O achilovce jste nikdy nemluvil. O co jde?
Táhne se to už rok a půl. Pořád se to řešilo konzervativně. Doufali jsme, že se vyléčí. Vždycky jsme tomu nějak pomohli, ale nikdy jsem si nevzal tak dlouhou pauzu, aby se uzdravila úplně. Až letos na jaře se to dostalo do fáze, kdy jsem ke konci zvládal jeden, maximálně dva tréninky týdně a pak šel do zápasu. Už jsem nechtěl hrát přes prášky. Sedli jsme si s fyzioterapeutem a doktorem a řekli si, že se to musí zastavit. Už to nešlo. Buď jsem do utkání vůbec nezasáhl, nebo jen na pár minut. Bolest byla veliká.
Superpočítač predikuje už i v Česku. Titul spíš získá Slavia, spadne Dynamo |
Operaci jste se vyhnul?
Nemusel jsem na ni jít. Prvně jsme to řešili tak, že jsem dovolenou absolvoval o berlích, ať noze odlehčíme. Bohužel se ukázalo, že čtyři týdny nestačily. Bolest byla pořád stejná. Absolvoval jsem ozařování ve Zlíně a to by mělo zabrat. Věřím, že se vyhnu dalším problémům.
Co děla nejistota s vaší psychikou?
Neřekl bych, že návrat je nejistý. Ale je to na delší dobu a chce to z mé strany hodně trpělivosti. Někdy mě musí fyzioterapeuti brzdit. Když už jsem stál takovou dobu, byla by škoda, kdybych to uspěchal a vrátilo se to. Že nemůžu být s kluky na hřišti, v kabině, nejel jsem ani na soustředění, je pro mě zvláštní. Mám smíšené pocity. Je to pohled ze druhé strany. Sleduji zápasy a říkám si, kdo jak hraje, komu to s kým vyhovuje. Dívá se mi těžce.
Záložník Vlastimil Daníček ze Slovácka (vlevo) ve vzdušném souboji s Jiřím Klímou z Baníku Ostrava
Jak dlouho může trvat, než se dostanete zpátky do kondice?
Deadline je konec července, kdy achilovku zatížíme více. Ukáže se, jestli jde léčba správným směrem, nebo ne.
Jste nervozní?
Samozřejmě. Ale rok a půl běhám s bolestí na achilovce nebo na patě. Není to nic příjemného. Už bych se chtěl uzdravit a dostat se do fáze, kdy vyběhnu a nebude mě nic bolet.
Mezitím vás spoluhráči zvolili staronovým kapitánem po Michalu Kadlecovi.
Někteří se smáli, že jsem jako Petr Pála, nehrající kapitán (fedcupového týmu žen). Pro mě je obrovská čest, že to kluci takhle vidí a cítí. Moc si toho vážím.
Jak vám na tiskové konferenci znělo, když o vás nový trenér Roman West mluvil jako o jedinečném hráči v týmu?
Ještě teď mám husinu. Poslouchá se to dobře. Ale platí, co ukážu na hřišti. Když se vrátím, budu dělat pro klub i tým maximum. Možná bude chvilku trvat, než chytím zápasové tempo. To je ta trpělivost a čas, o kterém mluvím.
Po letech hojnosti s evropskými poháry začíná ve Slovácku nová éra. Tušíte, jaká bude?
Jsme na špičkách. Je to pro nás zajímavější a pestřejší tím, že přišla změna na trenérském postu. Příchodů a odchodů je pro nás nezvykle dost. Souhlasím s trenérem, že teď nemá cenu vyhlašovat ambice. Náš cíl je odvádět na hřišti maximum.
Ligu čeká divočina. Bývalý rozhodčí Královec o výchově sudích, Euru i Berbrovi |
Trenér West bude pod velkým tlakem, že?
Říkalo se, že kdo to převezme po trenérovi Svědíkovi, bude to mít hodně těžké. Jeho éra byla neskutečná. Ale nikdy není psáno, že v tom nemůžeme pokračovat dál.
Po nepovedeném jaru jste zpozorněli?
Pro nás je to zdvižený prst. Ukázalo se, že když se nejede na sto procent, výsledky nepřicházejí. Když se to pak nabaluje, těžko se to brzdí. Jak jsme měli sezonu dobře rozehranou, ztratili jsme ji. Věřím, že chybám se vyvarujeme. Že zase budeme mít vítězné srdce. Touhu vyhrávat musí mít v sobě každý. Omlazení týmu může pomoct. Hladovost tam bude automaticky.
