"Kdo chytá, to záleží vždycky na trenérovi. Možná jsem měl během kariéry trochu smůlu. Ale co, tak jsem prostě nebyl jednička, s tím už nic neudělám," říká 40letá brankářská legenda Slovanu Liberec.
VIDEO: podívejte se na sestřih zápasuUtkání Liberec versus Příbram ve videoreportáži |
Jak jste si užil loučení v posledním zápase sezony s Příbramí?
Kdyby bylo vítězné, bylo by to samozřejmě lepší. Zas tolik jsem si nezachytal, ale nějakou práci jsem přeci jen měl. Bylo hrozně mokro, a tak jsem se mohl chovat podle hesla: Co nedoskočíš, to dojedeš. No jo, ale člověk taky musí někde zastavit, a to byl problém.
Jediný gól jste dostal z penalty, kterou jste málem chytil.
Na míč jsem si sáhl, ale bohužel jsem to trochu přeskočil. To víte, jsem hrozně rychlej. Kdybych byl starší a míň ohebný, možná bych ji chytil.
Obrečel jste to loučení?
Ani ne. Paradoxní je, že jsem měl slzy na krajíčku spíš ve chvíli, kdy ze hřiště odcházel Tomáš Janů. Věděl jsem, že mě to za čtvrt hodiny taky čeká. Jenže v závěru Příbram furt házela auty a trenéři neradi střídají, když má balon v držení soupeř. Takže jsem se bál, že ani nevystřídám. Naštěstí to nakonec vyšlo.
Jak se cítí brankář po těch desítkách let neustálých pádů na trávník?
Jsem už obouchaný a ráno se mi hůř stává, ale zas tak hrozné to nebylo. A člověk už ví, jak si při tréninku ulevit.
Co vám bude z hráčské kariéry nejvíc chybět?
Parta, která byla v Liberci vždycky výjimečná. Sice jste se spoluhráči každý den, ale ta radost a oslavy, když se něco vyhraje, to je něco. To mi bude hrozně chybět.
Kdybyste měl vybrat ze své kariéry jeden nej zápas, který by to byl?
Pořád vzpomínám na Liverpool, to bylo asi nejvíc. Už cesta autobusem na stadion, tam byla fantastická atmosféra. A pak na stadionu jsme byli všichni vykulení, když jsme nastupovali na hřiště. Vůbec jsme nevěděli, co od toho máme čekat. Běhal nám mráz po zádech.
Liberečtí fanoušci vyvěsili při zápase s Příbramí transparent s nápisem: Děkujeme našemu druhému nejlepšímu gólmanovi. Co jste tomu říkal?
Vážně? Já to pořádně neviděl. No, je to vtipný. Jsem rád, že si na mě vzpomněli. A že jsem nebyl nikdy jedničkou, to už nezměním. Byli tady vedle mě výborní gólmani a byla jich celá řada. Ale nejvíc jsem se asi skamarádil s Kinským, Čechem a Bičíkem.
Budete dál působit v libereckém klubu?
Jistého nic není. Ale doufám, že nic nekončí. Chtěl bych se posunout na místo trenéra gólmanů, asi spíš u mládeže.
Chystáte se po skončení kariéry chytat ještě v nižší soutěži?
Asi ne. Gólmani jsou specifičtí, bez tréninku bych si na to netroufl, byl by to hazard. A jestli budu trénovat brankáře ve Slovanu, tak bych na to stejně neměl čas.
Jako vášnivý nimrod jste dostal od klubu poukázku na nákup mysliveckého vybavení. Co si pořídíte?
Ježiš, to ještě nevím. Ale může to být cokoli - od puškohledu a dalekohledu až po nové oblečení.
