Mohl ještě zůstat v milované Plzni, se kterou vykopal tři fotbalové tituly, v Lize mistrů se postavil hvězdné Barceloně či AC Milán, ale dal slib, že se po dvanácti letech vrátí domů a pomůže Hradci Králové. I nový stadion byl velkým lákadlem. „Jako Hradečák jsem se na něj moc těšil. Spousta skvělých odchovanců tuhle dobu nezažila, to je škoda, zasloužili by si to. Mé přání bylo vrátit se, splnil jsem si sen. Zažíváme fotbalový boom,“ vypráví Z voleje křídelník Pilař.
Z volejepodcast iDNES.cz |
V pětatřiceti letech je dvaadvacetinásobný reprezentant ústřední postavou týmu. Pořád umí rozkmitat rychlé nohy, obejít soupeře, zakončit i nachystat gólovou pozici. V šestnácti podzimních zápasech zapsal tři trefy a čtyři asistence. „Mám rád pocit být prospěšný pro tým,“ říká. A hned upřesní: „Musím být prospěšný. Není mi to jedno, jsem Hradečák, chci pro region odevzdat maximum, to je můj úděl.“
Votroci zimují na dvanáctém místě ligové tabulky. Pilař chce mančaftu na jaře pomoct ke klidné záchraně. „Obavy jsou, ale věřím týmu, chtělo by to zvládnout nejbližší zápasy a být na tom lépe,“ přemítá.
V zimní přípravě zase snášel náročnost dvoufázových tréninků. Neremcá, i když by mohl. Těch útrap, které zabrzdily kariéru hráče, jenž se na českých trávnicích vymykal, bylo až příliš. S kolenem si prožil martyrium, kvůli němuž si nepřipsal před dvanácti lety ani jeden start za bundesligový Wolfsburg a pouze šestkrát nastoupil za Freiburg, kde si zase pro změnu poranil kotník. „Má největší výhra je, na co jsem nejvíc pyšný, že po všech těch zraněních – a bylo jich strašně moc - jsem se vrátil. Fotbal miluju a chci, aby mě doprovázel zbytek dlouhého fotbalového života,“ mrkne.
Neví, jak dlouhý jeho fotbalový život ještě bude, ale o to víc si užívá každý trénink, byť nabírání kondice bolí. „Příprava je horší, ale zápasový týden pro mě problém není. Před pěti lety jsem se cítil s kolenem hůř než dneska. Pořád jsem ambiciózní, chci se mladým klukům ještě dlouho vyrovnávat,“ přeje si. „Někdy si o úlevu řeknu, hlavně po zápase, dřív to bylo horší. Jdu se projet na rotopedu, kluci se vyklusnou, to ani není úleva. Když jsem unavený, dají mi trenéři volno. Jsem rád, že tady mám takové perfektní lidi.“
Z VOLEJE: Sparta skvěle posílila, konec jsem osobně nebral, říká Kotal |
Václav Kotal je jeho osudový kouč. S ním začínal v lize a teď oba cítí, že se kruh uzavírá. „S panem Kotalem jsme tenkrát postoupili, byl u mých začátků v první lize. Porazili jsme pak Spartu, to byl krásný moment, a skončili tuším osmí. Trenér mi pomohl hlavně v defenzivě,“ říká vděčně.
Vadí mu nálepka křehkého, věčně zraněného fotbalisty. Ví, kolik toho pro fotbal udělal, aby se mohl vrátit. Tři operace kolena u uznávaného ortopeda Boenische v Augsburgu, píchání výživových injekcí, bolestivé rehabilitace… Pokud by se udělovala cena za oddanost fotbalu, Pilař by si ji zasloužil. A zaslouží si respekt, nikoli úšklebky. „Nikdy jsem si neřekl, že se na to vykašlu. Pořád jsem doufal.“
Ačkoli jednu oprávněnou kritiku kajícně přijímá. Přiznává, že občas spadl, ač nemusel, aby získal penaltu. Neviděl v tom nic špatného, zpětně ho to však mrzí a snaží se polepšit. „Tahle kritika mi vadí, ale je oprávněná,“ uznává. „Dřív jsem byl nastavený na to, že když ve vápně spadnu na penaltu, že je to super. Dneska už to nedělám. Myslel jsem, že tím pomáhám týmu, ale pak se o mně psalo jako o simulantovi, a ne o fotbalistovi, to mě ubíjelo. Snažil jsem se to změnit. Teď, když je video, tak to člověk nechce dělat, ale situace ve fotbale a na videu jsou jiné. Myslíte si, že je to stoprocentní penalta, pak vidíte, že ne.“
Královéhradecký křídelník Václav Pilař proměňuje pokutový kop.
Je však potřeba rozlišovat, pokud jde soupeř do skluzu a on se mu vyhne uskočením, aby neriskoval další zranění. „Člověk raději po tom všem uhne,“ poví. „Nejsem křehký, spíš tvrdší. Chodím do soubojů, do skluzů.“
V čem jezdíš? Máš byt v nájmu?
Už dozrál v přirozeného lídra. Pořád je v kabině spíše tišší, na hřišti chce jít příkladem především, a pokud si hráč dojde pro radu, ochotně pomůže. „Jsem starší, měl bych být lídrem, ale spíš na hřišti. Umím se vžít do mladších kluků, podpořit je,“ podotkne. „V kabině jsem šťastný, je dobrá. Věřím, že nám to pomůže získávat body.“
Pilař: Zůstat v Plzni jsem mohl, ale dal jsem Hradci slib. Nejdu sem jen dohrát |
Dvojnásobný střelec na mistrovství Evropy 2012 se snaží inspirovat i mimo trávník. Začínajícím hráčům třeba radí, aby investovali do vlastního bydlení než luxusního fára. „Byl jsem takhle nastavený, dobře vychovaný. Chci se postarat o rodinu, o děti. Manželka řekne, že jsem šetřivý typ,“ usměje se. „Mladšího hráče se rovnou zeptám, v čem jezdí, jestli má byt v nájmu. Já si nové auto dlouho nekoupil, šetřil jsem si na byt.“
I když se chce na profesionální úrovni udržet co nejdéle, musí už myslet i na plán B. „Baví mě to na hřišti, tak doufám, že budu kopat ještě dlouho. Kolenu jsem teď vděčný,“ říká pokorně. „A pak? Chci zůstat u fotbalu, to je tak jediné, co umím.“
