S populárním koučem stříbrné české dvacítky z loňského mistrovství světa má ostatně Křeček mnoho společného.
I on je vyznavačem moderních fotbalových trendů a technologií, i on se výborně orientuje v mládežnickém fotbale a vede národní tým Česka do 19 let, i do něj vkládá Brno velké naděje.
Zatím je ovšem Křeček pouze trenérský záskok, který ve středu převzal mužstvo ve po Petrovi Uličném a v neděli si na Slavii odbyl debut jako hlavní ligový kouč.
"Užíval jsem si to, pocity z toho týdne i zápasu jsou vesměs pozitivní. Tedy kromě konečného výsledku," připomněl trenér porážku 1:2.
Asi vás nenapadlo, že vaše kariéra nabere tak strmý vzestup...
Vůbec jsme s tím nepočítali a pro kluky v kabině i pro mě bylo obrovské překvapení, že to ve středu dopadlo takhle. Ale tím, že to bylo tak rychlé, tak jsme nad tím ani nemohli přemýšlet a brali jsme to jako realitu. Teď uvidíme, jak dlouho to bude trvat.
Obavy z nového postu jste neměl?
Takhle jsem vůbec neuvažoval. Okamžitě jsem začal přemýšlet nad tím, co uděláme, co změníme, jak se budeme připravovat na Slavii. Vždycky jsem si v trenérské kariéře dával postupné cíle a nečekal jsem, že se tak rychle dostanu na tento post. Ale znovu předesílám, že je to jen krátkodobá záležitost. Věřím, že jednou to přijde na delší dobu.
Máte už bližší informace o vašem nástupci?
Myslím si, že co se píše v médiích, že horkých kandidátem je Víťa Lavička, je pravda. Ale jak daleko ta jednání jsou, to vám nedokážu říct.
Předpokládám, že vy dál budete v Brně působit jako asistent.
To já také předpokládám. (smích)
Většina fanoušků toho o vás moc neví. Do Brna jste přišel v dubnu jako náhrada za Miroslava Soukupa, kde vás brněnský klub objevil?
Já jsem předtím pracoval v oblasti mládeže jako trenér reprezentační šestnáctky, poté jako trenér reprezentační devatenáctky, kterého dělám doteď. Dostal jsem nabídku, jestli bych nechtěl jít do Brna, protože jsem předtím asi dva roky pracoval pro Spartu Praha v oblasti skautingu. Ta nabídka mě samozřejmě oslovila a potěšila, protože znamenala vstup na prvoligovou scénu, i když jen v roli asistenta. Navíc šlo o jeden z nejlepších klubů v Česku.
V Brně jste dělal jednoho ze dvou asistentů, pravomoci jste přebíral po Miroslavu Soukupovi. Co přesně bylo náplní vaší práce?
Myslím si, že hlavní motiv mého příchodu do Brna bylo pokračování v práci Míry Soukupa v takovém tom moderním progresu, co se týče analýz utkání, sestřihů, videa, práce se sporttestery a přínosů nových moderních trendů, které sleduji a studuji. V podstatě jsem převzal všechno, co měl Míra na starost.
Dříve jste také pobýval na zahraničních fotbalových akademiích, že?
S kolegou Luďkem Procházkou jsem založil v Praze Fotbalovou akademii Dušana Uhrina. Byla to taková střední škola pro fotbalisty a u toho ještě další aktivity. A než jsme tuto firmu zakládali, tak jsme jezdili na různé stáže po Evropě, kde jsme získávali informace, jak ty akademie fungují. Byli jsme v akademiích Auxerre, Paris St. Germain a tak dál.
Co jste v zahraničí pochytili? Funguje tam fotbal jinak než v Česku?
Funguje tam podstatně jinak v oblasti mládeže. Každý u nás říká, že má akademii, ale to slovo je tak zprofanované, že tu nevidím žádnou podobnou akademii jako v zahraničí. Já si pod pojmem "akademie" představuji to, že se hráč vzbudí a je mu organizovaný den až do večerky. Je to spojené se školou, se správnou výživou a tak dál. Tady jsou nějaké pokusy, ale pořád je to hodně vzdálené od toho, jak to funguje v zahraničí.
Akademii v Brně neplánujete?
Teď z pohledu svého postu mám velmi málo času se věnovat jiným věcem než práci u A týmu. Ale do Brna přišel Lumír Fikes, který je zodpovědný za kompletní mládež, a pokud bude mít zájem o pomoc v této oblasti, tak mu velmi rád pomůžu.
Když se vrátím k prvnímu týmu Brna, který teď máte na starosti, tak jste říkal, že jste přemýšlel o změnách, které by pomohly. Od vašeho nástupu do utkání na Slavii uběhly jen tři celé dny, co se za takovou dobu dá s mužstvem udělat?
Dá se toho udělat málo a dá se toho udělat hodně. Hlavně v oblasti psychologické přípravy, protože kádr je pořád stejný. Já jsem se od první minuty snažil změnit myšlení hráčů ve smyslu sebedůvěry a nabádal jsem je, abychom do Prahy jeli s tím, že máme šanci něco uhrát. Jakmile hráči pochybují o svých schopnostech a jedou na porážku, tak je ta porážka opravdu nevyhnutelná.
Zanechal na týmu nějaké stopy výbuch trenéra Uličného po zápase s Budějovicemi?
Myslím, že ne. Petra už všichni znali, nebyla to jeho první podobná reakce a hráči ho v podobných věcech brali a respektovali. Věděli, že je výbušný typ, a jeho výstup na hráčích nezanechal žádné stopy.
Trenér Uličný také prohlásil, že brněnskému týmu chybí bojovné typy a že mužstvo postrádá potřebnou kvalitu. Jak to vidíte vy?
Já si myslím, že jsme ve druhém poločase na Slavii ukázali, že umíme bojovat a vydržíme to až do devadesáté minuty. Předtím se to svádělo na kondici, s čímž jsem nesouhlasil. Jsou pouze výjimky, které nemají herní kondici, jako Marek Heinz, Elton Lira a Martin Kuncl, kteří dlouho nehráli. A herní kondice je něco jiného, než když budeme nahánět kondici nějakým běháním bez balonu. Celkově je mužstvo natrénované dobře, což jsme ukázali na Slavii, kde jsme v náročném zápase vydrželi běhat do devadesáté minuty.
Říkáte, že tým ve druhém poločase na Slavii ukázal, že bojovat umí. Proč to neukázal i v tom prvním?
Já jsem neřekl, že jsme v prvním poločase nebojovali, ale v tom druhém jsme k té bojovnosti přidali i kvalitu. Byli jsme odvážnější, posunuli jsme napadání o dvacet metrů a získávali jsme balony víc nahoře. V poločase jsme si říkali, že nic není ztracené a že pořád ještě můžeme pomýšlet na dobrý výsledek.
Může se tým ještě do konce podzimu herně vzchopit? Vrátí se někteří zranění hráči?
Zdravotní stav se určitě lepší, naplno v tomto týdnu bude trénovat Tomáš Došek, který už byl připraven naskočit na pár minut na Slavii. My jsme se rozhodli neriskovat a ještě ho trochu pošetřit, ale na výraznou část zápasu s Plzní už by nastoupit měl. Pepa Dvorník je také blízko plnému hernímu zatížení, ale u něj to vidím ještě tak na čtrnáct dní.
Do konce podzimu vám schází čtyři zápasy. Máte představu, kolik bodů by měl tým uhrát?
Představa je dvanáct bodů. Ale to je spíš zbožné přání.
Jaká je tedy minimální hranice, se kterou byste byl spokojený?
Já myslím, že bychom měli získat sedm bodů. Doma oba zápasy vyhrát a přivézt i bod zvenku. Každý zápas je jiný a můžete doma prohrát, zatímco venku vyhrajete, ale se sedmi body bych byl spokojený.
