Kromě loučícího se Blažka žádného hráče nečekal takový aplaus. Jen co hlasatel přečetl Řepkovo jméno a řízný stoper s dvojkou na zádech vyběhl na letenský trávník, na tribunách se hromadně tleskalo. A také během zápasu fanoušci několikrát bývalého kapitána vyvolávali.
„Je to dobré. Čekal jsem to horší,“ oddechl si Řepka, když v pauze mezi střídáním mluvil s novináři. Horší co? Přivítání od fanoušků? Od lidí z klubu? „Tak celkově,“ krčil rameny a otíral si pot z čela. Vysoké tempo zápasu dalo evidentně zabrat i jemu.
„Ale hlavně jsem nabral nějakou váhu, tím to asi bude. Hraju už jen tak pro srandu,“ vysvětloval. Návrat na Letnou si užil, mrzela ho jen slabá návštěva: na tribuny přišlo jen něco přes šest tisíc lidí. „Jsem z toho trochu překvapený a zklamaný. Čekal jsem, že bude větší návštěva,“ kabonil se.
Z pozice stopera měl za úkol pečlivě hlídat i několik slávistů, kteří za Blažkův All Stars výběr nastoupili. Ale pokud někdo čekal, že je souboje s velkým rivalem budou bolet, mýlil se. „Nic mezi námi neproběhlo, ani žádné hecování. Všechno v pohodě,“ přesvědčoval Řepka.
Celou dobu hrál v klidu, emoce při exhibici nenechal vzplanout. Diváky nejdřív pobavil pěknou patičkou a když mu Blažek z legrace doporučil, aby po dlouhém sprintu vystřídal, bez reptání se otočil a zamířil k lavičce. Před zápasem sice varoval, že když ho někdo naštve, může přijít jeho pověstný „blikanec“, ale už během utkání upozorňoval, že na to nedojde.
„To byla legrace. Nic takového nepřijde, vůbec,“ kroutil hlavou. A krátce zavzpomínal na časy, kdy s Blažkem šéfovali sparťanské obraně. „Mám na Jardu jen ty nejlepší vzpomínky. Zažili jsme plno zápasů, hráli jsme spolu od jednadvaceti. A dneska zase předvedl několik skvělých zákroků. To je jeho klasika, na to jsme všichni zvyklí.“
