Pivarník všude na svých štacích dělá s útočníky jednoduchá cvičení na zakončení, alespoň dvacet minut čtyřikrát týdně. „Přihráváte jim balony po zemi na šestnáctku, ani gólmana nepotřebujete. A vidíte, jestli hráč umí uklízet míče k oběma tyčkám a nahoru,“ popisuje.
A ten vytáhlý devatenáctiletý hoch ze Sparty balony na hostování v Bohemians uklízel z prvního doteku do sítě znamenitě. „Nejen Patrik Schick, ale i další. Třeba Krmenčík uklízel jeden míč za druhým, Doležal to samé. To je dril, dril, dril, který ale mají dělat od dvanácti,“ řekl Pivarník v podcastu iDNES.cz Z voleje.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Právě práci s útočníky považuje pětapadesátiletý kouč, jemuž pod rukama prošli kromě Schicka, Krmenčíka či Doležala například také Tecl nebo Mešanovič, za jednu ze slabin českého fotbalu. „Všechno začíná v mládeži. Trénujeme slušně, ale dá se trénovat mnohem lépe, efektivněji. Tu hodinu a půl musíte využít,“ zdůrazňuje někdejší trenér Plzně, Bohemians či Olomouce.
Mladí hráči přichází často do dospělého fotbalu kondičně a silově nepřipravení. I Patrik Schick po měsíci v Bohemians přiznal: „Trenére, já jsem v životě tolik netrénoval.“
„Paťo, půjdeš ven a budeš trénovat ještě víc,“ pověděl mu pedant Pivarník.
Rychle poznal, s jak výjimečným útočníkem na začátku kariéry pracuje. „Já s ním ale nemohl trénovat ještě víc, protože bych ho zavařil. Musíte postupně,“ podotýká. „V mládežnické reprezentaci byli zajímaví dva hráči - Patrik Schick a Jakub Yunis. Do Bohemky jsme Patrika brali jako třetího útočníka. Byl velmi komunikativní, dobře se s ním pracovalo. Měl výšku, dribling, sebevědomí, výbornou hlavu, výskok a zakončení. Jediný problém měl při hře zády k bráně.“
Mám opustit fotbal? Proč Pivarník zvažuje, že sekne s trenéřinou |
Zatímco Yunis se uchází o smlouvu ve Zlíně, ze Schicka je hvězda bundesligy. I na hře zády k bráně v Ďolíčku s Pivarníkem zapracovali. Schick dal v Bohemce sedm gólů a za rok jej Sparta prodala do Sampdorie Janov. Přes AS Řím a Lipsko se dostal do Leverkusenu, kde má za sebou životní sezonu, nasázel 24 gólů a v Česku se stal Fotbalistou roku. Na Euru byl s Portugalcem Ronaldem s pěti zásahy nejlepším střelcem turnaje, blýskl se trefou z půlky hřiště proti Skotsku.
„Patrik se stále zlepšuje, doufám, že u Adama Hložka to bude v Leverkusenu stejné, že budou hrát v top klubech a pomůže to českému národnímu mužstvu,“ přeje si Pivarník.
Na Schickovi oceňuje také povahu. Svého bývalého trenéra pozval střelec do Leverkusenu na stáž a nezapomenul mu poděkovat za šanci v lize. „Patrik děkoval až moc,“ hřeje Pivarníka.
Nůžky mezi českou ligou a elitními se rozevírají
Česká liga však podle něj elitní soutěže úrovní dohánět nebude, ani nezastaví zvětšující se rozdíly v kvalitě. „Nůžky se budou dál rozevírat,“ odhaduje. „Bavíme se o útočnících, ale speciální tréninky potřebují i ostatní.“
Za důležité rovněž považuje, aby se hráči během kariéry vzdělávali. Výmluvy, že na to nemají čas, nebere. Sám se sice nedostal na práva, ale vystudoval pedagogickou fakultu a už v sedmadvaceti měl nejvyšší trenérskou licenci. „Nikdo nemá víc času než fotbalisti. Jsem překvapený, že hráči, kteří chtějí hrát v zahraničí, neumí jazyky,“ krčí rameny bývalý fotbalista Košic, Dukly Praha, Olomouce nebo Rapidu Vídeň.
„Rapid Vídeň byl vrchol mojí kariéry. Klub měl obrovské problémy, byl v bankrotu, ale vytvořil se výborný kolektiv, vše si sedlo. Nejdřív na nás chodily čtyři tisíce lidí, po dvou letech dvacet tisíc, bylo pořád vyprodáno a na poháry přišlo padesát tisíc, museli jsme zápasy překládat na městský stadion,“ vzpomíná na finále Poháru vítězů pohárů nebo mače v Lize mistrů proti Manchesteru, Fenerbahce a Juventusu Turín. „Krásné časy.“
V Rapidu působil také jako asistent trenéra a na klub má stále vazby. „Jsme ve spojení. Padesát procent lidí z naší doby je pořád ve vedení. Prošli si Rapidem od mládeže a v klubu zůstávají. Občas mě pozvou na fotbal.“
Když jste první, nemůžete hrát špatný fotbal
Pivarník jako východniar je zvyklý mluvit na rovinu. Přiznává, že s tím má občas problémy. „Nejvíc mi ale vadí, když narazím ve fotbale na lidi, kteří ho nedělají naplno,“ řekl v olomouckém Divadle na cucky.
Jako jeden z mála trenérů poznal, jaké to je dostat padáka z prvního místa v tabulce, což se mu přihodilo v Plzni, kam se vracel zrovna Pavel Vrba. A těžce nesl také vyhazov ze čtvrtého místa v Olomouci.
„Ani v Sigmě, ani v Plzni nebylo avízo, že bych mohl skončit. Vyhodí vás po zápase. Jsou to věci, která mě hodně mrzí,“ připouští. „Některé štace se tráví těžko. Až do Sigmy jsem z klubu nebyl vyhozený čtrnáct let a tam jsem skončil ze čtvrtého místa, za rok spadli z ligy... To byl první zvláštní tah, který mě ve fotbale potkal. Nechci, aby se mi stalo to, co v Sigmě, že v emocích ve vipce se o něčem rozhodne. Sigma pak skončila pátá a poháry nehrála, Plzeň druhá.“
Viktoria se letos překvapivým ziskem titulu vrátila na domácí trůn, což Pivarník považuje za zcela zasloužené. „Že Plzeň patří do první trojky, bylo jasné, že vyhrála titul, překvapilo asi každého, i mě. Víme, že hledají majitele, že není pro Adolfa Šádka lehké zabezpečit rozpočet. Kvalita mužstva tam je. Slavia totálně nezvládla nadstavbu a Plzeň byla zaslouženě mistrem.“
A že byl plzeňský fotbal pod trenérem Michalem Bílkem kritizovaný jako pragmatický, defenzivní?
„Co je fotbalová krása? Každý ji vidí jinde. Ano, byl to pragmatický fotbal, ale když jste první, nemůžete hrát špatný fotbal. To jednoduše nejde, že byste hráli na náhodu a byli mistři,“ tvrdí Pivarník. „Měli velmi dobrou defenzivu, organizaci a osu od brankáře nahoru, k té se přidali další hráči.“
Fotbal po čtvrtém modlení. Trenér Pivarník o štaci v Perském zálivu |
Jestli to bude stačit i na evropské scéně, nechce předjímat. „To uvidíme za chvíli. Slavia také nepostoupila do Ligy mistrů přes kluby, kdy postup všichni čekali,“ připomíná Pivarník, jenž v minulé sezoně působil v kuvajtském klubu Al Tadamon, který zachránil v nejvyšší soutěži.
Na podmínkách pokračování se však nedohodl a nyní si hledá nové angažmá v Perském zálivu. Nebrání se ani návratu do Česka.
