Jako na hřišti kolem obránců se Vladislav Lauda, jemuž nikdo neřekl jinak než Niki, prohnal olomouckou restaurací Avion až do kuchyně. Nadzvedl všechny pokličky, aby osobně zkontroloval, co bude k obědu. Servírky, pokaždé jakmile bohém z Prahy vystoupil ze svého žlutého bavoráku a v dlouhém hnědém koženém kabátě vkročil na plac, zpozorněly: Co zase fotbalový frajírek vyvede?
Občas před nimi stáhl i kalhoty, jen aby rozesmál sál a pobaveně pozoroval, jak se slečnám zabarvují tváře do červena.
Historek kolem Laudy je spousta. Některým už čas obrousil hrany tak, aby byly možná vtipnější. Ale fanoušci Sigmy na svého miláčka nezapomenou nikdy.
Pokřik „Niki, zazvoň!“ zlidověl, neboť Niki na Andrově stadionu zvonil (rozumějte dával góly) pravidelně. V 69 zápasech za Hanáky vstřelil po senzačním přestupu ze Slavie 31 ligových branek.
Čtenáři MF DNES jej zařadili do nejlepší olomoucké sestavy všech dob. Prostřílel se až do reprezentace, avšak pohodlný život si po kariéře nezajistil. Dlouho jezdil hlavním městem jako taxikář, teď je bez práce. V pondělí oslavil 61. narozeniny. Letí to. „Do důchodu už to doklepu,“ říká v hořkosladkém rozhovoru.
Jak se vám daří, pane Laudo?
Jsem už dlouho bez práce, jsem doma. Mám pár kamarádů, kteří se u mě zastaví, jako Pepík Pešice nebo Ivan Hašek. Sháním práci, ale bohužel se každý otočil zády. Za tři roky jdu do důchodu, tak to vydržím. Už jsem si zvykl. Teď to více táhneme díky ženě. Práci mi nabízeli na sociálce takovou, že po vás chtějí denně osm až dvanáct hodin práce a dají vám za to dvanáct tisíc hrubýho. Realita je taková, že když vám po padesátce nikdo nepomůže, je to složitý. Práci mi sháněl ještě pan Kusý ze Slavie, než nedávno umřel. Něco se mi snaží najít i Jirka Kubíček. Tonda Panenka mi taky občas zavolá, jsem s ním v kontaktu, ale říkal, že bohužel nic pro mě nemá. Občas si zajdu na Slavii do „vipky“. Už to ale moc neřeším, jsem k tomu apatický, ale někdy i rozpačitý, smutný - nebo spíš naštvaný. Ještě abych začal mluvit o tom, co vím o českém fotbale...
Ale prosím, beze všeho!
Na to už kašlu! Vím spoustu věcí na vlivné lidi, ale možná příště, až se stavíte u mě na baráčku, dáme kafčo. Teď se ozval Láďa Vízek, oba máme narozeniny v lednu. Vím takové věci, které mu můžou pomoct. Když to půjde, tak pomůžu. Už je mi to jedno, důchod se blíží, pustím to do světa, až přijde chvíle.
Co byste chtěl dělat?
Staří fotbalisti, dědkové jako já, jsou ideální pro vybírání talentů. Protože já mám čas v sobotu neděli odjet podívat se na dorostence nebo žáčky. Nabízel jsem tu službu Slavii, ale když nechtějí, tak se jim nebudu vnucovat. Od toho tam mají svoje lidi.
Proč jste po konci kariéry u fotbalu nezůstal a začal taxikařit?
Možnosti byly, ale velký zájem zase ne. Já vám na to odpovím: Když trénujete každý den, někdy dvoufázově, a pak jedete o víkendu na zápas, tak přijdete domů utahaný. Vím, co to obnáší. Dneska je devadesát procent fotbalistů rozvedených. Oni se zbláznili z peněz. Já už u fotbalu být nechtěl, protože jsem si chtěl s rodinou užívat víkendy na chalupě. Nemám vysokou školu, našel jsem si osobní přepravu, nepotřebuji horentní sumy. Nějakou korunu jsem si vydělal. Něco jsem si našetřil, já nepotřebuji miliony.
A proč už netaxikaříte?
V Holešovicích byla parta, mafiáni. Bohužel to je parta, která vás klidně podřízne. Tak jsem si řekl, že radši budu hledat něco jiného. Třetí rok jsem vedený na sociálce jako nezaměstnaný, rok jsem dostával tři tisíce měsíčně a teď už nedostávám nic. Nikdo vás nevezme. Na úřad práce nabízí firmy plat třeba osmnáct dvacet tisíc, přijedete, oni si vás vyzkouší dva tři měsíce a dají vám dvanáct tisíc hrubýho. Abych za dvanáct hrubýho jezdil třicet kilometrů do práce? To bych všechno, co vydělám, projezdil autem.
Máte z taxíku nějakou veselou historku?
Musel jsem jezdit nějakou dobu ozbrojený nožem na koberce, pak se to uklidnilo. Legrační historky moc nejsou, spíš ty špatný. Já se styděl za kolegy. Přišli Češi a hned: No jo, vy Čechy neberete, čekáte na cizince. To bylo na denním pořádku. Přitom já vydělával víc peněz, když jeli Češi. Můžete nás vzít, panáčku? Samozřejmě, pojďte! Mezi námi byli v Holešovicích taxikáři, co jezdili v teplákách, kouřili, smrděli, měli špinavý auta. To jsem nesnášel. Neuměli říct: Dobrý den, jak se máte? Natož odpovědět. Humorný historky z tohoto byznysu nemám.
Poznávali pasažéři, že je veze někdejší ligový kanonýr?
Jo, to bylo mockrát. Znali mě z Olomouce i ze Slavie. Místní v okolí si chodili za mnou pro podpisy na nádraží do Holešovic. Ale nerad se tím chlubím. Když se mě ptali, jestli dělám taxíkáře, říkal jsem: Ne, ne, já dělám v dopravě. Já se styděl za to, že dělám taxikáře. Nebyla to žádná chlouba, protože za taxikářem každý vidí zloděje, co okrádá lidi. Jsou i poctivý výjimky. Ale abyste si vydělal normálně? To ne. Devadesát devět procent taxikářů musí krást, občas obrat zákazníka. Řeknu vám jeden příklad: na letišti musíte odevzdávat dvacet dva tisíc měsíčně, abyste tam mohl jezdit. Kde máte na naftu, na sociálku, na zdravotní pojištění a tak dále? Tam je to horší než v centru.
Co je na životě po fotbale nejhorší?
Nejtěžší byla ta realita, vstoupit do života po sportu, nevíte co a jak. Pokud nemáte maturitu, nebo vám nikdo známý nenabídne práci, nemáte v tom štěstí, tak je to složitý. Já to neměl, tak jsem si udělal licenci na taxíka. Ale bohužel to skončilo. Pak jsem ještě dělal hostinskou činnost, to jsem taky přerušil. Ono to utíká, za tři roky jdu do důchodu a já v Praze stejně nezůstanu. Když budeme zdraví, odstěhujeme se k Moravě. Znáte Poličku?
Znám, mají tam dobré pivo.
A hrad Svojanov asi neznáte? Budeme ho mít na dohled. Se ženou jsme si na náměstí Poličky předělali po rodičích chalupu, už to máme hotový. Budu to mít blíž i na fotbal do Olomouce.
Tam jste po přestupu ze Slavie zářil, fanoušci vás dodneška milují, však vás také ve velké anketě MF DNES zvolili do nejlepší sestavy Sigmy všech dob.
Víte, Olomouc mi podala pomocnou ruku. Já jsem se chytil, byl jsem spokojený. Museli mě vzít z Olomouce do nároďáku. Vzpomínky mám: když začínal Jirka Kubíček, dělal to poctivě, protože byl ještě šéf Sigmy Cahel, ten na mě nedal dopustit. Byl jsem jako jeho syn, protože jsem odváděl kvalitní práci. Samozřejmě člověk někdy uletí, že jo? Ale vzpomínky mám krásný, který si vezmu i do hrobu.
Na Andrově stadionu zlidověl pokřik Niki, zazvoň!
Když dáte góla, máte tam plný dům, je to nádhera. Víte, já jsem se nikdy nestyděl jít do hospody čtyřky a dát si něco s fanouškama, ti vás milujou nejvíc. A pak jestli hrajete špatně, tak na vás nikdy nehulákají. Jsou i falešní, co vás napřed plácaj po zádech, ale pak se otočí a pomlouvaj. Já měl však nejlepší kamarády, se kterými jsem si dal pivko a normálně pokecal. Vždy potom chodili na fotbal a nejvíc pomohli.
Kontakt s diváky jste vyhledával i během zápasu.
Občas jsou opičky potřeba. Málokdo to umí. Já jsem to tak měl už ve Slavii, ale tam byl problém s Máčalou. To je zase povídání na hodně dlouho. Když jsem kopal roh nebo se kopl míč za lajnu, tak jsem šel pro něj a nahlas řekl: Do prdele, dnes mě tlačej trenky, co mi to zase dali? Už aby to skončilo, mám chuť na pivo! A teď to lidi slyší, začnou se tlemit, je z toho haló, můžou se zbláznit. Lidi si musíte získat.
Karel Brückner řekl, že Petr Uličný byl bohém, ale vy jste byl ještě jinde. Bylo to opravdu tak divoké, nebo jsou to spíš mýty?
Nevím přesně, kam teď máte namířeno...
Na vaši aktivitu mimo hřiště.
Takhle! Ale to bychom museli postupně - a to je taky na dlouhé povídání. Ale když jsem přijel poprvé do Olomouce autem, chytl mě policajt. A hned mi dává pokutu, sebral mi papíry a já mu ujel na stadion. To víte, jak to bylo?
Slyšel jsem, ale rád si tuhle historku poslechnu od vás.
Měl jsem bavoráka, překročil jsem rychlost, asi sto padesát. Vzal mi papíry, ale já mu říkal, že musím na hřiště, že jsem fotbalista, že jsem vás přišel zachránit. On na mě kouká: Děláte si srandu? Jak mě zachránit? No ten váš olomoucký fotbal, říkám. A tím to začalo. Jo, fotbalista ty seš? Už jsem věděl, že je zle, tak jsem tam dal jedničku, dvojku a byl jsem hned na hřišti. Asi za dvě hodiny mi musel vrátit papíry a už mě nikdy nezastavil. To bylo zařízené.
Váš žlutý bavorák měl výjimku?
Jo, to bylo veselý. Když jsem přišel, Uličný byl můj kamarád, pomohl mi. Byla tam skvělá parta, Navrátil a spol. Byl jsem v Olomouci nejdřív rok a půl sám, a jak jsem se mohl najíst? Musel jsem do hospody. Ale jen do středy, pak jsem musel být hodný, odpočinout si na zápas. Tréninky byly s Brücknerem zajímavý. Měli jsme dohodu. On říká: Neblbni, nepřeháněj to! Ale já měl fazonu a měl našlápnuto i do nároďáku. Myslel jsem, že mě tam ve třiceti už nevezmou, ale vidíte to, nakonec museli. Dával jsem góly. Lepší prostředí pro fotbal jsem neviděl, možná ve Spartě. Ale v Olomouci byl pořád vyprodaný stadion, lidi se tam zbláznili a milovali nás. Hrál tam nějaký Malík, Vyskočil, Jarda Fiala, tam bylo plno neznámých a najednou Sigma Olomouc vyletěla tak, že nás znali všichni. Hráli jsme na špici a už nás museli brát vážně. Brückner byl stratég, psycholog. On ale nebyl jinej, když byl mladej. Máčala taky. Věděl, co to obnášelo. Proto vždycky říkal: Od středy vás nechci nikde vidět.
A středu jste drželi?
Taková perlička: v Olomouci je nějaký bar Varna a dozadu se šlo tancovat. Jenže do baru nikdo nesměl. Ale já jsem říkal: To mi zakazujte, jak chcete, ale já tam budu chodit, protože tam chodili hokejisti, já, pač ostatní fotbalisti se tam báli chodit, herci z divadla a pak takový ty holky. To jsem si prosadil, chodil jsem tam furt. Jednou jsem za to dostal velkou pokutu, ale já pak šel žalovat generálovi Cahelovi a pokutu mi vrátil.
No jo, když dává útočník góly, to se mu pak leccos odpustí.
To je jasný. Ale my jsme měli s Karlem Brücknerem dobrý vztah.
A jak vidíte současnou Sigmu? Po postupu je znovu na padáka, zachrání se?
Přál bych si to, ale s Ostravou je tam taky namočená. Vypadá to špatně. Mrzí mě to, štve mě to.
Sigma získala do útoku výraznou posilu, Mahmutoviče z Plzně. Ten by jí měl pomoct, ne?
Pomůže hodně, ale sám voják v poli to má těžké. Nemají zálohu, Ordoš už na to nestačí. Mahmutovič góly dávat bude, to je útočník par excellence, velká posila, ale musí mu to někdo dávat. Jenže oni když otevřou zálohu a zaútočí, tak se zase nevrátí. Chtělo by to jednoho, jako byl Kalvoda, který za námi všechno odběhal. Bohužel kádr Sigmy, aby se dostal nahoru, není. Já bych si to přál. Jílek není špatný, rozumí tomu. Snad to zachrání.
