Od návratu mezi elitu v létě 2015 se stal Jelínek sedmým zlínským trenérem, Páník s Kameníkem ho měli na povel dvakrát. V počtu odkoučovaných zápasů v první lize (54) se vyšvihl na 3. místo za Páníka (118) s Marečkem (60), jeho (ne)úspěšnost ho ale řadí na chvost. Tým pod jeho taktovkou vyhrál jen dvacet procent utkání, polovinu prohrál.
To jsou tvrdá a smutná fakta.
A byť se snažil sebevíc, Zlín nenašel herní tvář, na jeden povedený zápas připadly tři čtyři zpackané.
Až na výjimky (Conde, Tkáč) se hráči neposouvali, v lepším případě stagnovali. Že dostal tolik času, je s podivem, ale má to logiku. Když si v říjnu 2019 pustil pusu na špacír Josef Csaplár, zlínští bossové s ním nekompromisně a okamžitě zametli.
„Obávám se, že i kdybych odešel, problémy zůstanou. Není to o Csaplárovi, já to nemůžu vyřešit. Je to na vedení,“ vzkázal tehdy majiteli klubu Zdeňku Červenkovi a generálnímu manažerovi Zdeňku Grygerovi.
Na mysli měl nesourodé složení týmu, podivné nákupy hráčů. Stalo se politováníhodným zvykem, že za končící opory do Zlína míří borci, které jinde nechtějí, nebo se jejich výkonnostní křivka láme dolů. Pravidlo, že cizinec musí být lepší než domácí hráč, splňoval v posledních letech víceméně jen Conde.
Trenér Jelínek byl po nevydařeném podzimu odvolán od fotbalistů Zlína |
Vrcholem přestupového amatérismu bylo angažmá dvojice Owusu, Kovinič, které Zlín přivedl, aniž je viděl naživo v akci. Ghaňan se na tréninku popral a klub ho vyrazil, Kovinič má sotva na MSFL.
Nezkušený Jelínek tyhle nešvary veřejně nepranýřoval. Mezitím se ale nakupily a letos na podzim vyhřezly škaredě na povrch. Systematickým a letitým oslabováním se na Letné vytvořil tým, jehož podstatná část nemá prvoligovou úroveň. Co se kazilo několik sezon v řadě, stěží někdo napraví v zimě. I proto se bude Zlín těžko zachraňovat.
