Tepličtí vicemistři 1999 zase spolu. Kouč Pešice je poslal na váhu

Bývalý teplický sekretář František Šnobr z igelitky vytáhl váhu a trenér stříbrné party ze sezony 1998/99 Josef Pešice zavtipkoval: „Uděláme sestavu podle ní!“ Kabina vyprskla smíchy. Šestnáct let starý úspěch si fotbaloví skláři připomněli v sobotu, kdy vicemistři ligy blahopřáli proboštovskému klubu k sedmdesátinám.

Fanynka Jana se vyfotila s některými fotbalisty z nejúspěšnější sezony v historii FK Teplice. | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

A exhibici proti účastníkovi krajského přeboru vyhráli 4:1 díky trefám stále produktivních Diveckého, Fouska, Vachouška a Verbíře. „Je zážitek, když se takhle sejdeme a zakopeme si,“ užíval si bohém Marián Řízek. I trenér Pešice: „Tyhle zápasy se hrají pro dobrou náladu. A aby si kluci mohli něco užít i po utkání, jak si chtěli užívat už tenkrát ve stříbrné sezoně.“

Druhé místo je dosud nepřekonané, Teplicím chybělo pět bodů na mistrovskou Spartu. V památném zápase na vyprodaných Stínadlech, kde bouřilo 18 500 diváků, paralyzovaly Hřebíkovu Slavii 3:1 a díky lepší vzájemné bilanci jí vyfoukly místo v kvalifikaci o Ligu mistrů.

Pešice: Kluci to uměli roztočit na hřišti i mimo něj

Jako před 16 lety. Stříbrnou partu fotbalových Teplic ze sezony 1998/99 při exhibici v Proboštově koučoval Josef Pešice, strůjce historického úspěchu sklářů. „Vzpomínám jen v tom nejlepším,“ řekl 65letý trenér. Celý zápas ovšem nemohl zůstat, spěchal do Prahy na evropský šampionát jedenadvacítek. U české reprezentace totiž funguje jako pozorovatel.

Co Teplicím zajistilo stříbro?
Hlavně to, že se sešla dobrá parta.

Ale musel jste ji krotit, že?
Věděli jsme, že kluci to dovedou roztočit na hřišti i mimo něj. Někdy to bylo těžké. Možná kdyby to trošku míň roztáčeli a dávali fotbalu o malinko víc, třeba by se to dalo dotáhnout na nejvyšší příčku.

V čem jste vynikali herně?
Myslím, že jsme měli dostatečný počet osobností, které se dokázaly podřídit kolektivu, ale taky se projevit i jako individualisti. Dávali mužstvu zajímavou tvář. Nehráli jsme tolik svázaní taktikou, sázeli jsme na rychlé protiútoky, ke kterým jsme měli předpoklady.

Mimo všechny kategorie byl obránce Marián Řízek.
Darebák prvního řádu, ale výborný fotbalista. Nebyl by problém ho tenkrát vyhodit a zbavit se ho. Jenže to není umění, umění trenéra je přesvědčit ho, že některé věci musí dělat jinak. Když jsem přišel, vážil 105 kilo. Ale dokázal se do kolektivu vrátit. Ukázal, že to srdce má.

Kam ve své bohaté kariéře řadíte teplické ligové stříbro?
Pro mě je to jeden z největších zážitků. Získali jsme titul v pražské Slavii, vedl jsem českou reprezentaci, to jsou další. Vím, že pro Teplice bylo druhé místo obrovským úspěchem, takže i pro mě je to obrovský úspěch. Pětkrát jsme vyprodali teplická Stínadla, to bylo nádherné. Jsem rád, že jsme rozpoutali divácký boom, fanoušci na nás rádi chodili. A mám pocit, že měli na co chodit. Bavili se celý zápas.

„Až s odstupem času všichni ocenili, co jsme dokázali. Nádherný výsledek!“ říká 44letý brankář Libor Macháček, který ještě chytá v Mníšku a v telekomunikační firmě se stará o zákazníky. „Stříbro bude strašně těžké zopakovat, i když bych všem přál zažít tu atmosféru a oslavy. Kdyby to tak šlo vrátit... Všechno nám tehdy klapalo.“

Záložník vicemistrů Dušan Tesařík, nynější hráč a správce hřiště v Modlanech, vzpomíná: „Vklínit se tehdy mezi Spartu a Slavii, které měly mužstva jako kráva, to byl zázrak. Zvlášť když se pak všichni jejich hráči prosadili v cizině.“ Tesařík si myslí, že by se tehdejší tým neztratil ani dnes. „Hrál by znovu o titul,“ soudí. „90 procent udělala výborná parta, to je alfa a omega všeho. Můžeš mít super hráče, ale když si každý dělá co chce, nefunguje to. Zato my se teď sešli po letech a sladění humoru je pořád stejné.“

Staral se o něj i Pešice, bývalý reprezentační trenér. Legrácku s váhou vymyslel on. „Chtěl jsem kluky trochu pozlobit,“ usmíval se. Řízek si na ni ochotně stoupl a pak zvěstoval: „Jen o 6 kilo víc než v lize!“ Když si Pešice hráče spočítal, ptal se: „Kde jsou Bílek, Frýdek, Frťala?“ Řízek prohodil: „No jo, sparťani.“ Pešice navázal: „Oni ti dva moc neběhali. A ten třetí jen běhal.“

Šatna se rozesmála. Snad už posté. „Koho do základu?“ špičkoval Pešice a Řízek hujerovsky reagoval: „Trenére, mám pro vás v autě sekanou!“ Když kouč dumal nad taktikou, další ze stříbrných hrdinů Pavel Verbíř žertoval: „Vždyť jste stejně pořád říkal: Hrajte - a vyhrajte. A my tu taktiku pokaždé do puntíku splnili.“

A platilo to i v Proboštově. „Hele, oni jsou všude, oni fakt hrajou! Chceme je s touhle sestavou do ligy!“ žasla fanynka Jana, která si nechala podepsat žlutý teplický trikot.

Omluvili se ještě Jindráček, Láska a Pikl, nehrající byl Köstl, dres navléklo 13 vicemistrů; všichni zůstali u fotbalu. Macháček chytá ve zmiňovaném Mníšku, Tesařík a Doležal válí za Modlany, Miroslav Rada za Slaný, Vachoušek stále za ligové Teplice, Divecký za Brozany, Voříšek za rakouský Wallern, hrajícím koučem je Rampáček v Ruprechticích, Řízek trénuje Hrobce. Mládež vedou Kolomazník v Dukle a Brabec v Kladně, asistentem v Ústí je Fousek, Verbíř vedoucím prvoligového týmu Teplic.