Tomáši Rosickému se už scházejí jména někdejších spoluhráčů, kteří s ním 9. června na Letné vyběhnou k exhibičnímu utkání. Ve středu 25. dubna jdou do prodeje vstupenky.
S tureckým reprezentantem Nurim Sahinem, který prošel Realem Madrid či Liverpoolem, hrával v Dortmundu, odkud účast přislíbili například Metzelder či Dedé.
Vstupenky na Rosického exhibici jdou do prodeje, přednost mají sparťané |
A samozřejmě pozvání dostali i ti, kteří s Rosickým nastupovali deset let v Arsenalu. „Jako prvnímu jsem volal Fábregasovi. Ten mi řekl, že přijede určitě,“ poznamenal Rosický k současnému záložníkovi Chelsea.
Dále pak Flamini, Hleb i další. „Ale někteří budou nejspíš v nominaci na mistrovství světa, takže jejich účast je nejistá. Je strašně těžké teď něco slibovat, když nikdy nevíte, co se do té doby může stát.“
To by byl výběr světa, za který Tomáš Rosický odehraje poločas. Soupeřem mu bude česká reprezentace z Rosického éry: Koller, Poborský, Jankulovski, Baroš, Čech, snad i Nedvěd. „Bylo by to super, kdyby všichni dorazili.“
Kteří trenéři budou na lavičkách?
Ideální scénář je Karel Brückner a Arsene Wenger. S panem Brücknerem jsem mluvil, ten mi přislíbil, že dorazí. U Arsena se i kvůli posledním událostem, které se v Arsenalu staly, neví.
Překvapilo vás, když Wenger minulý týden oznámil, že v klubu po dvaadvaceti letech skončí?
Bylo to velké překvapení. Jsem zvědavý, jak se s tím Arsenal vypořádá. Přece jen, přijde doba, kterou nikdo nepoznal. Končí jedna éra a začne nová: Přijde něco, na co nejsou zvyklí.
Opravdu jste nevěděl dřív, co se chystá?
Ne, přitom s lidmi z Arsenalu v kontaktu jsem, ale věděl to jen málokdo. Přišlo to znenadání. Teď má Arsenal před sebou strašně důležitý zápas s Atlétikem Madrid v Evropské lize a všichni si přejí, aby trenér končil s trofejí v ruce. Je to poslední šance, jak pod ním Arsenal může něco vyhrát. Bude to nádherný zápas, Atlético je hodně těžký soupeř, který navíc nebude Arsenalu vyhovovat. Ale sled posledních událostí může hráče nakopnout.
LOUČENÍ. Tomáš Rosický na stadionu Sparty poté, oznámil konec kariéry.
Vy jste prošel obrovskou změnou v zimě, ukončil jste kariéru a pracujete ve Spartě jako člen sportovního vedení. Už jste si zvykl, už jste se s tím srovnal?
Ráno nejdu v přízemí do kabiny, ale nahoru po schodech do patra. Na Spartě jsem každý den a řeším věci kolem mužstva. Jsem vytížený jako když jsem ještě hrál. Pro můj denní režim to není velká změna.
Baví vás to?
Když to vidím zpětně, tak jsem udělal dobře, že jsem do toho skočil hned, že jsem hned začal dělat něco nového. Je to pro mě velmi zajímavé.
A fotbal vám nechybí?
A víte, že ne? Nechybí mi ten týdenní tréninkový režim, posilovna. Ale jakmile přijde zápas, tak mi vyloženě dobře není. Nohy mi hrajou, nejradši bych tam skočil a zahrál bych si, to je jasný.
A nezkusíte to ještě? V roce 1995 Jozef Chovanec dělal ve Spartě manažera a když pak došlo na derby, tak sešel z prvního patra do kabiny, nastoupil, Sparta vyhrála a díky tomu pak Slavii předehnala a získala titul.
Nemyslím si, že v téhle době by to bylo možné. Dřív byl fotbal o něco pomalejší, navíc se hrálo na libera, tenkrát to ještě šlo. Ale abych v určité intenzitě naběhal v záloze dvanáct kilometrů... To bych nedal. Já budu rád, když zvládnu tu svou rozlučku.
Zaskočilo vás něco ve vaší nové práci?
Za ty tři čtyři měsíce se na Spartě stala spousta věcí. Kdybych byl jinde, možná bych je nezažil za několik let. Je to pro mě škola. Odchody hráčů, změna trenéra, změny v kádru, přestupové období.
A už vám dělá Sparta aspoň trochu radost?
Začíná mi dělat radost. Pro mě je zásadní, že je vidět herní progres. Věřím, že jsme na dobré cestě se správným trenérem. Samozřejmě víme, že v určitých fázích máme výkyvy, ale pro mě je důležité, že se zlepšujeme. Ale potřebujeme být mnohem lepší, to je bez debat.
Vás trenéřina nelákala?
Musím přiznat, že mě lákala vždycky. Ale pak se něco stalo, nevím co, nastal zlom a já začal přecházet na druhou stranu. A teď vím, že to byl správný krok.
Předseda asociace Martin Malík vás chce do sportovní rady, která konzultuje nejen záležitosti spojené s národním mužstvem, ale i celkové nastavení českého fotbalu. Už jste mu kývl?
Musím si to dobře promyslet, moje priorita je Sparta, jednoznačně. S tím jsem do toho šel. Musím všechno pečlivě zvážit, všechno je pro mě nové. Potřebuju vidět ty jednotlivé procesy, jak jsou nastavené, jak se všechno dělá. Nic nejde uspěchat. A hlavně nechci dělat něco napůl. Musím zvážit, jestli to dává smysl.
Smyslem je pomoci českému fotbalu.
To je taky jediná moje myšlenka, z jaké strany to beru. Abych pomohl českému fotbalu. Že mu můžu nabídnout to, co jsem se naučil v zahraničí.
Kdy se rozhodnete?
Řekneme si termín, do kterého se musím rozhodnout, nejde to odkládat. Ale není to jednoduché. V mém životě se udála velká změna, jednu kapitolu jsem uzavřel a otevřel novou. Musím zvážit, jestli to načasování je správné.
Tomáš Rosický ukončil kariéru v prosinci 2017:
