"Ale děláš mi velkou radost," říká otec. Syn opáčí: "Vždycky mě bude mrzet, že jsem ten tvůj fotbal nemohl vidět na vlastní oči, že ho znám jen z několika televizních šotů."
Netradiční dialog se odbýval v pražském sídle firmy Adidas, která s Tomášem uzavřela osobní smlouvu. A pamatovala přitom i na slavného otce, který s adidaskami na nohou trénuje divizní Hořovicko.
Mladší z Bergrů má tak o obutí postaráno a může využít i dalších výrobků s proslulou sportovní značkou.
"Je to hlavně ocenění Tomášových výkonů," uvedl na adresu nejperspektivnějšího hráče Dukly marketingový manažer firmy David Horák.
"Moc mě to potěšilo, protože právě tyhle kopačky jsou moje oblíbené. V Dukle obutí nefasujeme, takže už si kopačky nebudu muset kupovat," pokračoval Tomáš Berger.
Svého tátu v době jeho největší slávy Tomáš vidět nemohl. Vždyť se narodil až rok poté, co byl otec vyhlášen nejlepším československým fotbalistou roku 1984. "Ale od starších lidí často slyším, jaký byl táta na hřišti bourák," poznamená syn.
Zatímco Tomáš má zatím na kontě pouhých osm prvoligových zápasů za pražskou Duklu, otec Jan byl s Duklou jednou mistrem, dvakrát získal mistrovský titul se Spartou, třicetkrát nastoupil za národní mužstvo, jednou byl Fotbalistou roku a má zlatou medaili z olympijského turnaje v roce 1980.
"Tomáš má výborné fotbalové myšlení, dokáže šanci připravit i sám ji proměnit. A poslední dobou se hodně zlepšil i v defenzivě," hodnotí otec syna.
Tomáš, který za Duklu nastupuje podle potřeby v záloze i v útoku, se podle vlastních slov cítí především záložníkem. "A samozřejmě mi vyhovuje, když mám za úkol hrát hodně ofenzivně," říká.
Jan Berger
Berger starší se dušuje, že Tomášovi do fotbalu nemluví. Naposled ho komandoval, když před lety Duklu trénoval v pražském přeboru a syna měl v mužstvu.
"Vytýkal jsem mu hlavně nedostatky v bránění," říká Jan. "Jenže mě to jako každého záložníka táhlo hlavně dopředu," reaguje Tomáš.
Největší snem každého fotbalisty je zahrát si za národní mužstvo.
"Táta si za nároďák zahrál, dokonce i na mistrovství světa, to když mi byly mínus tři. Takže samozřejmě bych si za národní mužstvo taky rád kopnul. Bohužel, na oči jsem se dostal až teď v šestadvaceti, když jsme s Duklou postoupili do ligy. Na druhou stranu jsem v ideálním fotbalovém věku a cítím se výborně," přemítá Tomáš.
Jeho otec se usmívá a říká: "Když to Tomášovi půjde dál tak, jak teď v lize začal, myslím, že by se toho nároďáku dočkat mohl. Pravda, teď na Španělsko mu nominace nejspíš uteče. I když, u trenéra Michala Bílka člověk nikdy neví..."
Šestadvacetiletého Tomáše hodně láká také nejvyšší soutěž v sousedním Německu.
"Bundesliga, to je opravdu můj velký sen. S mladším bráchou Péťou jsme ji sledovali a obdivovali odmalička. A kdyby se mi ta bundesliga vyplnila, bylo by to asi jediné, v čem bych tátu trumfnul. On hrál vedle domácí ligy nejvyšší soutěž jen ve Švýcarsku," mrká Tomáš potutelně na někdejší oporu FC Curych.
"Ale Tomášku, to víš, že bych ti tu bundesligu moc přál. Já v rodině ve všem první být nemusím," připomněl Jan Berger své dva starší syny.
Dnes pětatřicetiletý Jan Berger hrál nejvyšší soutěž především ve Švýcarsku za Grasshoppers Curych, St. Gallen, Bellinzonu a Neuchatel Xamax, má však i dva prvoligové starty za Příbram z podzimu 2003. O rok mladší Petr Berger chytal v Čechách nižší soutěže.
Dnes večer při nejstarším a nejslavnějším českém fotbalovém derby budou Jan a Tomáš Bergrovi svorně fandit Spartě.
"Když jsme se ze Švýcarska v devětadevadesátém vrátili domů, hrál jsem ve Spartě za žáky i dorost a po několikaleté pauze za béčko. Ale potom mě táta, který trénoval v Dukle, přetáhl k sobě," vzpomíná Tomáš na své sparťanské časy.
Jiná situace nastane, až bude hrát Dukla ve druhé polovině listopadu ligu na Spartě.
"Syn je zkrátka syn, takže palce budu držet Tomášovi a celé Dukle," uzavírá internacionál.
