„Měl bych být zkušenější a myslím, že i jsem zkušenější. Hrozně se na to těším,“ oznamuje 23letý gólman Zbrojovky.
Jak konkrétně se na vás projevuje získaná ligová zkušenost?
Pro mě je nejdůležitější, abych chytal zápasy. Jsem takový typ, že si je hodně probírám i zpětně, snažím se dívat, jak by se některé situace daly vyřešit líp. Takže nejenom hraním, ale i tím koukáním si myslím, že jsem zase o něco dál. I mužstvo mě bere jinak, než když jsem měl jediný ligový start a nikdo pořádně nevěděl, co ode mě může čekat. Teď už z týmu cítím důvěru.
Jak jste na tom s formou?
Cítím se dobře, i když nemůžu říct, že bych chytil nějaké obrovské šance. Ale naše hra je založená na tom, že zezadu hodně kombinujeme a snažíme se založit postupný útok, což znamená, že hraju hodně nohou. A v téhle úloze se cítím dobře.
Mluvíte o hře nohou, ale právě kvůli ní jste na jaře na čas přišel o místo v brance...
Jasně, ale to jsou chyby, které jsem udělal já a taky jsem za ně nesl zodpovědnost. Nemůžeme to házet na to, že se snažíme hrát tímto systémem. Byly to moje chyby a já věřím, že jsem se z nich poučil a nebudou se opakovat.
Nemáte teď trochu obavy z rozehrávky?
Kdybych se bál, tak můžu kopačky pověsit na hřebík a jít do práce. Není proč se bát. Hrát fotbal je sice moje práce, ale zároveň taky zábava. A je lepší, když člověk může hrát s balonem, než jen běhat bez něj.
Zdařilou minulou sezonu vám trochu pokazila minela v Liberci, kde jste před vápnem minul míč. Prohlížíte si pak podobné situace?
Ten gól jsem samozřejmě viděl několikrát. Ale zrovna u něj nebylo co analyzovat, tam to bylo jasné. Jsou jiné góly, na které se díváme několikrát dokola a hledáme, kdy jsem mohl udělat něco líp.
Později jste dokonce na čas přišel o místo v brance. Jak jste to snášel?
Myslím si, že to je normální. Chyby se stávají a nebyl jsem první gólman v sezoně, který si sedl na lavici. Snad kromě dvou nebo tří mužstev se to protočilo u všech. Snažil jsem se z toho nedělat tragédii, navíc to byla moje první sezona a ve finále se ukázalo, že to byl dobrý tah.
Přesto: nebylo ubíjející se na zápasy jen dívat?
Pořád jsme kolektivní sport. Nejsme tenisté, takže jsme závislí na tom, co dělají spoluhráči. Určitě jsem chtěl, abychom vyhrávali. A co se týče zápasové pauzy, tak to nebylo až tak hrozné. Chytal jsem obě pohárová utkání s Plzní, takže jsem nevypadl z rytmu a myslím, že se to na mně nijak nepodepsalo.
V létě odešel trenér brankářů Kristian Barbuščák, ke kterému jste měl blízko. Vzalo vás to hodně?
Myslím, že pan Barbuščák mě posunul neuvěřitelným způsobem. Nejenom fotbalově, ale vším, co by k profesionálnímu fotbalu mělo patřit. Jsme neustále v kontaktu a zrovna nedávno mi říkal, že si myslí, že mi nějaká změna prospěje. Uvidíme za rok, jakým způsobem se to na mně podepíše. Ale myslím, že mi ukázal nějakou cestu a že jsem dostatečně inteligentní, abych v té cestě pokračoval sám.
Novým koučem gólmanů je legenda brněnského Boby Luboš Přibyl. Pamatujete si jej v bráně?
Samozřejmě. Luboš Přibyl je podle mě nejlepší brněnský brankář za dobu, co jsem na světě. Pana Hrona (mistra z roku 1978) si nepamatuju, takže mám na prvním místě Luboše Přibyla a na druhém Martina Lejsala.
Co se pro vás s novým trenérem změní?
Je pravda, že vztah s Kristianem byl čím dál přátelštější. Dokonce jsme se spolu bavili, jestli už to nebylo moc, i když si nemyslím, že by to bylo třeba na úkor tréninku. Vztah s panem Přibylem je maličko jiný, ale on působí jako hrozně velká autorita a klidný člověk s obrovskou kariérou za sebou. Hodně spolu taky diskutujeme, co a jak by se dalo zlepšit, hlavně v zápase si dělá poznámky a potom spolu komunikujeme. Takže vztah je jiný, ale nevidím v tom velký rozdíl, co se týče kariérního růstu.
Když jste mluvil o hře nohou, jak se vám líbil na mistrovství světa německý brankář Manuel Neuer?
Pro mě je už asi třináct let vzorem Petr Čech, ale musím uznat, že Manuel Neuer je momentálně asi nejlepší brankář planety. Tím, jak vystupuje, jak neuvěřitelně vyspěle a suverénně se v bráně chová, je pro mě absolutně top.
Mimo jiné na sebe upozornil vybíháním daleko od brány. Je vám takový styl blízký?
My hrajeme takový systém, že je potřeba, abych byl trošku víc z brány. Hodně mužstev se snaží hrát za nás dlouhé míče a můj úkol je, abych působil i trošku jako libero a snažil se dlouhé míče zametat. Takže nemůžu říct, že bych se bál.
A jak těžké pro vás bylo naučit se organizovat tříčlennou obranu?
Byla to samozřejmě velká změna proti tomu, co jsme byli všichni zvyklí hrát. Je to hrozně moc o komunikaci a o tom, jak celá obrana funguje dohromady. Jakmile bychom mezi sebou nemluvili, tak vznikne šílený chaos.
Loni po vás chtěl trenér Barbuščák prvních pět zápasů bez inkasovaného gólu. Máte nějaký podobný cíl pro letošek?
V minulé sezoně jsem vychytal sedm nul, teď je mým cílem jich mít deset.
A co dlouhodobější plán?
Těžko teď říkat, kde bych se rád viděl. Samozřejmě mám nějaké vysněné země a týmy, ale uvidíme.
