„Byla to moje první penalta v lize, gólman mě neznal, takže jsem tušil, že bude skákat. Naštěstí opravdu skočil,“ culil se spokojený střelec po zápase, v němž Slavia díky dvěma slepeným gólům v závěru přetlačila bojovné Teplice (2:0).
Slavia - Teplice 2:0, lídr dlouho čekal na gól, rozhodli Souček a Van Buren |
Potvrdila nejvýhodnější startovní pozici: z ligového pole position odstartovala do úniku a před šlágrem v Plzni, který je na programu příští neděli, vede tabulku už o šest bodů. „Skvělý. Rozhodně tam pojedeme s tím, abychom jim rovnou utekli na devět,“ poznamenal Souček, autor sobotní rozdílové trefy.
Chtělo to kuráž vzít si balon necelých deset minut před koncem za bezgólového stavu a napodobit Antonína Panenku.
„Zvlášť, když nehrál úplně dobrý zápas. Nepředvedl žádný top výkon, a přesto se nebál udělat takovou věc, zachoval se jako velký hráč, na tohle potřebujete obrovskou mentální sílu,“ vyprávěl uznale trenér Trpišovský. „Udělal obrovský progres. Nedovedu si představit, že by si Tomáš na něco podobného troufl někdy před dvěma lety.“
„Na tohle zkrátka musíte mít koule,“ prohlásil spoluhráč Petr Ševčík.
Souček nebyl ani mezi určenými exekutory. Škoda kopat nešel, protože byl faulovaný, a Hušbauer se Stochem se k míči také nehrnuli. „Zato já hned věděl hned, že si to vezmu. Včera jsme to trénovali s Hušbym a já si věřil. Věřil jsem, že to proměním přesně takhle,“ překvapil Souček.
Vyšlo to parádně.
Dvaadvacetiletý záložník přitom dlouho nebyl tak výrazný jako v jiných zápasech. Sice odebíral balony, ale už je nedokázal přesně rozdat, ztrácel je, kazil přihrávky. Když v závěru prvního poločasu zbytečně zahnal do úzkých spoluhráče Bořila, byl z toho teplický roh a fanoušci se chytali za hlavu.
„Já si ale pořád věřil, fotbal je o sebevědomí,“ tvrdil čerstvý otec dcery Terezky, který si ze zápasu kromě šestého ligového gólu v sezoně odnesl také osm stehů na tváři.
„To protože jsme se srazili se Zmrhalem, chvíli jsem byl sice dezorientovaný, ale doktoři mi to ošetřili a mě to naštěstí trochu přestalo bolet. Nic vážného to nebylo, takže jsem ten zápas mohl normálně dohrát.“
A nakonec i rozhodnout.
