"Když jsme proti Teplicím hrávali my, byly to vždycky těžké zápasy. Hlavně ty, které se hrály ještě u bývalé drožďárny v Teplicích," vzpomíná jeden z nejlepších střelců sparťanské historie.
Ale jedno utkání z téhle řady vybočuje. 26. srpna 1966 Sparta rozstřílela Teplice 6:1, a právě Mašek dal čtyři góly. "Na to se nezapomíná. Čtyři branky jsem potom už v jednom zápase nikdy nedal," vybavuje si. "Byl bych rád, kdyby mě v sobotu někdo napodobil."
Kdo? "Netroufnu si tipovat. Hráčů, kteří dovedou dávat góly, je hodně. Ale může to být i někdo, od koho se to nečeká."
Od Maška se góly čekaly vždycky. Už od začátku šedesátých let patřil k oporám Sparty, sedmkrát byl nejlepším klubovým střelcem sezony. To kromě něj dokázal jen Horst Siegl, jinak nikdo. A tak nepřekvapilo, že se rozhodl sepsat knihu vzpomínek, kterou pojmenoval výstižně: Věrné sparťanské srdce. Pokřtí ji už v sobotu večer, přímo na letenském trávníku.
Zážitky sepsal pro vnoučata
"Už když jsem končil jako hráč, hodně lidí mě žádalo, abych o své kariéře něco sepsal. Ale já to vždycky odmítal," vysvětluje Mašek. "Otec mi dokumentoval celou kariéru, takže mám sedm knih plných výstřižků a fotek. Čas od času jsem se k tomu vracel, bavilo mě to. Zjišťoval jsem, že jsem toho docela dost už zapomněl."
Václav MašekJeden z nejslavnějších hráčů v historii Sparty se narodil 21. března 1941. S fotbalem začal v dresu ABC Braník, na Letnou přešel v necelých sedmnácti letech. Se Spartou spojil celou kariéru: v jejím dresu odehrál 677 zápasů, nastřílel 406 gólů a v 60. letech slavil dva tituly (1965 a 1967). V jedenadvaceti letech se dostal i do nominace na stříbrné MS v Chile, kde v zápase s Mexikem vstřelil rekordní gól: trefil se už po patnácti vteřinách. Celkem odehrál v reprezentačním dresu šestnáct zápasů a vstřelil pět branek. |
Většina zážitků se však Maškovi vybavila velice živě. A tak neměl problém vyprávět šesti vnoučatům, která dědovy fotbalové příhody poslouchala s nadšením. "Když jsem viděl, jak je to zajímá, začal jsem uvažovat, že bych tomu dal ucelenou podobu. Když mě pak i syn a dcera začali prosit, jestli bych něco nesepsal, bylo jasno."
A tak se Mašek vrhl do práce. Vrátil se o hodně let zpátky a začal nejdřív na papír a poté i do počítače sepisovat všechno, co během kariéry ve fotbale zažil.
Ale že ze zápisků vznikne knížka? To Mašek původně neplánoval. "Bral jsem to podobně, jako když jsem psal diplomovou práci. Myslel jsem si, že nechám papíry jen svázat a hotovo," usmívá se vystudovaný inženýr, který po skončení kariéry pracoval v Úřadu pro patenty a vynálezy.
Zlom přišel, když byl s ostatními stříbrnými "Chilany" v polovině minulého roku na zájezdu v Brazílii. "Vzal jsem si s sebou právě pasáž o světovém šampionátu. S námi tam bylo hodně lidí, někteří se živili psaním. Dal jsem jim to přečíst a oni říkali, že by se to mělo vydat knižně."
V tu chvíli se Mašek pustil do psaní naplno. "Musel jsem na to jít jinak, trochu vážněji, dávat si pozor na návaznost. Jsem laik a amatér, učil jsem se," přiznává.
Když už se do psaní dal, zjistil, že materiálu je opravdu hodně. Výstřižky, fotografie, dopisy od fanoušků, pohlednice ze zájezdů... A do knížky promítl i svůj soukromý život nebo vzpomínky na studium, které musel skloubit s kariérou.
O záchranu i o titul
Nejhezčí zážitky se Maškovi vybavily, když se vrátil v čase do doby začátků ve Spartě. "Tehdy v dorostu to byly nejkrásnější časy. Úžasná doba," vybavuje si. "Když jsem pak přešel do áčka, bylo to složitější. Sparta se v té době zachraňovala, byl to velký tlak."
Pak přišlo lepší období: tým posílili hráči jako Andrej Kvašňák nebo Josef Vojta a Sparta se vrátila na výsluní. Vyhrála Středoevropský pohár, během Maškovy kariéry byla dvakrát mistrem ligy.
V knize nebude chybět ani zmínka o tom, jak v divoké době po sametové revoluci ve Spartě působil jako prezident. "Tu funkci jsem vzal jen nerad. Tak trochu jsem do toho spadl jako teď pan Babiš při volbách. Měl jsem svou práci a oboje nešlo stíhat, navíc pak přišly i nějaké zdravotní problémy. Tak jsem po dvou a půl letech skončil."
Ale dost vzpomínek – Mašek totiž fotbalem žije dál. Těší se na sobotní zápas a na souboj střelců – Lafaty s Mahmutovičem. "Lafata je podle mě komplexnější, umí šanci i vytvořit," myslí si. "Mahmutovič je zase mladší, rychlejší. Ale skvělí střelci jsou oba."
Jenže zopakovat Maškovy čtyři góly? Při vší úctě, to bude asi v sobotu večer pro oba nepřekonatelný úkol...
