„Sice jsme teď dělali remízy, ale sbírat to po bodu je strašně málo. Těší mě, že jsme náš anglický týden zakončili vítězstvím venku. Ale zároveň mě mrzí ty dva předchozí zápasy doma s Teplicemi a Karvinou, které jsme odehráli hodně kvalitně a vlastními chybami jsme se připravili o výhru,“ doplnil Rada, jehož Dukla zůstává v tabulce na 14. příčce, ovšem patnáctým Pardubicím odskočila už na rozdíl čtyř.
Nijak závratně vzhůru vás to však nevykoplo, nadále zůstáváte stejně jako ony na barážové příčce. Jaký té výhře tedy přisuzujete význam?
Hlavně je povzbuzující v tom, že jsme ukončili tu sérii bez vítězství. Každý vám předhazuje, že jste nevyhráli tři nebo čtyři měsíce. Z psychologického hlediska to je důležité, i když vím, že odstup na týmy nad námi je pořád velký. O to víc mě mrzí ty remízy s Karvinou a Teplicemi. Ale možná, že kdybychom zvítězili tam, nevyšlo by nám to pak tady. Příště se na to musíme zase nachystat, ať nastoupíme proti komukoli.
Ani tentokrát jste to neměli lehké, že?
Je to boj o každou píď trávy. Jsem rád za hráče, že z nich snad spadl ten kámen. Bylo to furt dokola. Už předtím jsme si říkali: Teplice porazíme! A pak uděláme takovou minelu... Jsem už trošku starší, ale stále to ve vás zanechává ty šoky. Teď už jsem se zklidnil, ale když jsem předtím viděl ten záběr z našeho vápna v závěru utkání, jak se to tam vařilo, tak to tu bylo znovu. To je „hercna“ a ta pracuje...
Pardubice - Dukla 0:1, série domácích bez gólu trvá, z penalty rozhodl Hora |
Ale drží.
Zatím drží.
Jaký pro vás duel v Pardubicích byl?
Myslím, že v prvním poločase jsme byli lepší, hru jsme kontrolovali. Domácí tam neměli žádnou šanci, my hlavičku Řezníčka po dobré akci. Navázali jsme na to, co jsme ve středu předváděli doma s Karvinou. Byli jsme aktivní na balonu, dobře jsme napadali rozehrávku Pardubic. Takhle jsme si to představovali.
A po přestávce?
Hráči soupeře před druhou půlí v kabině určitě dostali pokyny, aby se tlačili víc dopředu a my to nezachytili. Domácí v tom poločase byli lepší. Měli šance, jednou nás zachránila tyč, jednou břevno po střele Vacka... V závěru jsme se dostali do vedení, ale potom jsme přežili dvě infarktové situace. Kdyby Pardubice měly víc štěstí, možná to skončilo nerozhodně. Proto jsem rád, že jsme to tentokrát zvládli, předchozí dva zápasy jsme totiž ztratili čtyři body úplně školácky. My ale tomu štěstí šli naproti a ten „pecháček“ si na nás teď nepřišel.
Pardubický brankář Jan Stejskal se chystá rozehrát v utkání s Duklou.
Cítíte tedy satisfakci?
Zadostiučinění to není. Přijeli jsme s tím, že tu sérii už někde musíme zlomit. To, že se to povedlo právě v Pardubicích, je fajn, jelikož jsou naším konkurentem v tabulce. Ale byl jsem tu na zápase Plzně a bylo to podobné - Pardubice taky daly tyčku a břevno. Upozorňoval jsem hráče, že jsou na tom sice bodově stejně, ale že jsou v domácím prostředí nepříjemné. Říkal jsem jim, že tu Plzeň přežila klinickou smrt při dvou standardních situacích.
Proti Plzni podle vás měli na vítězství?
Pokud by se dostali do vedení, pro Viktorku už by to asi bylo těžké, i když v závěru též měla dvě velké šance. Musím zopakovat, že v lize není slabého soupeře. Musíte hrát naplno s každým a my jsme rádi, že jsme tu uspěli před čtrnáctidenní reprezentační pauzou. Kdybychom tu znovu zkolabovali, zase bychom se v tom těch čtrnáct dní plácali. I když neříkám, že jsme z něčeho venku. My uhráli čtyři remízy, což bylo dobře. Dostáváme málo gólů, tam jsme se hodně zlepšili. Hráče by to mělo povzbudit, čekají nás těžší protivníci: Ostrava, Slavia, Plzeň. Těch tří bodů si vážíme. Ve druhé půli domácí hráli vabank, prostřídali rychlostní hráče, ale naše obrana s gólmanem Hruškou to zvládli.
V úvodu jste zahrozili třemi standardkami, domácí obránce Lurvink dostal žlutou kartu. Byl záměr Pardubice hned zkraje otupit?
Já se vstupu do toho utkání bál, protože jsme hráli před dvěma dny, a tušil jsem, že toho domácí budou chtít využít a zkusí nás dostat pod tlak. Apeloval jsem na to, aby se to nestalo. Lurvink dostal tu kartu, ale rozhodně to nebylo tak, že bychom Pardubice chtěli nějak vyprovokovat. Samozřejmě pro obránce není dobré, když hraje od třetí minuty s kartou. Viděli jsme Plzeň, která na Laziu hrála excelentně, klobouk dolů, ale kdyby byl rozhodčí normální, musel jít Dweh ven v první minutě - a to by ten zápas ovlivnilo. Proto jsem chtěl, abychom se zbytečně nezatáhli a domácí do nás nebušili. Speciálně úvodních dvacet minut jsme hráli aktivně, zaměřoval jsem se na to.
Jakub Řezníček z Dukly si zpracovává míč v utkání s Pardubicemi.
Shodou okolností jste před tímhle střetnutím naposledy porazili právě Pardubice...
Já je mám rád, hrajeme s nimi přáteláky skoro v každé přípravě, platilo to už za trenéra Krejčího. Od Prahy jsou kousek. Na té Plzni jsem tu byl na rekonstruovaném stadionu poprvé. Neřekl bych, že to je nějaký náš oblíbený soupeř. Na podzim jsme s nimi doma prohrávali 0:1, pak jsme dali dva slepené góly a otočili to. Já mám rád každý fotbalový mančaft v lize, působí tu i spousta hráčů, které jsem někdy vedl. Jsem rád, že jsem je zase potkal.
V prvním poločase jste se snažil umravnit pardubického stopera Noslina. Proč?
Víte, jak to je. Bojím se vyhrocených situací, v nichž by hrozilo vyloučení. To je vždycky zlé. Noslin začal něco směrem k Řezníčkovi, myslím, že to je zbytečné. Nebylo to ale nic převratného, k ničemu tam nedošlo. Říkal jsem pardubickému Vackovi s Vorlem, aby ho zklidnili. Odpověděli mi, že jo. Ale překvapila mě pořadatelka, jak do toho skočila. Ta byla odvážná.
Jste spokojený s Jhonem Mosquerou po jeho příchodu z Plzně?
Čekal jsem ještě lepší výkony, ale pořád to přisuzuju tomu, že k nám přišel pozdě. My jsme byli na soustředění a on dorazil až po něm. Kdyby s námi makal na kondici, třeba by to vypadalo jinak. Když hráč vyhlíží nějaké angažmá a trénuje sám, nikdy to není stoprocentní, s kolektivem je to mnohem lepší. Ten hendikep tam je, u Kevina-Prince Milly je to stejné. Ten navíc předtím ani nehrál. Mosquera je už zkušený fotbalista, který má něco odkopáno, ale poslední půlrok v Plzni paběrkoval, neměl takové vytížení. To musí být znát. Potřebujeme, aby nám pomohl. Umí hrát pod tlakem, to se nám hodí. Ale někdy se mu nechce do obrany a u mě se musí i bránit.
A co Marios Pourtzitidis z Liberce?
My ho chtěli už před sezonou, protože Slovan s ním moc nepočítal, pak to padlo. Později jsme to zkusili znovu, ale zase se to tahalo jo-ne. Jsem rád, že s Jaroslavem Svozilem přišli. Má rozehrávku, klid a především to je levonohý stoper. To je ohromná pomoc na zrychlení zakládání útoků. Navíc je zkušený, povahově výborný. Zatím si spolu rozumějí, sedli si. Projevuje se to i v tom, že nedostáváme tolik gólů. Celý tým se poctivě vrací, přispěl k tomu i Mikuš, který přišel rovněž z Karviné. Já ho znal už z Jihlavy. Mrzí mě, že pak proti Karviné nesměl nastoupit, že tam jsou tyhle oblíbené nuance. Pro fotbal je to škoda. Pourtzitidis se Svozilem plní to, co jsme si od nich slibovali. Ale musím dodat, že když Pourtzidis nemohl hrát, byl tam Dominik Hašek a obstál. I s tím počítáme, karetní ohrožení trvá. Nechci nikoho odříznout, i pro případ zranění.
