V kabině před zápasem se mazáci, kteří byli o dva roky starší než Rosický, po sobě nechápavě dívali. „Koho nám to ten Šáfa přivedl?“
„Bylo mu šestnáct, ale vypadal na dvanáct,“ vybavuje si jeho tehdejší spoluhráč Karel Tošnar.
„Hned šel do základní sestavy a udělal nám zápas. Byl neuvěřitelný. A díky němu a Lukášovi Zelenkovi jsme pak vyhráli titul.“
Zelenka byl sice o rok starší než Rosický, ale rovněž mladší než ostatní spoluhráči a protivníci, kterým čelili.
„S Tomášem jsme spolu hráli ve středu zálohy,“ vzpomíná Zelenka.
Sparťan Lukáš Zelenka (vpravo) se spoluhráčem Rastislavem Michalíkem.
„Kluci se divili, kdo to s námi jde na zápas. A pak čuměli, jak hraje. Já ne, dobře jsem ho znal, ve Spartě jsme spolu hráli od sedmi let. Věděl jsem, co Tomáš dokáže,“ poznamenává Zelenka.
„Rodiče se o něj výborně starali. Kolikrát my šli na zápas i bez oběda, protože na to nebyl čas, ani nebyly možnosti. Ale maminka mu jídlo brala s sebou, vařila polévky. Odmalička měl perfektní servis.“
Když má říct, jestli někdy hrál s tak mimořádně nadaným fotbalistou, Zelenka překvapí. „Hrál, s Ardou Turanem.“
S tureckým záložníkem se potkal ve svých šestadvaceti při angažmá v Manisasporu, kde Arda Turan coby devatenáctiletý mladík hostoval z Galatasaray Istanbul. „Byl mlaďounký, já už měl nějaká léta. Ale co on uměl, to bylo neskutečný. Jako Rosa.“
Arda Turan se pak přes Atlético Madrid dostal do Barcelony. Měl by na to i Rosický?
„Kdyby neměl tolik zdravotních problémů, tak si myslím, že na Barcelonu nebo i Real Madrid měl. Jenže to jsou kdyby, na to se nehraje,“ říká Zelenka.
„Ale když měl na Arsenal, proč by neměl na Barcelonu,“ podotýká. „Arsenal je taky absolutní top klub, i když v poslední době nic nevyhrál. Ale to už je jiný příběh.“
