„Musíme bojovat dál,“ nevzdává se těžce zkoušený mladý kouč.
Vaše šance na záchranu v lize se dvě kola před koncem o dost zmenšila. Jak ji vidíte?
Pokud aspoň nějaká sebemenší naděje existuje, je naší povinností se o ni rvát do posledního kola. Nemáme to v našich rukách. Chtěli jsme si polepšit, nepodařilo se. Musíme dál spoléhat na výsledky ostatních mužstev, aby ztrácela dál a měli jsme naději.
Dvakrát jste střídal už po přestávce. Jak jste spokojen s přístupem vašeho týmu?
Asi narážíte na první poločas... Abychom uspěli, tak se v naší situaci bavíme jen o dvou věcech – herní kázni čili odpovědnosti hráče a ochotě pracovat. Neřekl bych, že v ochotě pracovat jsme za Duklou zaostávali, ale herní kázeň byla hlavně v prvním poločase na nízké úrovni. I ta útočná. Nedokážu si vysvětlit, že jsme schopni v rozehrávce třikrát soupeři namazat tak, že jde prakticky sám na branku. Při gólech po standardkách zase hlavičkují volní hráči. Tohle hrát nemůžeme, to nemůžeme uspět.
Dva góly po standardce jsou trestuhodné. Kde byl problém?
Do šestnáctky nemáme válečníky, ale to je otázka odpovědnosti. Góly ze standardky by se stávat neměly, ale padají do zónové i osobní obrany. My jsme byli od hráčů daleko, to je prostě trestuhodné. Ale i my jsme měli své šance, čtyři pět situací bychom našli, jenže nemáme kvalitu ani potenci ve finální fázi a takhle to pak dopadá.
