Bohem je teď on pro fanoušky Slavie. Právě získal svou první individuální cenu. Vyhrál anketu Trenér roku 2019.
„Vnímám, že to je slávistická trofej,“ řekl v rozhovoru pro klubový web.
Žádný slavnostní ceremoniál se nekonal. Trpišovský jen slyšel zprávu, že je nejlepším českým fotbalovým trenérem minulého roku.
Přerušil letitou nadvládu Pavla Vrby, který za předchozích devět roků vyhrál osmkrát, jedna trofej připadla Vítězslavu Lavičkovi (2016).
Zdá se, že právě nastává éra Trpišovského.
„Přitom pro mě bylo sci-fi i pomyslet na to, že bych se někdy dostal do profesionálního fotbalu,“ poznamenal. Podobnou větu opakuje často.
„Od svých dvaceti let, kdy jsem postupně procházel jako trenér různé kategorie, byl můj sen si odtrénovat třeba alespoň jeden zápas v první lize. V životě by mě nenapadlo, že se v ní budu objevovat pravidelně, a už vůbec ne, že se podívám i do Evropy. Na to, že bych vyhrál trofej pro trenéra roku, jsem nepomyslel ani chvíli.“
Trpišovský o...O Tomáši Součkovi O Janu Nezmarovi O fanoušcích Slavie |
Tenkrát, když se roku 2001 vyhlašoval Trenér století, studoval licenci B. „Byla tam všechna velká trenérská jména té doby. Pan Uličný, Karel Brückner, Jozef Vengloš, Vlastimil Petržela a další,“ podotkl.
Vyhrál Václav Ježek, trenér mistrů Evropy z roku 1976, před Rudolfem Vytlačilem a Dušanem Uhrinem. Brückner skončil pátý, Vengloš šestý, sedmý byl překvapivě Jozef Chovanec, který byl teprve na začátku trenérské kariéry, osmý Cipro.
„Když já jako trenér začínal, tak jsem si říkal, jestli mi někdo svěří alespoň dorost. Další meta byla dělat trenéřinu jako povolání, aby mě živila, a hlavně abych tu práci dělal dobře,“ vzpomíná Trpišovský.
„Všechno, co se teď děje, byl tehdy jiný svět, jiná doba. V lize trénovala jiná generace, mně bylo dvacet. I cíle proto byly jinde. Takže tohle ocenění je pro mě osobně absolutně navíc. V podstatě tomu ještě stále nemůžu uvěřit,“ přiznal.
Čtyřiačtyřicetiletý kouč v minulém roce svůj tým dovedl k titulu v lize, k triumfu v poháru, do Champions League, kde herně Slavia obstála, byť ze šesti zápasů získala jen dva body za remízy na Interu Milán a na Barceloně.
Konkurentem mu byl především Jaroslav Šilhavý, který s národním mužstvem úspěšně zvládl kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy, porazil například i Anglii.
„Je to až neuvěřitelné, kam jsem se dostal. Když se podívám, jaká jména tu kategorii dříve vyhrávala...“
Vrba osmkrát, Brückner sedmkrát, Uhrin pětkrát. Před nimi Ježek, Máčala, Kopecký, Cipro, Petržela, Chovanec třikrát za sebou (1998 až 2000).
„Oni tehdy trénovali první ligu a hrozně jsem je obdivoval. Dnes mám odpovídat na otázky, jak se cítím, když jsem vyhrál ocenění, které mě řadí mezi ně. Těžko se mi tomu věří,“ svěřil se Trpišovský.
„Třeba Karel Brückner předběhl svou dobu. Tehdy byl možná jeden z nejlepších trenérů na světě. Výsledky, které měl s reprezentací, s Olomoucí... Když tehdy hráli třeba s Realem Madrid, prezentovali se skvělým stylem, odlišným od ostatních. Byl obrovský vizionář,“ zdůraznil Trpišovský.
„O Pavlu Vrbovi jsem mluvil už několikrát. Znovu říkám, asi bych potřeboval štípnout do tváře nebo dostat pořádnou facku, abych si v hlavě srovnal, že je to skutečnost.“
