Osmiměsíční dcerku láskyplně škrabkal po zádech, dokud v letadle na cestě z Malty neusnula. „Začal jsem nový život. Rozvedl jsem se, mám novou rodinu, nové podnikání. Nenudím se, je toho dost,“ vypráví v pořadu Z voleje bývalý fotbalový útočník Tomáš Jun o životě po čtyřicítce.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Do áčka Sparty naskočil už v patnácti, pomohl k pěti titulům, byl nejlepším střelcem ligy, vyhrál mistrovství Evropy jednadvacetiletých, v Lize mistrů utíkal Maldinimu s Desaillym a zahrál si také v Turecku či Rakousku. S Austrií Vídeň byl rovněž šampionem, na něhož se nezapomíná, jak si ověřil při vřelých rozhovorech v hotelových lobby na Maltě, kde Austria hrála zimní turnaj, jehož byl Jun tváří.
Teď si založil agenturu a pustil se do světa ostrých loktů, hráčských manažerů. „Něco dělat musím,“ vysvětluje. „Pořád jsem okolo fotbalu, začalo to akademií, tréninky individuálními i skupinovými a přešlo to do fáze, kdy jsem si založil agenturu a staráme se o hráče, snažím se předat zkušenosti. Chci se vyvarovat chyb, které udělali agenti vůči mně, a předat jim to nejlepší.“
Jakých chyb? „Něco neřekli, zatajili, nepomohli, když jsem to nejvíc potřeboval. Je hezké, když hráči se daří a v podstatě se prodá sám, tak agenta ani nepotřebuje, ale když je dole, potřebuje podržet psychicky, zařídit věci okolo, o tohle se snažím.“
Na mysli má hlavně svůj přestup ze Sparty do Trabzonsporu za sto milionů. Pětiletý kontrakt mu měl tehdy přinést 120 milionů korun, ale o Turecku nebyl přesvědčený, většinu peněz tam nechal a raději do dvou let odešel.
„Byl to jeden z největších, nechci říct, přešlapů… Sparta na tom vydělala, manažer vydělal, já taky. Smlouva byla lukrativní, nicméně nakonec jsem tam stejně 90 procent nechal,“ říká otevřeně. „Chtěl jsem hrát. Bylo mi dvacet dva, byl jsem v nároďáku, nejlepší střelec české ligy a nechtěl jsem být roky bez fotbalu. Radši jsem oželel peníze a šel.“
V Turecku jsem byl nicka, říká čtyřicátník Jun. Chce se stát agentem |
Dobře ví, pod jakým tlakem mezi zájmy klubů a agenta se mladý hráč může ocitnout. „Tlak byl enormní. Ten klub jsem ani neznal. Podlehl jsem tomu, když přede mě hodili obrovskou smlouvu. Řekl jsem si, pokud to podepíšu, jsem zabezpečený na celý život. Jenže za měsíc vyhodili trenéra a za rok se všechno změnilo.“
Připouští, že do Turecka se mu příliš nechtělo, zájem o něj byl také z bundesligy nebo z Boltonu ze druhé anglické soutěže. „Ale i díky těmto zkušenostem chci dělat agenta. Hráč pod tlakem potřebuje dobrou radu někoho, kdo to zažil a kdo to s ním myslí dobře,“ zdůrazní. „V Turecku, pokud se hráče chtějí zbavit, neposílají peníze a nechávají ho trénovat samotného bez týmu mimo areál, aby tam nechal co nejvíc peněz. Snášel jsem to skoro dva měsíce, nesměl jsem se s klukama ani převlékat v kabině.“
Těžko sám v odlišné kultuře zaháněl splíny. „Depky tam byly, bez rodiny, mladej, první zkušenost v cizině, ve městě jeden nákupák, jinak jen obchody s kebaby, telefony a oblečením. Beru to jako lekci do života,“ říká. „Ztratil jsem tam dva roky fotbalového života, měl jsem štěstí, že jsem to ještě dokázal nakopnout zpátky a vrátit se do ligy v Česku i Rakousku. Někteří hráči si v Turecku sáhli i na život.“
Tomáš Jun se loučí se Spartou a míří do Turecka.
Užívá si atmosféru na Letné
Nyní se snaží prosadit na trhu, který je do značné míry už agenty rozebraný. „Je to těžký, nebudu zastírat. Oslovuju mladé hráč plus kamarády, máme i trenéry a snažíme se soustředit také na ženský fotbal, kde je větší šance, nejsou tam takové provize, ale bude se to rozjíždět,“ vidí v ženském fotbale potenciál. „Rozebrané jsou spíš holky, co jsou v nároďáku, trh bude do budoucna zajímavější.“
Sám se prý měnit nemusel, i když ani jako hráč neměl ostré lokty. „Slyšel jsem to z několika stran, že na to nemám, že jsem moc měkkej, ale agent nemusí být zlej. Dá se to řešit lidskou stránkou, i když ne vždycky.“
Z VOLEJE: Přemýšlej trošku, vždyť jsi hrál Ligu mistrů! Pilař o vůli a lásce |
Jako kovaný sparťan je nadšený z mistrovského titulu po devíti letech. „Strašně jsem to užil, čekání už bylo dlouhé, fanoušci nervózní. Žádnému sparťanovi se nekoukalo dobře, když o titul bojovala Slavia s Plzní,“ podotýká. „Trenér Priske přežil první tlak, kdy se nedařilo, přivedli se dobří hráči, všechno si sedlo, propojení s mládeží, marketing. A co je hlavní, začali chodit lidi. Každý zápas vyprodáno, neskutečná atmosféra.“ Věří, že titul Sparta obhájí: „Rozjeté to má super.“
A vypíchne jedno jméno: „Birmančevič se mi libí - rychlý, technický, gólový, dobře vidí hru.“
Sám si už zahraje jen za starou gardu. „Nemohu si dovolit být o berlích,“ usměje se. „Mám krásnou dceru z prvního manželství, bude jí osmnáct, teď mám další krásnou holčičku. Snažím se ničeho nelitovat a jít životem dál.“
