"Zato pro naši obranu je to dobrý výsledek. Kdo by nebyl spokojený," mne si ruce stoper Martin Jílek. A jeho parťák ze středu obrany Josef Dvorník doplňuje: "Nečekali jsme, že nedostaneme ani jeden gól. Ale teprve se uvidí, jak to bude fungovat." Jistě, na pění ód je po dvou zápasech příliš brzy. Ale pochvalná slova jsou určitě na místě.
Vždyť brněnská obrana nedostala gól, protože vlastně ani neměla z čeho. Bohemians doma proti ní neměli žádnou vyloženou šanci, Slavia v Brně vážněji zahrozila jedinkrát a to ještě náhodně, když brankáři Burešovi vypadl míč po střele z úhlu.
V neděli tuto nepropustnou hráz prověří domácí Liberec. "Zatím se nám hraje dobře, máme to tam dobře zorganizované. Navíc všichni makáme, jak bychom měli," sděluje Jílek.
Na tom všem by ani nebylo nic tak zvláštního, kdyby se v Brně tolik nebáli, co s nimi udělá absence zraněného kapitána Jana Trousila. A kdyby sami hráči ještě pár dní před ligovým startem netušili, kdo přesně obrannou hradbu vytvoří. Vždyť ještě v generálce vypadala zadní čtverka téměř úplně jinak. "Nalevo tehdy hrál Matijas Pejič a vůbec nám to nešlo, tak to trenér Beránek přeházel.
Na Bohemce to pak vyšlo a nebyl důvod to měnit," popisuje defenzivní záložník Lukáš Mareček.
Přitom i současné řešení vypadá dost provizorně. Pravý kraj stráží Juraj Križko, který dosud na tomto postu nikdy nehrál. Levou stranu má na starosti František Dřížďal, zvyklý hrát napravo. A střed vedle zkušeného Dvorníka brání Jílek, který okusil nejvyšší soutěž poprvé až v této sezoně. "Naštěstí nejsem trémař. Dlouho jsem čekal na ligovou šanci a teď doufám, že ji nepustím," hlásí odhodlaně 23letý hráč.
Pokud bude hrát jako naposledy proti Slavii, nemusí se bát. Jílek jakoby měl v hlavě magnet, tak silně přitahoval všechny vysoké míče a odrážel je do bezpečí. "Magnet nemám. Ale víme, jak se s Pepou postavit, takže to oba dva sbíráme," řekl Jílek.
Právě na zkušeném Dvorníkovi je, aby své kolegy vzadu dirigoval. "Ale není jen jeden člověk, co by to řídil, pomáháme si všichni. I když nejvíc je to na stoperech," přibližuje 31letý veterán. "Já toho mám odehraného víc, takže je na mně, abychom drželi výšku a šířku hřiště a abych udával pokyny."
Brněnská defenziva podle nich funguje skvěle. A to přesto, že měla pouhé čtyři dny na to, aby si na sebe její členové zvykli. "Ale s Martinem Jílkem jsem odehrál nějaké zápasy v přípravě a i ostatní se toho zhostili celkem dobře," mávne nad tímto "problémem" rukou Dvoník.
Shrňme si to: brněnské obraně chybí největší opora, měla minimum času na sehrání a ještě ji tvoří hráči nezkušení nebo nastupující na nezvyklých postech (v případě Križka platí obojí). A při tom všem ji zatím nikdo nedokázal zlomit, dokonce ani rozviklat. Je to zázrak? Zčásti ano, ale existuje i jedno racionální vysvětlení: v obou zápasech se bránění věnovalo prakticky celé mužstvo.
"Je otázka, jak to bude fungovat, když budeme potřebovat hrát dopředu a vzadu nebude tolik hráčů," uvědomuje si Dvorník. Ovšem i tak je současná brněnská hradba dost nevšedním úkazem.
