„Pozvali mě třeba na pohovor kvůli pozici v jednom velkoklubu. Odmítl jsem, protože vím, že na Letné mám před sebou pořád ještě spoustu nedokončené práce. Moje uvažování to však poněkud změnilo,“ přiznává Rosický v exkluzivním rozhovoru pro server The Athetlic.
Zásadní sdělení?
„Teď máme všichni společný cíl tady na Letné: chceme vrátit Spartu zpátky do Ligy mistrů,“ ujistil vzápětí.
Pokud se to však Rosickému a spol. podaří, buďte si jistí, že zájem o fotbalové know-how bývalého reprezentanta s bohatými zkušenostmi z Bundesligy a Premier League v cizině jen zesílí. Stejně jako o úspěšného dánského kouče Briana Priskeho, kterého vybral.
„Jsem hrdý na to, čeho jsme ve Spartě dosáhli, i když to rozhodně nebylo vždycky jednoduché,“ říká dnes třiačtyřicetiletý Rosický z pozice sportovního ředitele.
I jeho to přitom v minulosti táhlo spíš k trénování.
„Vzpomínám na poslední rok v Arsenalu, kdy jsem už skoro nehrál. Tehdy jsem dokonce dělal individuální videorozbory se spoluhráčem Hectorem Bellerínem. Když potom bylo jasné, že odejdu, manažer Arséne Wenger mi nabízel pozici u rezervy s tím, že mi klub pomůže s dokončením licence...“
O čem Rosický také mluvil:O přestupu do Arsenalu: „Když jsem přišel, myslel jsem si, že vyhrajeme všechno. Arséne Wenger mi dopředu neřekl o tom, že klub bude muset kvůli novému stadionu mnohem víc šetřit. Na druhou stranu: moje přemýšlení by to nezměnilo, chtěl jsem jít do Arsenalu za každou cenu.“ O tom, proč odmítal nabídky a zůstával v Londýně: „Vždycky jsem říkal, že neodejdu, dokud něco nevyhrajeme. Nebylo snadné sledovat, jak z Arsenalu v té době mizí důležití hráči, navíc moji kamarádi. Ale já jsem nechtěl odcházet od rozdělané práce.“ O zraněních: „Bohužel, patří k mému příběhu. Když mi bylo sedmadvacet let, od jednoho doktora jsem slyšel: Už nikdy nebudeš hrát fotbal. Byl to šok, ani si nepamatuju, co se dělo potom. Všechno mám v mlze, byl jsem psychicky zničený. Musel jsem hodně dřít, abych se na hřiště vůbec vrátil.“ |
Jenže Rosický se tenkrát chtěl vrátit do Česka. „Odjakživa to byl můj plán. Skončit tam, kde všechno začalo,“ popisuje.
Než kariéru v sedmatřiceti letech definitivně uzavřel, stihl ještě navzdory pokračujícím zdravotním problémům dvanáct zápasů v české lize. A hned nato nastoupil na Letné do vedení klubu.
„Čím víc se konec blížil, tím víc mě zajímalo všechno kolem. Dlouhodobé plány, strategie, co se děje v zákulisí.“
Zkraje roku 2018 se Rosický začal učit od tehdejšího sportovního ředitele Zdeňka Ščasného, po dalších jedenácti měsících do funkce vplul naplno.
„Rychle jsem se musel přeorientovat a rozhodně byly i záležitosti, které jsem si vůbec neužíval. Třeba klukům, se kterými jsem sdílel jednu kabinu a hráli jsme spolu třeba i za nároďák, bylo nutné říct: Už vás nechceme, nejste dost dobří.“
V prvních letech se navíc Rosický s kolegy musel vypořádávat s pozůstatky megalomanské éry pod italským koučem Andreou Stramaccionim. Čistil kádr, hledal trenéry, snažil se nastolit správný směr, ale s výjimkou jediného triumfu v domácím poháru (2020) úspěchy nepřicházely.
„Úplně jsme ztratili vlastní identitu. V týmu byly obrovské platové rozdíly mezi českými kluky a posilami ze zahraničí. Proto jsme se chtěli vrátit ke sparťanskému jádru, k mladším hráčům a k většímu propojení s akademií. Potřebovali jsme do týmu zase dostat touhu po vítězství a určitou nezlomnost.“
„I proto jsme lidem na začátku řekli: Potřebujeme tři roky, než znovu začneme vyhrávat tituly,“ vzpomíná. „Ale dovedete si představit, že není jednoduché říct vlastním fanouškům de facto: Tři roky nic nevyhrajeme.“
Když pak Sparta v květnu 2022 padla ve finále poháru na Slovácku (1:3) a znovu výrazně zaostala v lize za Slavií a Plzní, Rosický i kvůli nevoli části fanoušků nabídl rezignaci, kterou šéf Daniel Křetínský odmítl se slovy: „Tomáš není příčinou problému, ale naopak bude jeho řešením.“
„Věřil mému nastavení i našemu plánu,“ oceňuje Rosický. „Řekl mi, abych pokračoval a našel nového trenéra.“
Rosický ukázal na Briana Priskeho, s kterým konečně dokázal Spartu nastartovat. V minulé sezoně ukončil historicky nejúspěšnější český klub devítileté čekání na domácí titul, teď cílí na obhajobu a účast v Champions League. A dál?
