„Já si připadal dobře po všech stránkách, jen jsem pociťoval, že nemám zápasovou praxi a že nejsem tak vyhraný, protože moje vytížení nebylo takové,“ říká 25letý středopolař. „Po zranění jsem měl vždycky pár minut, ale pak jsem už naskočil do základu a držel se tam,“ pokračuje.
Baráž pro něj po dlouhatánské pauze představovala mimořádný stres, ačkoli tomu se přirozeně nevyhnuli ani jeho spoluhráči, jimž praxe na trávníku nechyběla.
Chrudim - Pardubice 1:0, prohra a červená karta, přesto hosté zůstávají v první lize |
„Na hlavu to byl nápor. Museli jsme si ji nastavit na každý den, abychom se cítili co nejlépe po těle. To myslím rozhodovalo. Jsem rád, že jsme to ustáli, ale rozhodně to nebylo nic příjemného. Chtěl bych, abychom se opakování baráže už vyhnuli,“ přeje si.
Toho, že by s mužstvem spadl o patro níž, notabene jako kapitán, se bál jako čert kříže. „Rozhodně jsem nechtěl, abychom nějaký zápas nezvládli. V tom ohledu jsem rád, že se to jakžtakž dařilo, i když druhý zápas s Chrudimí, kde to bylo extrémně těžké, nám nevyšel,“ připomíná porážku 0:1 Za Vodojemem, jíž Pardubičtí navázali na úvodní domácí triumf 2:0.
„Byl jsem připravený, že tu pásku můžu dostat, bavili jsme se o tom i v kabině. Snažil jsem se nepřipouštět si to,“ dodává.
Poločas hrůzy po vyloučení Šancla jeho mančaft pořádně vycvičil, záchrana visela vážně na vlásku. „Po zápase to na mě dolehlo. Nevěděl jsem, jestli se mám radovat, nebo být smutný z toho průběhu,“ přiznává Solil.
„Ale srovnal jsem si to v hlavě, vyhodnotil si to. Pár dní to trvalo, připojila se i únava. Úleva byla veliká, sezona skončila. Snažil jsem se pak co nejlépe nachystat na tu nadcházející,“ nastiňuje.
Nyní se řadí ke zkušenějším
S nešťastníkem Šanclem, který oplatil náraz chrudimského gólmana Šeráka, nové pardubické posily, klasickou fackou, si tým vše vyříkal už po střetnutí v Chrudimi.
„Diskutovali jsme o tom, i při společné rozlučkové večeři. Pak už jsme to s ním neřešili. Myslím, že mu to bylo dost jasně vysvětleno. A ve spoustě utkání nám pomohl,“ upozorňuje Solil.
Chytat v první lize je sen, říká Šerák. Potká v kabině hráče, který mu vlepil facku? |
Odpustit nepochopitelný zkrat tohoto typu však nebylo snadné. „Tohle se nesmí stát, a když se to přihodilo zrovna v té odvetě, tím víc to bylo naprd. Mohlo nás to pohřbít. Ale on si to moc dobře uvědomuje, vezme si z toho ponaučení,“ věří Solil.
Ten si po sezoně vyrazil odpočinout do Španělska, ale teď už je nadšený z toho, že se konečně – a fit – vrhnul do kompletní přípravy. V ní jeho tým sehraje hned čtyři přáteláky, první již ve středu od 11 hodin v Opatovicích nad Labem proti slovenské Skalici.
„Pro mě to je to nejdůležitější. Snad už třetí sezonu jsem v celé přípravě nebyl,“ poznamenává. „Doufám, že mi zdraví vydrží a že budu nabírat kondici a zápasové vytížení. Vždyť já ještě nehrál 90 minut... Chci být ready po fyzické stránce, jsem zvyklý nic nevynechávat. A tohle by mi mělo pomoct,“ míní.
Je paradoxní, že v pardubickém mužstvu začíná patřit ke starším. Jenže Solil do A-týmu (tehdy druholigového) nakoukl už v sezoně 2017-18. Čas prostě sprintuje.
„Obecně máme každý rok mladý tým a já tu jsem od doby, co mě pan Krejčí vytáhl z dorostu. Byl jsem u postupu ze druhé ligy,“ ohlíží se Solil zpátky. „Vnímám, že bych měl být zkušenější, hlavně z toho titulu, že tu jsem doma. Ale jak jsem se dával do kupy, s mužstvem jsem nebyl v dennodenním kontaktu,“ naznačuje, že některé parťáky nezná až tak dokonale, jak by sám uvítal.
