Po záludném svalové zranění se do ligového týmu vrátil v pátek. Do domácího porážky 1:3 proti Plzni zasáhl jako náhradník. "Nemůžu hned čekat, že budu v základu. Rád budu žolíkem na posledních dvacet minut," říká pokorně sedmadvacetiletý Volešák. Těch minut nakonec odehrál jen o málo míň.
Slovácko v šesti předchozích zápasech neprohrálo a v tabulce poskočilo do horní poloviny. Když jste viděl, jak se týmu daří, chtěl jste být na hřišti co nejdřív?
Přesně. Kdybychom byli u dna, bylo by horší se do toho dostat. Teď nás ovládla menší euforie. Jsem rád, že zase můžu žít s mančaftem naplno, ne jen jako kustod.
Fandíte Slovácku?Podpořte oblíbený tým ve velkém sčítání fotbalových fanoušků |
Jak to myslíte?
Pral jsem dresy, sbíral špinavé... Snažil jsem se s klukama být co nejvíc. Pauza mi přišla nekonečná. Zároveň jsem poslouchal narážky, že se rychle vracet nemusím, když se jim tak daří.
Jak jste si vlastně přední stehenní sval natrhl?
V předligové generálce proti Opavě jsem cítil, že mi ve svalu píchlo. Celý týden jsem netrénoval a pak jsem šel do zápasu s Příbramí. Po hodině hry jsem nakopával dlouhý balon a ucítil jsem bolest, jako by mi někdo propíchával nohu. Hned jsem věděl, že je zle.
Bál jste se, že nebudete tak dlouho hrát?
Nikdy jsem neměl svalové zranění, a tak jsem nevěděl, co od toho čekat a jak se k noze chovat. Léčba se nakonec protáhla, protože jsem jednou návrat k tréninku uspěchal, takže to byla i moje chyba.
Video: podívejte se na sestřih zápasuUtkání Slovácko versus Plzeň ve videoreportáži |
Co všechno jste vyzkoušel?
Různé prášky na uvolnění svalů i léčitele. Byl jsem v Praze u Dana Sobotky, kterého jsem zažil coby fyzioterapeuta ve Slavii a který teď spolupracuje taky s reprezentací. Různě mi sval protahoval, pouštěl mi do něj elektřinu, zkoušel všechno možné. Člověk tomu hlavně musí sám věřit.
Mohl jste aspoň nějak trénovat?
Prvních čtrnáct dní jsem měl úplné volno, pak jsem se v posilovně aspoň zaměřil na vrchní část těla. Když jsem si zranění znovu obnovil, znovu jsem měl čtrnáct dní volno. Teprve potom jsem se začal do zátěže zase dostávat. Manželka i malý syn byli rádi, že mě mají doma, ale já mám fotbal moc rád, takže mi chyběl.
První zápas po zranění jste odehrál před týdnem za třetiligovou juniorku v Kroměříži. Byl návrat krušný?
Kondičně jsem se toho nebál, ale nebyl jsem si jistý, jak to u mě bude s herní praxí. Zápas jsem zvládl odehrát celý, dal jsem i gól z trestňáku. Ale prohráli jsme s posledním týmem tabulky, což byla pro nás deset lidí z áčka trošku ostuda.
