnějším, ale také férovým, což dokazoval mimo jiné i jeho rozhovor, v němž vzpomínal na konec v Olomouci. „Jsou to dacani, ale mám je rád. Když jsem skončil, dali mi hodinky, na nichž je napsané: Mám vás rád, čur..i. To jsem jim říkal, když vyhráli. To je silné pouto.“
„Měl mě v druhém šuplíku, ale nahoře“
S dojetím vzpomínají i v Brně. Pod Uličného vedením tamní Zbrojovka zažila nejlepší léta, když v roce 1994 zapsala třetí místo, dosud jedinou medaili v historii samostatné české ligy. „John“ se pak do Brna vrátil ještě jednou, kdy v sezoně 2006/07 skalpoval tři kola před koncem soutěže Spartu a moravská metropole se těšila na evropské poháry. Jenže Brňané zůstali o skóre čtvrtí za Baníkem.
I na jihu Moravy zanechal hlavně lidskost a nezapomenutelné zážitky. „Dal mi několik pokut. A oprávněně! Vzpomínám si na to jako dnes. Ve dvacáté minutě přáteláku jsme se tam s kýmsi pošťuchali, vyloučili nás oba. Na druhý den na mě nastoupil John v kabině a strašně mě vypucoval. To byl fén! Odešel jsem se sklopenýma ušima a deseti tisíci pokuty,“ vytahuje historku záložník Tomáš Polách.
️ Smutná zpráva pro český fotbal. Ve věku 76 let zemřel Petr Uličný.
Oblíbený trenér se nesmazatelně zapsal do historie našeho klubu. V sezoně 1994/95 dovedl tým ke třetímu místu, o 13 let později skončili hráči pod jeho vedením na čtvrté příčce. V nejvyšší soutěži odkoučoval 413 zápasů.
Rodině a blízkým vyjadřujeme upřímnou soustrast.
Johne, děkujeme za všechno. Nikdy nezapomeneme
„A za týden mi ji odpustil! To byl celý on. Hráli jsme turnaj, dobře jsme hráli a on mi řekl, že nic platit tedy nemusím. Ale ať už mu to nikdy nedělám! Měl úžasný přístup,“ povzdechne si Polách, který měl Uličného v plánu hned po víkendu navštívit.
Uličný neskrýval, že má ve fotbalu oblíbence. Nejčastěji kreativní, šikovné dribléry. „Měl hráče v šuplících. Já nebyl nahoře, byl jsem ve druhém, protože mi vždycky říkal, že jsem dacan,“ zasměje se nad vzpomínkou „Polon“.
Nudy v kabině jste se s Petrem Uličným bát nemuseli. Zvlášť když se dařilo. „Vzpomínám si, že nám jednou donesl do kabiny sekanou. A vynadal kapitánovi Kučerovi: Kde jsou piva?! Já sekanou bez piva nejím!“ povídá dojatě bývalý gólman Zlámal. „A já jen seděl v rohu, pil ionťák a nechápal, co se děje!“
A mimo trávník? „Vzal mikrofon na každé oslavě. Uměl dokonale imitovat Pavla Bobka. Fakt byl jako originál, byl v tom skvělej. Jezdil tady do Brna hrát kulečník s takovou partou vždycky kolem Vánoc. Kam jsme přijeli, všude všechny znal a oni znali jeho. Hráčům říkal jinými jmény, klidně schválně a uměl to dokonale prodat,“ přitakává Polách.
Podobně může vyprávět i Zlámal, který si od legendárního kouče několikrát vysloužil záměnu s Martinem Vaniakem. Jak se nejen Johnovi někdejší svěřenci shodují, někdo podobný jako on, už nikdy nebude...
