Fotbalová Plzeň je pohodlná. Mátožná. Nevyhrává.
„Hrajeme pomalu, komplikovaně. Ve hře máme příliš kontaktů s míčem. Bojíme se dávat přihrávky dopředu, málo riskujeme,“ prohlásil trenér Roman Pivarník.
To hodnocení je trefné.
Bohužel pro Plzeň, která chce už příští středu bojovat o Ligu mistrů.
Jestli se úřadující ligový šampion toužil naladit na bulharský Ludogorec Razgrad, tak by měl na nedělní odpoledne zapomenout a okamžitě rozepsat jinou kapitolu.
Obětavým hráčům z Bohemians stačilo zahustit střed hřiště a postavit pohyblivý blok před šestnáctkou. Odvezli si remízu 1:1, a to ještě 20letý zelenáč Martin Hašek běžel v 65. minutě sám na brankáře. Mohl rozhodnout. To by bylo, kdyby syn bývalého reprezentačního záložníka proměnil a vstřelil při své ligové premiéře oba góly.
Zatímco slabší pravačkou parádně vyrovnal, když přehodil brankáře Kozáčika, levačkou ho napálil.
„Bylo to od nás hodně slabé,“ přiznal domácí kapitán Roman Hubník po zápase.
Upřímně, slabší je to od startu sezony. Čtyři zápasy, čtyřikrát trápení. Jihlavskou misi mužstvo otočilo díky revoluční poločasové změně v taktice, ázerbájdžánský Karabach vyřadilo v předkole Ligy mistrů po dvou remízách a s velikánskou klikou. O neděli už byla řeč.
To není tým, na který jsou v Plzni zvyklí. I pískot už se mezi fanoušky ozval. „Doufám, že je to jen dočasný stav,“ reagoval kouč Pivarník.
Kolega Miroslav Koubek se musel cítit blaženě. Právě před rokem musel z Plzně odejít proti své vůli, protože nepřesvědčil v pohárové kvalifikaci. Titul z jara 2015, po kterém si nechal vytetovat název Viktoria na předloktí, ho nezachránil.
V neděli vymyslel taktiku, která zabrala. Bohemians bodovali a Koubek děkoval: „Musím hráčům složit silný kompliment, jak to odběhali a odbojovali. Zdůrazňoval jsem jim, že každý zápas se může vyhrát. I v Plzni. Bez té myšlenky bychom byli poražení předem.“
A to hosté nebyli, ani když po ostrém Limberského centru - a předchozí luxusní přihrávce Hrošovského - prohrávali už v 10. minutě.
Obyčejně by Kopicův gól jen stvrdil plzeňskou suverenitu, při které soupeř jen marně honí míč a naději. Teď v létě však mužstvo připomíná úspěšného manažera po kocovině. Nechce se mu, nohy vyložené na stole.
Na trávníku to vypadá následovně: bezcílné ťukání míče do stran nebo dozadu, málo náběhů po křídlech, lopotná finální fáze. Nebo spíš žádná. Žádné střely, šance, náznaky. Symbolem trápení je reprezentační záložník Kolář, který je stínem nebezpečného hráče.
Fotbalový drajv, kterým byla Plzeň pověstná, se na startu sezony vytratil. Nepomohl ani návrat beka Řezníka, který byl v základní sestavě poprvé od listopadu 2014.
Je zřejmé, že nový trenér Pivarník se pokouší lehce změnit zažitý systém. Posunul obrannou linii dál od vlastní branky, čímž chce rychleji získávat míče represingem. Je to moderní myšlenka, jenže současné Plzni přináší problémy. Tým je zranitelný, nemá útočný šmrnc a v obranné fázi kupí chyby. Jaké konkrétně? Předsunuté stopery zlobí dlouhé míče, i v neděli na to Plzeň dojela.
Tým, který si minulý týden zajistil pohárovou odměnu 150 milionů korun, potřebuje rychlou pomoc.
