„To víte, že se mi to hodnotí trochu líp než předchozí zápasy,“ začal Rada.
S většinou prvního poločasu však spokojený nebyl.
„Vstoupili jsme bojácně, dvacet minut jsme jen bránili v bloku. Ale do velké šance jsme Spartu nepustili. Gól dali trochu se štěstím, Olatunji se tam dostal sám a proměnil. Taková krkolomná branka. Pak jsem se bál, abychom neudělali nějakou chybu, dopředu jsme byli nepřesní. Ale v závěru jsme byli odvážnější, dohráli poločas a začátek druhého jsme si pohlídali.“
Postupně se Dukla zlepšovala, byla aktivní, nebezpečná a bezradnému protivníkovi zasadila ránu ve čtvrté minutě nastavení.
Kdy jste začal věřit?
Po pěti deseti minutách druhé půle jsme byli už lepší. Odvážnější. Vyhráli jsme na rohy deset osm, na držení míče taky, na střely taky. Proti Spartě je motivace vždycky větší, ale hráčům jsem za přístup poděkoval. Prohra by mě mrzela, dohráli jsme to do konce a dostali odměnu za odvahu. Přesvědčili jsme se, že i takové zápasy můžeme zvládnout.
Friis po blamáži: Věřím, že to otočíme. Jestli zůstanu? To není moje rozhodnutí |
Sparta je v obří krizi. Potvrdili jste si to?
To pro mě neplatí. Má pořád v lize dominantní kádr. Nám pomohlo, že nám vyšla střídání. Hora dobře kopal standardky, z posledního rohu jsme dali gól. Bod jsme uhráli zaslouženě, musíme se připravit na Slovácko, což pro nás bude z mého pohledu těžší zápas. Ale ověřili jsme si, že hrát se dá s každým.
Čím to bylo, že jste v závěru Spartu i přehrávali?
Byli jsme nabuzení a odvážní. Se Spartou nemáte co ztratit. Výkon jde za takového stavu nahoru. Byly tam akce, které měly hlavu a patu. Mladý Bačinský režíroval střed hřiště. Pokud se budete bát, nemáte šanci proti nikomu. Hráči šli za tím, aby minimálně bod uhráli, to oceňuju. Akce byly vypracované, to je pro mě taky důležité. Takhle musíme pokračovat.
Jak jste vnímal Spartu? Je ve srabu?
Tak bych to nenazýval. Ale bylo znát, že nedominovala tak jako v jiných zápasech. Menší deka na nich leží. Nejsou v komfortní situaci. Dřív, když vedla, vyhrávala. Teď už to poněkolikáté nedotáhla. Napětí tam určitě je. V úterý hráli s Atlétikem, dostali šestku, to pro ně byla rána palicí. Ale Sparta se oklepe. Má teď výkyvy, nedaří se, ale je to pořád top tým. Má Rrahmaniho za sto milionů, my rozpočet devadesát. Jsem rád, že moji chlapci proti ní zabojovali.
Sparťanský trenér Lars Friis po dalším zakopnutí, tentokrát na Dukle.
Na kolegu Friise padaly otázky o odvolání. Nenapadlo vás, že v případě porážky byste je mohl poslouchat vy?
Jemu je osmačtyřicet, mně šestašedesát. To je velký rozdíl. Jsem v důchodu a jsem připravený na všechno. Kdybych Spartu teď trénoval já, byl bych dávno venku. S českými trenéry se nezachází s úctou. Víte, kolik já mám starostí? A ještě uvažovat o vyhazovu. Když to nejde, novináři píšou, že trenér má jít. Na to jsem zvyklý. Dělám práci na sto procent, kdyby ne, nemůžu dělat fotbal. Stejně tak to říkal i pan Friis a já s ním souhlasím. Zahraniční trenéři mají sebedůvěru, my jsme takoví trošku víc podělaní. Ale u mě to nehrozí. Když budu mít nůž na krku, tak tam prostě bude. A co?
Zemřel Josef Jelínek, účastník stříbrného fotbalového mistrovství světa v Chile |
Před zápasem se držela minuta za Josefa Jelínka, skvělého útočníka, který v Dukle hrával v šedesátých letech minulého století. Co se vám honilo hlavou?
Pepu jsem znal hodně dlouho. Dokonce mi dovolil, abych mu tykal, proto jsem si dovolil říct Pepa. Moc jsem si ho vážil jako fotbalisty i člověka, ať odpočívá v pokoji. Ty smutné zprávy chodí, mrzí mě to, ale snad všichni vědí, že byl jeden z posledních z Chile. Je to asi dva týdny, co jsem s ním mluvil. Zážitků s ním mám mraky. V Bohemce dělal správce, když jsem tam hrával. Vyprávěl mi, jak ho legendární trenér Pospíchal prosil, aby hráčům ukázal, jak se má centrovat. Nemělo by se zapomínat, že tihle hráči udělali našemu fotbalu ve světě skvělé jméno.
